Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uzavřené prostřednictvím webového portálu žalobkyně na adrese www.flexifin.cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, a žalovaná se zavázala je splatit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalobkyně uvedla, že při ověření úvěruschopnosti žalované zjistila následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech - výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem z registru PČR hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpisem z katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisem z registru „sankční seznamy“ a interními registry historie klienta. Žalobkyně uvedla, že nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále insolvenčního rejstříku, do centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne , datum, o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících její pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně dále provedla lustraci dokladu předloženého žalovanou v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Následně žalobkyně žalované vyplatila na účet č. , č. účtu, bankovním převodem dne , datum, částku , částka, . Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila následující volitelné služby: služba “Klidné spaní” za poplatek , částka, , služba ,,Presto‘‘ za poplatek , částka, , informační SMS servis za poplatek , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru , částka, . V důsledku prodlení žalované se splacením úvěru vznikl žalobkyni nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty v souladu Všeobecnými obchodními podmínkami (0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu, přičemž se žalobkyně rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení). Žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. K výzvě soudu k doložení úvěruschopnosti žalobkyně již ničeho dalšího nedoložila s tím, že již v žaloba uvedla, nechť je případně její nárok posuzován v režimu bezdůvodného obohacení.4. Soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), na základě listinných důkazů předložených účastníky, neboť žalobkyně s tímto postupem výslovně souhlasila a žalovaná svůj souhlas vyslovil postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř.5. Z listinných důkazů má soud za zjištěný následující skutkový stav.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Žalovaná byla ve smlouvě identifikována jménem, příjmením, rodným číslem, adresou trvalého pobytu, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala poskytnout žalované částku až do výše , částka, na její bankovní účet č. , č. účtu, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni čerpanou částku spolu s příslušenstvím dle smlouvy.7. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že byla ověřena totožnost žalované, a to prostřednictvím autorizační platby z bankovního účtu žalované č. , č. účtu, .8. Z přehledu bankovních transakcí a potvrzení banky vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet žalované č. , č. účtu, dne , datum, částku , částka, .9. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně uvedla o žalované mimo jiné tyto informace: Disponibilní příjem , částka, , Čistý měsíční příjem deklarovaný klientem v žádosti , částka, , Příjem doložený dokumenty předloženými klientem , částka, , Výdaje vypočtené na základě vstupů klienta , částka, , Životní výdaje klienta vypočtené poskytovatelem úvěru , částka, .10. Z Obecných principů posuzování a filozofie společnosti FlexiFin soud zjistil, že žalobkyně využívá obecně nastavenou metodiku pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.11. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.12. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil ničeho rozhodného ve věci.13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne , datum, s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které žalobkyně žalované zaslala na její bankovní účet dne , datum, částku ve výši , částka, . Z žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná na svůj závazek neuhradila nic. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou a lustrací v příslušných databázích.14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:15. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívajícím ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 věty prvé téhož ustanovení věty prvé poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.17. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.18. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.19. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.22. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se mimo jiné bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá matkový prospěch plněním bez právního důvodu.23. Mezi žalobkyní a žalovaným měl vzniknout právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované skutečně poskytla na základě úvěrové smlouvy částku , částka, . Při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr (jež má předcházet poskytnutí úvěru) však nepostupovala s odbornou péčí, když řádně neověřila její příjmy a výdaje. Žalobkyně v řízení sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala, nicméně vycházela pouze z údajů sdělených žalovanou a dále provedla lustraci žalované v příslušných databázích. Tedy příjmy ani výdaje žalované blíže nezkoumala a zejména neověřovala. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nezkoumala řádně příjmy a výdaje žalované, došel soud k závěru, že nemohla znát finanční situaci žalované.24. Úvěrující je povinen ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., či rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta či do smlouvy, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Za situace, kdy je žalobkyni uložena v souladu s ustanovením § 78 ZoSÚ povinnost uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, soud uzavírá, že žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného.25. Na podkladě uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., neplatná. K neplatnosti smlouvy soud přihlédl i bez návrhu (§ 588 o. z.), neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 ZoSÚ žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalovaného jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (srov. rozsudek Soudního dvora EU - druhého senátu - ze dne , datum, ve věci C 679/18: společnost OPR-, právnická osoba, . proti GK či rozsudek Nevyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, ).26. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. Bezdůvodné obohacení žalované představuje částka , částka, .27. Vzhledem ke skutečnosti, že smlouva o úvěru nebyla platně uzavřena, nemohla být ani stanovena splatnost vrácení zaslaných peněžních prostředků, žalovaný tak byl povinen dle § 1958 odst. 2 o. z. splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelkou požádán, a od následujícího dne je tak v prodlení a je povinen hradit žalobkyni úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne , datum, , odeslanou dne , datum, , uložil soud žalované uhradit žalobkyni vedle dlužné jistiny i úrok z prodlení z dlužné částky od , datum, , tj. ode dne doručení této výzvy dle fikce doby dojití.28. Jelikož smlouva nebyla sjednána s ohledem na shora uvedené platně, soudu nezbylo než žalobu ve zbytku výrokem II. zamítnout.29. O náhradě nákladů soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch méně než v 50% a žalované žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).30. Lhůta ke splnění povinnosti byla stanovena v obecné pariční lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), když soud neshledal důvody pro její prodloužení.