20 C 325/2023-38 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se na žalovaném svou žalobou (návrhem na vydání EPR) domáhá zaplacení částky 12 338,92 Kč a nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 15.12.2015 s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] s.r.o, [IČO], sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] smlouvu o zápůjčce [číslo]. Tato byla uzavřena v souladu s rámcovou smlouvou o poskytování zápůjček na dálku ze dne 15.12.2014. Na základě podepsané smluvní dokumentace byla žalovanému poskytnuta dne 15.12.2014 půjčka ve výši 40 000 Kč, která byla vyplacena v hotovosti žalovanému. Jelikož žalovaný platby dle předmětné smlouvy o půjčce hradil pouze částečně, ocitl se tak v prodlení s hrazením těchto závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce, rozhodl se původní věřitel postoupit svou pohledávku ze smlouvy o půjčce vůči žalovanému na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14.10.2015. Žalobkyně touto žalobou s ohledem na své obchodní rozhodnutí vůči žalovanému uplatňuje pouze nárok na vrácení nesplacené části jistiny předmětné zápůjčky. Protože žalovaný k dnešnímu dni uhradil původnímu věřiteli a žalobkyni pouze částku ve výši 27 661,08 Kč, domáhá se žalobkyně vůči žalovanému pohledávku na neuhrazené jistině zápůjčky ve výši 12 338,92 Kč. K úhradě příslušné částky žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne 04.10.2022 a to se lhůtou k úhradě do 25.10.2022. Žalovaný však žalobkyni ani přes předžalobní upomínku ničeho neuhradil. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby, když dlužnou částku k výzvě žalobkyně dne 19.10.2022 uhradil. K jednání, které se ve věci konalo dne [datum], se žalobkyně nedostavila, svou neúčast omluvila a požádal soud, aby jednal v její nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně; vycházel přitom z obsahu spisu. Ze smlouvy o půjčce [číslo] vyplývá, že dne 15.12.2014 (žalobkyně omylem uvádí rok 2015) byla uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků žalovanému ve výši 40 000 Kč, a žalovaný se zavázal uhradil celkem částku 79 462 Kč (40 000 Kč půjčka, 39 462 Kč náklady půjčky) ve lhůtě 24 měsíců po 3 311 Kč. Rámcová smlouva ze dne 15.12.20214 upravuje způsob poskytování půjček na dálku mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14.10.2015 převedl předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z podacího lístku ze dne 4.10.2022 vyplývá, že byla tohoto dne žalobkyní žalovanému zaslána zásilka. Z výdejního pokladního dokladu vyplývá, že dne 15.12.2014 byla žalovanému poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka 40 000 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 4.10.2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 12 338,92 Kč na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] do 25.10.2022 před podáním žaloby. Z výpisu z účtu [právnická osoba] ze dne 5.10.2023 vyplývá, že z účtu [bankovní účet] byla dne [datum] žalobkyni na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] poukázána částka 12 338,92 Kč, když částka byla zaúčtována. <i>Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.</i> <i>Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, (ve znění účinném k době zavření smlouvy o úvěru), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.</i> <i>Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu: Nejprve se soud z moci úřední zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by předchůdce žalobkyně jako věřitel s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet úvěr, když při poskytnutí částky 40 000 Kč mělo být uhrazeno ve lhůtě 24 měsíců celkem 79 462 Kč. Žalobkyně soudu nepředložila žádný dokument, ze kterého by vyplývalo, že byly předchůdcem žalobkyně zjišťovány a ověřovány majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, zaměstnání, počet členů domácnosti, zda byl veden v registru dlužníků bank apod. Resp. že byly údaje sdělené dlužníkem jakkoli ověřovány. Předchůdce žalobkyně coby poskytovatel úvěru, je dle shora citovaného zákonného ustanovení povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebitel v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele – žadatele o spotřebitelský úvěr, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, jemuž zákon ukládá v odst. 3 cit. ustanovení povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Tato povinnost však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1.4.2015, sp. zn. 1 As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložení výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ust