Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, , doplněnou podáním doručeným soudu dne , datum, , domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy obdržel žalovaný finanční prostředky v částce , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit ve splátkách po , částka, splatných vždy k 12. dni v měsíci, přičemž poslední splátka připadla na den , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě informací získaných od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti vyžádaným dokladům, konkrétně pracovní smlouvy, výplatních pásek a nájemní smlouvy, tak jak je zaznamenáno v zákaznické kartě. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladový manipulant u společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem , částka, , bez vyživovací povinnosti. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, postoupena na žalobkyni. Žalovaný ničeho neuhradil. Požadovanou částku tvoří , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok v částce , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu, ničeho však již neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti, a žalovaný se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl k jednání řádně předvolán.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis OR na č. l. 13 spisu/. Dne , datum, podepsali žalovaný v postavení dlužníka a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení věřitele smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, na dobu určitou, který se žalovaný zavázal splatit dle sjednaného splátkového kalendáře ve 12 měsíčních splátkách po , částka, . Společně s jistinou úvěru se žalovaný dále zavázal zaplatit úrok v úrokové sazbě ve výši 86 % ročně, celkem částku , částka, . Žalovaný na tuto pohledávku ničeho neuhradil /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 14-15 spisu (a na č. l. 58-62 spisu), tabulka umoření na č. l. 30 spisu/. V zákaznické kartě ze dne , datum, žalovaný uvedl, že je zaměstnán na pozici skladový manipulant u společnosti , právnická osoba, a jeho příjem činí , částka, měsíčně. Mezi výdaje zařadil externí splátky v částce , částka, , celkové měsíční výdaje vyčíslil na , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně podle údajů ze zákaznické karty měla k dispozici pracovní smlouvu žalovaného, výplatní pásky za měsíc červen a červenec 2023 a nájemní smlouvu /viz zákaznická karta na č. l. 23 spisu (a na č. l. 50-52 spisu), pracovní smlouva na č. l. 25 p. v. – 27 spisu, dohoda o změně pracovní smlouvy na č. l. 25 spisu, detail transakce na č. l. 24 spisu, osobní bankovnictví na č. l. 24 p. v. spisu/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mj. postoupení pohledávky za žalovaným, což bylo žalovanému oznámeno společně s výzvou k úhradě dluhu dopisem odeslaným dne , datum, , který byl doručován dne , datum, /viz smlouva o PP + seznam PP na č. l. 16–22 spisu, oznámení o PP na č. l. 28 spisu, podací lístek na č. l. 32 spisu, informace o zpracování OÚ na č. l. 29 spisu, potvrzení o uhrazení úplaty za PP na č. l. 31 spisu, výpis sledování zásilek na č. l. 65 spisu/. Žalovaný byl také vyzván k úhradě výzvou k plnění ze dne , datum, odeslanou téhož dne /viz výzva k plnění na č. l. 33-34 spisu, podací lístek na č. l. 35 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný před sjednáním úvěrů poskytl údaje do zákaznické karty ze dne , datum, . Příjmy žalovaného ověřila právní předchůdkyně žalobkyně z pracovní smlouvy a výpisem z osobního bankovnictví žalovaného. Celkové výdaje uvedl žalovaný v částce , částka, měsíčně. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni. Dne , datum, byla žalovanému doručena výzva k zaplacení dlužné částky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh něčeho uhradil.6. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně rozsudkem Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , neboť ten představuje pouze judikaturu vztahující se k právnímu hodnocení věci.7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti shledal soud žalobu částečně důvodnou. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, žalobkyně je tak aktivně věcně legitimovaná.14. Předně se soud zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru platně, tj. zda právní předchůdkyně žalobkyně ve smyslu § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru před jejím uzavřením zkoumala s dostatečnou péčí majetkové poměry žalovaného a z takto získaných informací uzavřela, že bylo ve finančních možnostech žalovaného úvěr splácet. Z důkazů provedených v řízení však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí, respektive taková skutečnost nebyla žalobkyní prokázána. K tomu soud uvádí, že není postačující, aby právní předchůdkyně žalobkyně vyšla především z nedoložených osobních, výdělkových a majetkových poměrů uvedených žalovaným v žádosti o půjčku, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně ověřovala výši příjmů žalovaného. Za stěžejní je však v posuzovaném případě nutné považovat to, že nebylo nijak prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala výdaje žalovaného. Naopak bez dalšího vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Žalobkyně nepředložila k výdajům žalovaného kromě zákaznické karty ničeho. Přestože žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejně přístupných databázích, ničeho soudu k prokázání tohoto tvrzení nedoložila. Opodstatněnost lustrace žalovaného zvyšuje i skutečnost, že sám žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že splácí další půjčky/úvěry. Bylo proto na místě, aby byl žalovaný alespoň důsledně prověřen v relevantních registrech. Stejně žalobkyně postupovala při nakládání s nájemní smlouvou a výplatními páskami žalovaného za měsíce červen a červenec 2023, které podle údajů uvedených v zákaznické kartě měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici, soudu je však žalobkyně nepředložila.15. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.16. Soud dále nemohl přisvědčit argumentaci žalobkyně vycházející ze závěrů rozsudku Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , neboť jej kvůli skutkově značně odlišnému stavu v nyní posuzovaném případě není možné přiléhavě aplikovat. Krajský soud v , adresa, totiž dospěl k závěru, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupovala s odbornou péčí, neboť ověřila výdaje žalovaného z nájemní smlouvy a žalovaný vyplnil náklady na domácnost a na telefon ve výši , částka, , které bylo možné u jednotlivce v roce 2016 považovat za přiměřené i s ohledem na skutečnost, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost. V nyní posuzované věci však právní předchůdkyně žalobkyně výdaje žalovaného neověřila žádným způsobem. Je sice zřejmé, že s ohledem na způsob bydlení nepřicházelo v úvahu využití nájemní smlouvy, nicméně bylo na místě ověřit výdaje žalovaného např. výpisem z účtu. Z obdobných důvodu pak na situaci nelze aplikovat ani závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , neboť ten rovněž vycházel ze situace, kdy byly příjmy a výdaje žalovaného prověřovány mnohem důkladněji, než v nyní posuzovaném případě. Městský soud konkrétně uvedl: „V souzeném případě však žalovaný vyplnil prohlášení k žádosti o poskytnutí úvěru, prohlásil, že je zaměstnán a že má trvalý příjem. Trvalý příjem byl patrný i z bankovního účtu, který na jméno žalovaného vedla právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž prověřila, že žalovaný nemá žádný jiný úvěr. Přitom bylo povinností žalovaného doložit přesné a pravdivé údaje pro posouzení úvěruschopnosti (ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb.). Žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, ačkoli na toto byl v žádosti o poskytnutí úvěrového produktu výslovně dotazován, ale to nelze klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu. Právní předchůdkyně žalobkyně tak zcela dostála povinnosti podle ust. § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb., jak již také správně uzavřel soud I. stupně.“ Vyjádření městského soudu, že pokud žalovaný neuvedl měsíční platby domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany, je tedy nutné vykládat v kontextu skutkových okolností daného případu a tím spíše i v kontextu celé výše citované pasáže, ve které se městský soud k věci vyjádřil, přičemž jasně zmínil i zcela relevantní podklady k příjmům a výdajům žalovaného, zejména přístup k bankovnímu účtu žalovaného. V nyní posuzované věci však žalobkyně žádné relevantní podklady pro zkoumání výdajů žalovaného nepředložila.17. S ohledem na uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Důsledkem porušení povinnosti řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a redukce nároku žalobkyně na holý zůstatek neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.18. Ve věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , na kterou žalovaný ničeho neuhradil. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na , částka, , jejíž splatnost nastala bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). První výzva k plnění, která se prokazatelně dostala do dispozice žalovaného, byla výzva obsažená v rámci oznámení o postoupení pohledávky odeslaná dne , datum, , kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů od doručení dopisu. Dopis se dostal do dispozice žalovaného dne , datum, , což soud ověřil na webových stránkách , právnická osoba, ., www.ceskaposta.cz. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne , datum, . Soud proto přiznal žalobkyni podle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné jistiny od uvedeného dne do zaplacení v zákonné výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).19. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno platné uzavření předmětné smlouvy o úvěru, nemohl soud návrhu žalobkyně ve zbývajícím rozsahu vyhovět, neboť byl tvořen částkami vyplývajícími právě z absolutně neplatné smlouvy [smluvní úrok běžící a kapitalizovaný, úrok z prodlení kapitalizovaný za období, ve kterém žalobkyni ještě nenáležel, běžící úrok z prodlení za období předcházející datu , datum, , kdy se žalovaný poprvé prokazatelně ocitl v prodlení, a od tohoto data převyšující úrok z prodlení stanovený (nad náležející zákonný úrok ve výši 11,5 % ročně) v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.]. V této části tedy soud žalobkyní uplatněné nároky zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , či nález Ústavního soudu ze dne , datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).