19 C 306/2022-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou nadepsanému soudu dne 16. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 890 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 1. 2021 uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně. Žalobkyně žalovanému poskytla peněžní částku ve výši 10 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal vrátit částku 12 000 Kč, a to do 12. 2. 2021 spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně z dlužné částky. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalovaná částka ve výši 14 890 Kč se skládá z dlužné jistiny 10 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 890 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 700 Kč od 13. 1. 2021 do 12. 2. 2021, zákonných úroku z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení. 2. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně prostřednictvím nahlédnutí do databáze SOLUS, dále vycházela z informací získaných od žalovaného a z dotazníku vyplněného žalovaným, přičemž informace ověřila hovorem s žalovaným. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Žalobkyně byla následně soudem upozorněna na nedostatečně prokázané zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Dne 19. 9. 2022 vzala žalobkyně částečně žalobu zpět, a to co do částky 2 700 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok, co do částky 4 890 Kč, která představuje smluvní pokutu, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 13. 2. 2021 do 29. 11. 2021. Dále tedy žalobkyně požaduje pouze nesplacenou jistinu ve výši 10 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 30. 11. 2021 do zaplacení. Žalobkyně současně uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. 5. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, resp. se z jednání omluvila, a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. 6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: 7. Účastníci platně uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě žalobkyně dne 13. 1. 2021 zaslala na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] částku ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem ve výši 0,9 % z dlužné částky denně, celkem tedy částku ve výši 12 700 Kč, žalobkyni vrátit jednou splátkou do 30 dnů od odeslání finančních prostředků (smlouva o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, výpis z účtu žalobkyně, faktura žalobkyně ze dne 13. 1. 2021, kontomatik). Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho (tvrzení žalobkyně, které nikdo nerozporoval). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky poprvé vyzván předžalobní výzvou ze dne 23. 11. 2021, která mu byla zástupcem žalobkyně odeslána téhož dne (předžalobní výzva, podací arch). 8. V dotazníku žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v pronájmu, je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] Uvedl, že jeho příjem činí 29 000 Kč měsíčně a výdaje 1 690 Kč měsíčně. <i>9. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.</i> <i>12. Dle ust. § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>13. Dle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>14. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>15. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Dle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>17. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> 18. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele. 19. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v občanském zákoníku. Jeho ustanovení § 87 odst. 1 z. s. ú. pak postihuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr sankcí neplatnosti smlouvy, a to, jak již bylo uvedeno výše, neplatnosti absolutní, ke které je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Současně v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu. 20. Ústavní soud ČR zároveň v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy, … Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějaké