20 C 273/2022-50 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 13 057,60 Kč spolu s příslušenstvím a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela s žalovanou dohodu o uznání dluhu s žalovanou, která v ní uznala svůj dluh vůči žalobci co do důvodu a výše celkem ve výši 13 057,60 Kč. Zároveň se zavázala uhradit jej ve 14 pravidelných měsíčních splátkách v souladu se sjednaným splátkovým kalendářem. Následně se žalovaná dostala do prodlení s plněním dvou splátek, proto žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a odeslala žalované oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení tak, že dne 6.3.2020 s právním předchůdcem věřitele, [právnická osoba] s.r.o., [IČO] (dále jen„ spol. [příjmení] [jméno]“), Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva"). Na základě uzavřené smlouvy byly žalovanému na jím uvedený bankovní účet č. [bankovní účet] poukázány finanční prostředky ve výši 6 500 Kč, představující jistinu úvěru. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal zaplatit kapitalizovaný smluvní úrok z úvěru ve výši 58,50 Kč, napočítaný za období od poskytnutí finančních prostředků do sjednané splatnosti úvěru, tj. za období od 06.03.2020 do 06.04.2020 a dále administrativní poplatek ve výši 2 834,46 Kč. Celková splatná částka ve výši 9 392,96 Kč, byla dle uzavřené smlouvy splatná dne 06.04.2020. Na žalobkyni tak byla postoupena pohledávka ve výši 13.057,60 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 6 500 Kč, nesplaceného smluvního úroku ve výši 58,50 Kč, nesplaceného administrativního poplatku ve výši 2 834,45 Kč, postoupeného poplatku za odeslání upomínek ve výši 1 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 074.55 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 440,10 Kč. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalovaná nedostavila, ačkoliv byla předvolána na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvila se a nepožádala o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřila. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu. Soud ve věci provedl následující listinné důkazy, splátková dohoda, zesplatnění dluhu, předžalobní upomínka, Výpis z obchodního rejstříku, potvrzení o provedené platbě, popis vlastností spotřebitelského úvěru, příkaz k úhradě, smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], listina označená [příjmení] půjčka ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávky, podací arch ze dne [datum] a ze dne [datum], smlouva o postoupení pohledávek. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí avšak neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalované) splácet úvěr poskytnutý ve výši 6 500 Kč, když žalobkyně požaduje přiznat částku 13 057,60 Kč, tedy dvojnásodnou. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly ověřovány majetkové poměry žalované, její příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byla veden v registru dlužníků bank apod., zda se jí poskytnuté informace jsou pravdivé. Poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona č. 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku konstatoval, že:“ ….poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnost