18 C 154/2023-61 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 796 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 97,28 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 796 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek [webová adresa]) smlouvu o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 11 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v celkové výši 11 000 Kč spolu s příslušenstvím, celkem tedy 11 363 Kč, do [datum] Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly další poplatky. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal podpisovým SMS kódem. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z občanského průkazu žalovaného, vlastnictví účtu žalovaného potom zasláním ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně mj. provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 11 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 2 Kč. Žalovaný dvakrát prodloužil splatnost úvěru o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Poplatek za takové prodloužení byl ve výši 2 178 Kč (2 x 1 089 Kč). Jelikož žalovaný porušil své závazky ze smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovanou částku ve výši 14 893,28 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 363 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši celkem 297 Kč (3 x 99 Kč), poplatek za prodloužení splatnosti korunovým odkladem v celkové výši 2 177 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut za prodlení se splacením úvěru ve výši celkem 660 Kč (2 x 330 Kč), příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni [datum] ve výši 97,28 Kč a z následně běžícího zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil. 3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila. 4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně sestavila úvěrovou smlouvu s datem [datum], která obsahuje podpis žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je uvedeno číslo„ [číslo]“. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které měl žalovaný vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč do [datum] /viz úplný výpis z OR žalobkyně na č. l. 10 – 15 spisu, úvěrová smlouva na č. l. 24 – 27 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19 spisu, informační memorandum o zpracování osobních údajů na č. l. 20 – 23 spisu, sazebník na č. l. 28 – 30 spisu/. Částka ve výši 11 000 Kč byla dle této smlouvy žalovanému žalobkyní zaslána na účet dne [datum]. Za dobu od [datum] do [datum] uhradil žalovaný celkem 2 Kč /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 31 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 32 spisu, sdělení banky na č. l. 44 spisu, výpis z účtu na č. l. 56 spisu/. Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně bonitu klienta, a to provedením lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, vždy s negativním výsledkem. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy byla žalobkyní posouzena příjmová a výdajová stránka. V daném případě žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 27 500 Kč. Výdaje žalovaného byly žalobkyní stanoveny podle statistického modelu na 8 752 Kč (4 620 Kč životní minimum + 4 132 Kč splátky podle NRKI), výdaje celé domácnosti na 15 681 Kč /viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik na č. l. 53 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 16 spisu/. Žalovanému byly dle úvěrové zprávy odmítnuty celkem čtyři žádosti o splátkový úvěr. Žalovaný splácel dva splátkové úvěry /viz úvěrová zpráva na č. l. 50 – 52 spisu/. Jelikož žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] předaným k poštovní přepravě dne [datum] s úhradou nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do [datum]. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne [datum] /viz předžalobní výzva k plnění na č. l. 33 spisu včetně poštovní podacího archu na č. l. 34 spisu, výpis ze sledování zásilek na č. l. 59 spisu/. 5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, ověřila bonitu klienta podle statistického modelu a měla k dispozici úvěrovou zprávu. Žalovaný uhradil celkem 2 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně. 6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán úvěrovou smlouvou ze dne [datum] s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení se skutečností, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 11 000 Kč a žalovaný částečně plnil. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. 7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosa