20 C 318/2025-41 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně na žalovaném svou žalobou domáhala zaplacení částky 32 228,22 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne uzavřeli dne 21.06.2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal žalovanému poskytnout úvěr/úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný své povinnosti ze smlouvy porušil, když uhradil toliko 34 293,46 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodl se žalobce v souladu se Smlouvou přistoupit k odstoupení od Smlouvy dopisem. V souladu s částí 5 odst. 8 Smlouvy je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobce považuje pohledávku za splatnou ke dni 15.03.2025. Případné nároky plynoucí žalobci z dřívějšího doručení odstoupení žalovanému žalobce neuplatňuje. Žalovaný je tak dle Smlouvy povinen zaplatit žalobci částku 35 309,73 Kč, sestávající z jistiny ve výši 28 480,43 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 747,79 Kč, smluvního úroku z jistiny ve výši 3 081,51 Kč. Pro vyloučení pochybností žalobce uvádí, že před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobce zjistil, že příjem žalovaného ke dni uzavření Smlouvy činil 40 000 Kč, tedy splátka úvěru dle Smlouvy činila toliko 6 %.2. Žalovaný ani přes předžalobní upomínku neuhradil ničeho. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný na dluh čerpal dne 21. 6. 2023 částku ve výši 22 791 Kč na účelovou část úvěru – žalobce tuto částku převedl ve prospěch účtu č. , č. účtu, , dne 7. 3. 2024 částku ve výši 23 298 Kč na neúčelovou část úvěru – žalobce tuto částku převedl ve prospěch účtu č. , č. účtu, , dne 5. 4. 2024 částku ve výši 2 188 Kč na neúčelovou část úvěru – žalobce tuto částku převedl ve prospěch účtu č. , č. účtu, a dne 4. 6. 2024 částku ve výši 5 100 Kč na neúčelovou část úvěru – žalobce tuto částku převedl ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Všechny platby žalobce označil variabilním symbolem č. , var. symbol, , shodujícím se s číslem smlouvy o úvěru.3. K jednání, které se ve věci konalo dne 9.12.2025, se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) o.s.ř., neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil.4. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. V daném případě soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní, a to oznámení o odchozí platbě, ze které vyplývá, že dne 4.6.2024 byla žalobkyní žalovanému poskytnuta částka 5 100 Kč, oznámení o odchozí platbě, ze které vyplývá, že dne 5.4.2024 byla žalobkyní žalovanému poskytnuta částka 2 188 Kč, oznámení o odchozí platbě, ze které vyplývá, že dne 7.3.2024 byla žalobkyní žalovanému poskytnuta částka 23 298 Kč, oznámení o odchozí platbě, ze které vyplývá, že dne 21.6.2023 byla žalobkyní žalovanému poskytnuta částka 22 791 Kč, předžalobní upomínka ze dne 26.5.2025, ze které vyplývá, že 26.5.2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu ve výši 35 309,73 Kč ve lhůtě 7 dnů, oznámení o odstoupení od smlouvy, kterým žalobkyně žalovanému oznámila, že vypovídá smlouvu č. , hodnota, a vyzvala jej k úhradě dluhu ve lhůtě 30 dnů. Potvrzení o podání, ze kterého vyplývá, že dne 29.5.2025 byla žalobkyní žalovanému zaslána zásilka. Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , dle kterého se žalobkyně zavázala poskytnout částku 22 791 Kč a žalovaný se zavázal částku včetně sjednaného navýšení (úrok 26,82%p.a), RPSN 26? uhraditi formou 11 měsíčních splátek po 2 352 Kč. Rámcová smlouva všeobecné obchodní podmínky pak poskytují bližší úpravu práv a povinností účastníků.5. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále jen o.z.) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.10. Podle § 588 o.z., věta první, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle ustanovení § 132 o.s.ř. každého důkazu jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti a po aplikaci výše citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k následujícímu:13. Výklad ustanovení § 561 a 562 občanského zákoníku stran náležitostí elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne ze 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018-142, v němž dospěl k závěru, že „Při písemném právním jednání podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. nelze (vlastnoruční) podpis jednající osoby nahradit v elektronické podobě jakýmkoli elektronickým podpisem, ale jen takovým elektronickým podpisem jednající osoby, který je alespoň zaručený a navíc je založen na kvalifikovaném certifikátu, zejména uznávaným nebo kvalifikovaným elektronickým podpisem…. Písemná forma právního jednání učiněného elektronickými prostředky v elektronickém systému není ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 a 2 o. z. zachována, jestliže byly místo dostatečně důvěryhodného elektronického podpisu (§ 561 odst. 1 o. z.) použity elektronické prostředky takových vlastností, které v době, kdy je právní jednání činěno, neumožňují zachycení obsahu právního jednání a určení osoby, která toto jednání činí (jednající osoby), se značnou úrovní důvěry. Určení obsahu právního jednání a jednající osoby musí být možné s dostatečnou spolehlivostí již na základě použitých elektronických prostředků, nikoli až z následných jiných okolností (faktické chování, nesporné tvrzení apod.).“14. Soud má za to, že výše uvedené závěry stran „neakceptovatelnosti“ prostého elektronického podpisu jsou aplikovatelné i v projednávané věci. Soud nepřehlíží, že podpis prostřednictvím PIN kódu přes SMS zprávu spadá pod rozsah tzv. prostého podpisu, která představují „data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba používá k podepsání“ (srov. definici elektronického podpisu obsaženou v nařízení EU č. 910/2014), avšak takovýto typ elektronického podpisu ve skutečnosti vůbec nic neříká (a hlavně nezaručuje) o pravé identitě podepisující osoby a rovněž nic neříká o tom, zda „takto podepsaný dokument“ je původní, nezměněný. Soud tak má za to, že s ohledem na definici prostého elektronického podpisu de facto prostá elektronická data volně připojená k elektronickému dokumentu, která navíc mohou být i zpětně jakkoli měněna, nemohou sloužit jako doklad o podpisu (tedy souhlasu jednající strany) tak závažného dokumentu, jakým je smlouva o zápůjčce, nadto na částku 19 700 Kč. Soud zdůrazňuje, že tato prostá forma elektronického podpisu nemůže sloužit jako doklad o podpisu u prvotního dokumentu při jednání mezi stranami, kdy protistrana jednající elektronicky na dálku fakticky nebyla nijak ověřena, resp. její skutečná totožnost nebyla zjištěna. Soud v tomto směru poukaz