10 C 200/2025-24 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala, aby jí soud přiznal proti žalované částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a částku , částka, , jakož i náklady řízení s tím, že žalobkyně poskytla žalované dne , datum, úvěr na základě uzavřené smlouvy převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované číslo , č. účtu, , a to částku , částka, . Dále se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni jako čtyřicetiprocentní smluvní úrok p.m. z jistiny, tedy , částka, . Úvěr byl poskytnut na dobou neurčitou se splátkami každý měsíc nejpozději ke každému osmnáctému dni. Žalovaná však na dluh nic nezaplatila, ač byla opakovaně upomínána. Pak došlo k zesplatnění celého úvěru dne , datum, a o tom byla informována dne , datum, . Žalovaná pak nereagovala ani přes předžalobní upomínku, která jí byla zaslána , datum, . Kromě tedy celkové částky , částka, žalobkyně ještě požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení (odstavec 4.2. písmeno c) smlouvy). Do prodlení se žalovaná dostala po dni zesplatnění úvěru, který nastal , datum, . Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p.d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení , datum, do data odeslání předžalobní výzvy, tedy , datum, . Celkem smluvní pokuta činí částku , částka, .2. V dané věci bylo nařízeno jednání. K jednání se zástupce žalobkyně nedostavil po omluvě, žalovaná bez omluvy, ačkoliv jí bylo řádně doručeno předvolání a žaloba, a proto soud jednal v souladu s § 101 odstavec 3 o.s.ř. v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl listinné důkazy předložené žalobkyní:4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že ji účastníci uzavřeli , datum, , kdy byla výše úvěrového limitu až do , částka, s tím, že úvěr je na dobu neurčitou. Účastníci sjednali úrokovou sazbu ve výši 40 % p.m., čili měsíčně při měsíčním splácení. RPSN pak činí 5555,92 %. Pak je ještě pod odstavcem IV kromě jiného uvedeno, že v případě prodlení úvěrovaného s plněním, tedy s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, má úvěrující právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je úvěrovaný v prodlení.5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že žalobkyně žalované dne , datum, poskytl částku , částka, na její účet.6. Z listiny o zesplatnění spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že žalované byla zaslána , datum, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení dluhu tehdy ve výši , částka, do tří dnů, když zásilka byla odeslána , datum, .8. Žalovaná pak byla identifikována občanským průkazem ( ve spise v kopii).9. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb. účinného od 01.01.2014 (dále jen OZ) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odstavec 1 zákona číslo 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odstavec 1téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odstavec 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 547 OZ právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.13. Podle § 588 OZ věta první soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2991 odstavec 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odstavec 2 OZ bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Nejprve se soud zabýval předloženou úvěrovou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další a jeho transpozicí ve výši uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.17. V projednávané věci žalobkyně sice tvrdí, avšak neprokazuje, že by byla před uzavřením úvěru řádně zkoumána úvěruschopnost(když žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných dlužnických databázích,) tedy že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele, to je žalované splácet úvěr poskytnutý ve výši , částka, plus částky , částka, připadající na úrok, kdy nebyly předloženy žádné dokumenty. Zjevně nebyly zjišťovány celkové majetkové poměry žalované, její příjmy za delší období, výdaje, závazky apod. Žalobkyně dle shora citovaného zákonného ustanovení je povinna náležitým způsobem prověřovat tvrzení žadatele o úvěr. Pokud totiž doložení tvrzení žadatelů o své bonitě nevyžaduje, nepostupuje v souladu s citovaným ustanovením a nelze než uzavřít, že neplní řádně povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Z posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K zjištění úvěruschopnosti klienta je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, respektive domácí rozpočet spotřebitele, žadatele o spotřebitelský úvěr, a to na obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje, přičemž věřitel musí vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy, zda vyživuje další osoby, nebo naopak, zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru.18. Zákon o spotřebitelském úvěru sice ukládá dlužníkovi povinnost poskytnout věřiteli údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (§ 84 zákona číslo 257/2016 Sb.), avšak tato povinnost nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutí údajů na spotřebitele ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tedy nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (například pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a čase obvyklých) je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, popř. v rámci svých možnosti jiným způsobem ověřit. Údaje pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být aktuální a musí vypovídat o finanční situaci spotřebitele v okamžiku, kdy žádá o spotřebitelský úvěr.19. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 01.04.2015 sp. zn. 1As 30/2015 uzavřel, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověřování (požadavku na doložení) těchto tvrzení (například potvrzením o zaměstnání a příjmů, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Nejvyšší soud v uvedeném rozhodnutí dále mimo jiné uvedl, že předobrazem shora citovaného ustanovení k posouzení úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru je článek 8 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008. Soudní dvůr, který se zabýval výkladem tohoto článku, konstatoval, že „…poskytovatel úvěru musí v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové s