10 C 88/2024-21 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se ve své žalobě domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, popřípadě rozsudku, v němž by soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 25 199,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od , datum, zaplacení s tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . a společností IFIS Investiční fond a. s. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejím základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný však prostředky řádně nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 10 199,01 Kč, který byl splatný dne , datum, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím webových stránek www.creditportal.cz. Před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, když žalovaného lustroval ve veřejně dostupných databázích ISIZ, CEV, CRKI, EUCB na základě u nich dospěl k závěru, že nevznikly důvodné pochyby ohledně platební schopnosti a úvěr byl žalovanému poskytnut. Žalovaný na dluh nezaplatil ničeho, a to ani po předžalobní upomínce, a proto žalobkyni nezbylo než podat tuto žalobu.2. Soud pod č. j. EPR 248685/2023-5 vydal dne , datum, elektronický platební rozkaz, tento se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou, proto byl zrušen a ve věci bylo nařízeno jednání.3. Žalobce se k jednání nedostavil po omluvě, žalovaný bez omluvy, a proto bylo jednáno v jejich nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.4. Soud provedl řadu listinných důkazů.5. Z předžalobní upomínky s podacím lístkem bylo zjištěno, že tato byla žalovanému zasílána dne , datum, s tím, že dluh měl zaplatit do 3 dnů. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi firmou , právnická osoba, . a žalovaným bylo dne , datum, zjištěno, že se jednalo o půjčku ve výši 15 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 40 % p. a., poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru byl ve výši 10 199 Kč a doba trvání úvěru tři měsíce. Splatnost úvěru pak byla dne , datum, . Spláceno mělo být ve třech splátkách à 8 708 Kč, RPSN pak činila 5 253,04 Kč a celkovou částku, kterou měl žalovaný zaplatit, byla 26 124,8 Kč.6. Z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že , datum, byla částka 15 000 Kč poukázána na účet žalovaného uvedený v žádosti o úvěr.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek spolu s jejich seznamem bylo zjištěno, že předmětná pohledávka byla firmou , právnická osoba, . postoupena na žalobce.8. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.12. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.16. V projednávané věci žalobce tvrdí, že věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného předtím, než mu poskytl úvěr, ovšem pouze zjišťováním v dostupných rejstřících, jako rejstřík exekucí, rejstřík dlužníků apod. jak uvedl v žalobě. Ke zkoumání úvěruschopnosti již nic dalšího netvrdí a ani nic neprokazuje, tedy skutečnost, že by s odbornou péčí posuzoval schopnost spotřebitele, tj. žalovaného splácet úvěr poskytnutý ve výši 15 000 Kč + částky 10 199,01 Kč (připadající na poplatky), a to ve 3měsíčních splátkách à 8 708 Kč. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobce dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinen náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.17. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.18. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy podle osobní sit