Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 338,48 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného úvěru, který poskytla žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, , na základě smlouvy o úvěru ze dne 18. 12. 2023 č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých od žalovaného ohledně jeho majetkových, rodinných, pracovních a jiných poměrů, tyto skutečnosti jsou zachyceny v zákaznické kartě. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, jež si žalovaný převzal v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně uhradit úrok ve výši 13 343 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 1 900 Kč, úhradu za umožnění komfortního a efektivního splácení ve výši 4 410 Kč a pojistné ve výši 1 908 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně celkovou dlužnou částku ve 12měsíčních splátkách po 3 881 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední a jedinou splátku ve výši 4 000 Kč žalovaný uhradil dne 22. 1. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně na výzvu soudu dále tvrdila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného podle údajů o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, zaznamenaných v zákaznické kartě. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 53 338,48 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 23 540,58 Kč, dlužného poplatku ve výši 17 297,90 Kč a smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč. Smluvní pokuta sestává z neuhrazené smluvní pokuty ve výši 9 968,01 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 40 838,48 Kč za období od 22. 10. 2025 do 21. 12. 2025. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 3 507,64 Kč z aktuální dlužné jistiny za období od 19. 12. 2024 do 21. 10. 2025, a to za prvních 90 dnů při sazbě 28,86 % ročně a od 91. dne při sazbě 12,75 % ročně, a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 559,55 Kč z aktuální dlužné jistiny za období od 19. 12. 2024 do 21. 10. 2025 při sazbě 12,75 % ročně. Žalobkyně požaduje od 22. 10. 2025 do zaplacení z částky 23 540,58 Kč úrok ve výši 12,75 % ročně a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění předžalobní výzvou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), neboť žalovaný má bydliště v České republice; jeho polské státní občanství není pro určení mezinárodní příslušnosti rozhodné. Jelikož se jedná o nárok vyplývající ze spotřebitelského úvěru uzavřeného žalovaným mimo rámec jeho podnikatelské činnosti, je tento závěr v souladu též s čl. 17 odst. 1 písm. c) a čl. 18 odst. 2 uvedeného nařízení, podle nichž lze spotřebitele žalovat pouze u soudů členského státu, v němž má bydliště.4. Soud ve věci nařídil jednání a věc projednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, když žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno, zároveň nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud tak vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění:6. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2023 vyplývá, že se právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal právní předchůdkyni vrátit celkem částku 46 561 Kč, jež se skládá z jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku ve výši 13 343 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 900 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 410 Kč a pojistného ve výši 1 908 Kč, a to v pravidelných 12měsíčních splátkách, přičemž prvních 11 splátek činí 3 881 Kč a poslední splátka činí 3 870 Kč. Zápůjční úroková sazba byla u úvěru stanovena ve výši 87,40 % ročně, výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činila 157,49 % (smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2023).7. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr ze dne 14. 12. 2023 soud zjistil, že žalovaný požádal o úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností 12 měsíců a měsíční splátkou ve výši 3 881 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek. Žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 21 500 Kč. Dále uvedl, že není zatížen externími splátkami ani interními splátkami a odhadované měsíční výdaje činí 6 500 Kč. Žalovaný bydlel u rodičů, byl svobodný a neměl vyživovací povinnost. Jako zdroj příjmů doložil pracovní smlouvu a výpisy z bankovního účtu (zákaznická karta – žádost o úvěr ze dne 14. 12. 2023).8. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovanému byly dne 18. 12. 2023 poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil dne 22. 1. 2024 částku ve výši 4 000 Kč, z níž byla částka 525,83 Kč použita na úhradu nákladů na sjednání a správu úvěru, částka 1 855,75 Kč na úhradu úroku, částka 1 459,42 Kč na úmor jistiny a částka 159 Kč na úhradu pojistného. Po provedené úhradě činil zůstatek nesplacené jistiny částku 23 540,58 Kč (tabulka umoření – přehled plateb).9. Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný vykonával práci aplikačního technika na základě pracovní smlouvy, přičemž den nástupu do zaměstnání byl sjednán na 4. 1. 2021. Žalovaný byl zaměstnán ve společnosti , právnická osoba, . na dobu neurčitou, se stanovenou týdenní pracovní dobou v rozsahu 40 hodin. Základní mzda žalovaného byla sjednána ve výši 19 700 Kč měsíčně hrubého (pracovní smlouva).10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , jako postupitelem a žalobkyní, společností , Jméno žalobkyně, ., jako postupníkem byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejímž předmětem je postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o spotřebitelském úvěru, včetně příslušenství a práv s nimi spojených. Z přílohy č. 1 této smlouvy soud zjistil, že mezi postoupenými pohledávkami je rovněž pohledávka za žalovaným ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, příloha č. 1 smlouvy o postoupení pohledávek).11. Z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025 soud zjistil, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 10. 2025 byla dne 21. 10. 2025 připsána úplata za postoupené pohledávky na účet postupitele a tím došlo v souladu se smlouvou k postoupení pohledávek na postupníka (potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky ze dne 27. 10. 2025).12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 postoupena na společnost , Jméno žalobkyně, ., přičemž výše pohledávky ke dni postoupení činila 59 192,70 Kč a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025).13. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, výzva mu byla odeslána dne 16. 1. 2026. Ve výzvě byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 31. 1. 2026 a žalovaný byl upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky v případě jejího neuhrazení (výzva k plnění předcházející žalobě ze dne 16. 1. 2026, podací lístek).14. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:15. Na žalobkyni byla platně postoupena pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2023, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit celkem částku 46 561 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného pouze na základě pracovní smlouvy a tvrzení žalovaného. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně v souvislosti s poskytnutým úvěrem uhradil částku v celkové výši 4 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného.16. Po právní stránce soud posoudil věc v souladu s ust. § 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o. z.“, soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.17. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.18. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.19. Dle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.20. Dle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.21. Dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.22. Dle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku., se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.23. Dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.24. Dle ust. § 1968 občanského zákoníku., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.25. Dle ust. § 1970 občanského zákoníku., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.26. Dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2014, odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.27. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . vs. GK, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako „rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.28. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.29. V rozsudku č. j. , spisová značka, ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.30. Dále uvedl, že je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – zde poskytovatele spotřebitelského úvěru.[footnoteRef:1] [1: obdobně též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 či rozsudek Krajského soudu v , adresa, č. j. , spisová značka, ze dne 29. 1. 2015]31. V rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne 25. 7. 2018 Nejvyššího soudu České republiky konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.32. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně v projednávané věci nedostála povinnosti stanovené jí zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně v § 86 odst. 1, a současně žalobkyně neprokázala splnění povinnosti podle § 78 citovaného zákona, tedy povinnosti pořídit a uchovávat dokumenty a jiné záznamy v rozsahu nezbytném pro hodnověrné osvědčení řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.33. Žalobkyně poukazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. , spisová značka, , z něhož dovozovala dostatečnost ověření údajů spotřebitele předloženými doklady, aniž by bylo nezbytné pořizovat jejich kopie. K této argumentaci soud nepřihlédl, neboť uvedené rozhodnutí vychází ze skutkových okolností jiné věci, jiných účastníků a z právní úpravy zákona č. 145/2010 Sb. a závěry v tomto rozsudku učiněné proto nemohou nahradit individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného v nyní projednávané věci.34. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného disponovala pouze jeho pracovní smlouvou. Tvrzený výpis z účtu žalovaného nepředložila. Pouhá pracovní smlouva žalovaného předložená žalobkyní nemůže prokázat, že úvěruschopnost žalovaného byla posouzena důkladně, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neprokázala odpovídající prověření pravidelných měsíčních výdajů, skutečné výše stávajících závazků ani způsobu plnění dosavadních dluhů žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl výdaje ve výši 6 500 Kč a neexistenci žádných úvěrových závazků. Žalobkyně však neprokázala, že by tyto údaje byly jakkoli objektivně ověřeny.35. Žalovaný na danou pohledávku uhradil celkem částku 4 000 Kč, ale problémy se splácením dané pohledávky se objevily již na začátku, kdy uhradil pouze jednu řádnou splátku ve výši 4 000 Kč.36. Žalobkyně dále sice tvrdila, ale neprokázala, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla lustraci žalovaného v úvěrových databázích či dalších evidencích, případně že by doložila jiné záznamy o prověření jeho celkové zadluženosti. Soud tak uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela převážně z údajů sdělených samotným žalovaným, aniž by je v potřebném rozsahu ověřila, a žalobkyně současně neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně toho, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného proběhlo řádně a s odbornou péčí. Žalobkyně vycházela pouze ze sdělení žalovaného o jeho výdajích. Při řádném zkoumání úvěruschopnosti by se žalobkyně měla zaměřit na výpisy z účtu a zkoumat tyto podrobněji, dále by měla provést lustrace ve zmíněných rejstřících BRKI, NRKI, CEE a insolvenčním rejstříku atd., zabývat by se měla též jeho skutečnými náklady na bydlení a energie. Žalobkyně tak zkrátka neprokázala, že by náležitě její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.37. Za této situace soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem toho je podle § 87 odst. 1 citovaného zákona neplatnost smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 18. 12. 2023, k níž soud přihlíží i bez návrhu.38. Bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě této smlouvy částku 25 000 Kč v hotovosti. Současně bylo prokázáno, že žalovaný v souvislosti s tímto úvěrem uhradil celkem 4 000 Kč. Z neplatné smlouvy však žalobkyni nelze přiznat nárok na sjednaný úrok, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, pojistné, smluvní pokutu ani smluvní či zákonný úrok z prodlení odvozovaný od těchto smluvních plnění. Žalobkyni může náležet toliko vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího dosud nevrácené části skutečně poskytnuté jistiny.39. Jestliže tedy žalovaný z poskytnuté částky 25 000 Kč uhradil 4 000 Kč, zůstala nevrácena částka 21 000 Kč. Jen v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě a dle předžalobní výzvy měl plnit do 31. 1. 2026, dostal se se zaplacením zbývající části jistiny do prodlení od 1. 2. 2026. Od tohoto dne proto žalobkyni náleží pouze zákonný úrok z prodlení ze zbývající neuhrazené jistiny, nikoli však úrok sjednaný ve smlouvě ani úrok z prodlení z dalších smluvních plnění.40. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 21 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 1. 2. 2026 ve výši 11,50 % ročně z částky 21 000 Kč (výrok I).41. Ve zbývajícím rozsahu, tj. co do částky 32 338,48 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ve výši 2 559,55 Kč, úroku kapitalizovaného ve výši 3 507,64 Kč, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 23 540,58 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 23 540,58 Kč od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 2 540,58 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, soud žalobu zamítl (výrok II).42. O náhradě nákladů by soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl větší úspěch ve věci a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však v tomto řízení – podle obsahu spisu – žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.43. Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud žalovanému dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku; důvody pro stanovení delší lhůty nebo pro rozložení plnění do splátek soud neshledal.44. Žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, za nějž uhradila soudní poplatek ve výši 2 134 Kč. Jelikož soud elektronický platební rozkaz nevydal a ve věci pokračoval v nalézacím řízení v rejstříku C, doměřil žalobkyni podle položky 2 bodu 2 sazebníku, tvořícího přílohu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek do výše stanovené položkou 1 bodem 1 písm. b) sazebníku. Při základu poplatku 53 338,48 Kč, zaokrouhleném podle § 6 odst. 7 uvedeného zákona na 53 340 Kč, činí poplatek 5 % z této částky, tedy 2 667 Kč. Po odečtení již uhrazeného poplatku ve výši 2 134 Kč zbývá doplatit 533 Kč. Jelikož soud již jednal ve věci samé, rozhodl o uložení povinnosti zaplatit tento doplatek současně s rozsudkem podle § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona o soudních poplatcích (výrok IV). Žalobkyně je povinna uhradit soudní poplatek na bankovní účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .