12 C 83/2024-51 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky , částka, představující nesplacenou část úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, (jako věřitelem) a žalovaným (jako dlužníkem) dne , datum, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku , částka, v hotovosti a žalovaný se zavázal vrátit žalobci tuto částku navýšenou o , částka, úroků, , částka, odměny předchůdci žalobce za administrativní činnost a , částka, za hotovostní inkaso. Žalovaný neplatil sjednané splátky řádně a předchůdce žalobce zesplatnil nesplacenou část úvěru. Zároveň se zesplatněnou pohledávkou ve výši , částka, (sestávající z dlužné jistiny , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, ) žalobce žádal přiznání i úroku ve výši 22,38 % ročně (kapitalizovaného ve výši , částka, a dále do zaplacení) sjednaného v čl. 1.4 smlouvy a zákonného úroku z prodlení (kapitalizovaného ve výši , částka, a dále do zaplacení). Žalobce pohledávku nabyl od původního věřitele smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě ve věci samé nevyjádřil.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný (jako zákazník) a původní věřitel , právnická osoba, se dohodli na tom, že úvěrující poskytne zákazníkovi úvěr , částka, , který včetně poplatků, odměn a úroků v celkové výši , částka, měl zákazník splatit v 60 týdenních splátkách ve výši splátky á , částka, .4. Dále soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný řádně a včas nesplácel předmětný úvěr (důkazní břemeno o opaku tíží žalovaného).5. Pokud jde o aktivní legitimaci žalobce, bylo provedenými listinnými důkazy – smlouvou o postoupení pohledávek s přílohou, potvrzením o úplatě, oznámením o postoupení pohledávek s podacím lístkem prokázáno, že původní věřitel , právnická osoba, postoupil celou žalovanou pohledávku se všemi právy souvisejícími žalobci.6. Po skutkové stránce má soud žalobcem tvrzené skutečnosti za prokázané, zjištěné z listinných důkazů v řízení provedených, tj. že předchůdce žalobce, jako věřitel, se žalovaným, jako dlužníkem, uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytl hotovost v dohodnuté výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal, včetně sjednaného navýšení, žalobci zaplatit v 60 týdenních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas a dostal se tak do prodlení s placením splátek. Ohledně schopnosti žalovaného splácet úvěr s RPSN převyšující 200 % se žalobce spoléhal pouze na tvrzení žalovaného, aniž si je ověřoval.7. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.8. Podle § 2395 NOZ se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 580 odst. 1 NOZ je nepatné právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Soud má za to, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr přesahující v součtu 20 000 Kč s RPSN přesahující 200 %. Po právní stránce proto soud smlouvu posoudil tak, že mezi předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 580 odst. 1 NOZ pro rozpor se zákonem. Obdobně také srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39, který byl aprobován usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2015 sp. zn. I. ÚS 1742/2015. Obdobně také v judikatuře Nejvyššího soudu ČR, např. 33 Cdo 201/2018 či 33 Cdo 2178/2018 byla konstatována absolutní neplatnost spotřebitelských smluv o úplatném poskytování finančních prostředků bez zkoumání schopnosti spotřebitele splácet dluh, a to shodně jako v rozhodování Ústavního soudu ČR či Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18). Z uvedeného důvodu nezbylo soudu než žalobu zamítnout ohledně všech smluvních nároků žalobce včetně poplatků i úroků.13. Pokud by se žalobce dostavil k jednání, byl by v souladu s § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o tom, že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání skutečnosti, že žalobce s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele splácet žalovaný úvěr, a byl by žalobce vyzván, aby tyto důkazy označil, a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Svou neúčastí na jednání však žalobce znemožnil soudu poskytnout mu poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. i poučení podle § 118b a podle § 119a o.s.ř. (viz např. usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 175/04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 Cmo 294/2001). In obiter dictum soud uvádí, že poučení o neprokázání žalobních tvrzení nemohl soud žalobci poskytnout ani v rámci přípravného jednání, jež soud nenařídil, neboť s ohledem na to, že žalovaný nepřebíral soudní obsílky, se přípravné jednání ani reálně nemohlo konat, nehledě k tomu, že v takto typově jednoduché věci není zapotřebí. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4314/2008) potřebná poučení soud poskytuje pouze při jednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c o.s.ř. a není tedy možné poučovat žalobce o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok.14. Pokud jde o jistinu samotnou, tedy částku poskytnutou žalovanému ve výši , částka, , dospěl soud k závěru, že v této výši žalovaný svůj dluh již uhradil. Ze žalobních tvrzení bylo zjištěno, že žalovaný uhradil předchůdci žalobce celkem , částka, . Žalovaný se tak na úkor žalobce nemohl ani bezdůvodně obohatit, a proto soud žalobu zcela zamítl.15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.