20 C 269/2021-49 — Okresní soud v Litoměřicích

Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky ve výši [částka] představující nesplacenou část zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne [datum]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku [částka] v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku navýšenou o [částka] úroků a poplatků. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a dostal se do prodlení. Zároveň s dlužnou jistinou ve výši [částka] žalobce žádal přiznání poplatků ve výši [částka] a dále i úroku ve výši 21,9 % p. a. (kapitalizovaného ve výši [částka] a dále do zaplacení) sjednaného ve smluvních podmínkách a zákonného úroku z prodlení (kapitali-zovaného ve výši [částka] a dále do zaplacení). Žalobce pohledávku nabyl od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaný se k žalobě ve věci samé nevyjádřil. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný (jako zákazník) a původní věřitel [právnická osoba] (označený jako [anonymizováno]) se dohodli na tom, že [anonymizováno] poskytne zákazníkovi zápůjčku [částka] kterou včetně poplatků a úroků v celkové výši [částka] zákazník splatí v 45 týdenních splátkách ve výši splátky [částka] (poslední splátka [částka]). Dále bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil převzetí celé zápůjčky ve výši [částka] v hotovosti. Dále soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný řádně nesplácel předmětnou zápůjčku a neuhradil na jistinu částku [částka] (důkazní břemeno o opaku tíží žalovaného). Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce, bylo provedenými listinnými důkazy - - oznámením o postoupení pohledávky z [datum] a podacím lístkem prokázáno, že původní věřitel [právnická osoba] postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobci. Po skutkové stránce má soud žalobcem tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobce, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o zápůjčce, na základě které žalovanému poskytl hotovost v dohodnuté výši ([částka]), kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení, žalobci zaplatit v 60 týdenních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení s placením splátek. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu uzavření smluv o půjčkách věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ NOZ“) smlouvou o zápůjčce přenechá zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.</i> <i>Podle § 1 odst. 2 in fine NOZ jsou zakázaná ujednání porušující dobré mravy. Podle § 6 odst. 1 NOZ má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a podle § 8 zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 547 NOZ musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>Podle § 580 odst. 1 NOZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 NOZ soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>Podle § 1812 odst. 2 NOZ se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Podle § 1813 NOZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, což neplatí pro ujednání o předmětu plnění a o ceně, jsou-li spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 NOZ se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. ve znění platném od 1. 1. 2014 se bezdůvodně obohatil ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl,...</i> <i>Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. nového občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k 23. 5. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> S ohledem na výše uvedené ustanovení zákona a rozsáhlou judikaturu stanovící povinnost soudu z moci úřední zkoumat platnost smluv se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou o zápůjčce se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., který stanovil, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dle § 1 tohoto zákona i půjčka), je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle ustálené judikatury (usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 1742/15, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) je sankcí absolutní neplatnosti stíháno porušení této povinnosti věřitele, a to i pro období předcházející datu 24. 2. 2013 (viz výslovně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 1 As 30/2015, v němž byla řešena smlouva ze září 2011). Soud při jednání zjistil, že žalobce netvrdí nic a také ničím neprokazuje splnění své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovanou zápůjčku ve výši přesahující [částka] s úroky přesahujícími 20 % ročně. Po právní stránce proto soudu nezbylo, než věc posoudil tak, že mezi žalobcem a žalovaným uzavřené smlouvy o půjčkách jsou absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Obdobně také srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. V uvedených judikátech je dovozena absolutní neplatnost smluv uzavřených v rozporu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a to již od účinnosti tohoto zákona, tedy 1. 1. 2011. Obdobně také v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, např. 33 Cdo 201/2018 či 33 Cdo 2178/2018 byla konstatována absolutní neplatnost spotřebitelských smluv o úplatném poskytování finančních prostředků bez zkoumání schopnosti spotřebitele splácet dluh, a to shodně jako v rozhodování Ústavního soudu ČR či Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C -679/18). Z uvedeného důvodu nezbylo soudu než žalobu zamítnout ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně poplatků i úroků. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání skutečnosti, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr, a byl by žalobce vyzván, aby tyto důkazy označil, a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. i poučení podle § 118b a podle § 119a o.s.ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In ob