21 C 26/2022-20 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Návrhem podaným k soudu dne 18. 3. 2022 ve znění jeho upřesnění se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 13. 5. 2018, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč v hotovosti, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou ve výši 27 434 Kč sestávající ze součtu kapitalizovaného úroku ve výši 5 724 Kč, odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 12 276 Kč a nákladů za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 9 434 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 991 Kč s poslední splátkou ve výši 965 Kč. Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku a údaje o tom zaznamenala do jeho zákaznické karty. Celkem žalovaný uhradil do dne podání žaloby částku 20 874 Kč, z čehož byla uhrazena na vrácení zápůjčky, na částku za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení a na částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení částka 17 682 Kč a na fixní úrok částka 3 191,40 Kč Poslední splátka byla provedena dne 14. 1. 2019. Dlužná částka byla žalobkyní ponížena o nespotřebované poplatky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení a za částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 778 Kč Celkem tedy dlužná částka činí 37 782 Kč. Současně žalobkyně požaduje uhrazení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 8. 7. 2019 a smluvní pokutu ve výši 16 000 Kč. Žalobkyně žalovaného marně vyzývala k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne 29. 11. 2019. 2. Dříve než soud zahájil jednání ve věci samé, vzala žalobkyně podanou žalobu zpět pro částku 42 656 Kč (tj. 26 656 Kč a 16 000 Kč) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 37 782 Kč za období od 8. 7. 2019 do 6. 12. 2019 a z částky 26 656 Kč za období od 7. 12. 2019 do zaplacení. 3. Pro částečné zpětvzetí žaloby soud řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí dle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), zastavil. Souhlas žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby dle § 96 odst. 3 o.s.ř. nebyl v souladu s § 96 odst. 4 o.s.ř. vyžadován. 4. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žádala, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti, a to v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně obeslán, přičemž ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Z těchto důvodů bylo v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno a rozhodováno v jejich nepřítomnosti. 5. Z provedeného dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav. 6. Obchodní zástupce a žalovaný podepsali dne 13. 5. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému zápůjčku ve výši 32 000 Kč a žalovanému vznikla povinnost vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem ve výši 27 434 Kč (poplatek sestává ze součtu úroku ve výši 5 724 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 12 276 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 9 434 Kč), a to v 60 týdenních splátkách po 991 Kč v hotovosti do rukou oprávněné osoby žalobkyně uvedené v článku 3.2. smluvních podmínek. Podpisem smlouvy žalovaný stvrdil, že peněžní prostředky převzal v hotovosti v místě svého bydliště. V článku 6.1. byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaný v prodlení Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky (smlouva o zápůjčce [číslo] včetně smluvních podmínek). 7. Při prověřování úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že žije ve vlastním bydlení, úvěr potřebuje na neočekávané výdaje, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnaný u [právnická osoba] spol. s r. o. jako dělník s čistým měsíčním příjmem 28 300 Kč s odhadovanými měsíčními výdaji 6 000 Kč a dalšími čistými příjmy domácnosti 26 500 Kč (zákaznická karta). 8. Sjednané splátky ze smlouvy o zápůjčce žalovaný nehradil řádně a včas, na svůj závazek uhradil celkem pouze částku 20 874 Kč, z čehož bylo 3 191,40 Kč započteno na úrok, 7 661,43 Kč na náklady na sjednání a správu úvěru a dále 10 021,17 Kč na úmor zápůjčky (tabulka umoření). 9. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 29. 11. 2019 odeslaným téhož dne. Žalovaný však na výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (předžalobní upomínka včetně podacího archu). 10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. 11. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále„ o. z.“), přičemž podle § 2395 tohoto zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1969 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení, věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o zápůjčce, resp. spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému skutečně poskytla částku 32 000 Kč, žalovaný jí však z této částky nevrátil celkovou částku 11 126 Kč. Žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvila, čímž se připravila o dobrodiní poučení ve smyslu § 118a o.s.ř. o povinnosti tvrzení (doplnění tvrzení ohledně procesu ověření úvěruschopnosti žalovaného) a především s ní související povinnosti důkazní a o následcích neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost řádně zkoumala, ale splnění své povinnosti prokazovala pouze tzv. zákaznickou kartou klienta, v níž však nejsou některé uváděné údaje vůbec ověřeny – v kartě není žádný záznam o tom, že by pracovnice žalobkyně ověřila u žalovaného jeho výdaje (nájemné, splátky úvěru u externích úvěrových společností), jiné údaje (příjmy) zase nejsou žádnými dokumenty doloženy. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila kopie ověřovaných dokumentů, nemůže soud ověřit, že by náležitě zkoumala majetkové poměry žalovaného, jak jí ukládalo v době uzavření smlouvy o úvěru platné a účinné ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZoSÚ“), ve spojení se závěry učiněnými v rozsudku Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne 5. 3. 2020 ve věci C [číslo]: [právnická osoba] s.r.o. proti [anonymizováno]. V souladu s rozsudkem Soudního dvora EU je třeba nesplnění povinnosti žalobkyně řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného zkoumat z úřední povinnosti a nikoliv pouze k námitce žalovaného. V důsledku absence postupu dle 86 odst. 1 ZoSÚ je tak smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Ovšem žalobkyně se v tomto řízení domáhá pouze jistiny úvěru, která by jí náležela i jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z. při zneplatnění úvěrové smlouvy pro absenci zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 11 126 Kč. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve II. výroku tohoto rozsudku, tedy co do žalované částky i co do zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož náhrada nákladů řízení by náležela procesně úspěšnějšímu žalovanému, tomu však žádné náklady řízení nevznikly.