Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 5. 3. 2026, doplněnou podáními doručenými soudu dne 22. 6. 2026 a 2. 7. 2026, domáhala zaplacení částky 12 850 Kč. Nárok odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovanou byla uzavřena dne 8. 5. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla částku 2 000 Kč s původní splatností do 7. 6. 2024. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou dlužné částky, proto došlo k novaci závazku v podobě uzavření nové smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 6. 2024, jejímž účelem bylo sjednání nové splatnosti závazku dne 10. 7. 2024. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou také uzavřela dne 1. 5. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč se splatností dne 31. 5. 2024. V důsledku prodlení žalované s úhradou tohoto závazku došlo k jeho novaci, a to konkrétně smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 31. 5. 2024, smlouvou č. , hodnota, ze dne 5. 8. 2024 a smlouvou č. , hodnota, ze dne 21. 10. 2024, čímž byla splatnost závazku sjednána na 20. 11. 2024. Žalobkyně na dluh z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uhradila pouze 4 150 Kč. Pohledávky za žalovanou byly nejprve postoupeny na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením obou úvěrových smluv řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, žalobkyně považuje obě smlouvy za neplatné. Žalobkyně proto uplatnila oba nároky z titulu bezdůvodného obohacení, a to v částce 12 850 Kč, neboť žalovaná z poskytnutých částek žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění, avšak neúspěšně.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaná se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byl řádně předvolána.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Společnost , právnická osoba, ., IČO , Anonymizováno, převedla dne 1. 5. 2024 částku ve výši 15 000 Kč a dne 8. 5. 2024 částku 2 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . /viz potvrzení o provedené platbě na č. l. 25 - 26 spisu, sdělení , právnická osoba, . na č. l. 55 spisu/. Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 a ze dne 20. 1. 2025 na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024 a ze dne 20. 1. 2025 na žalobkyni. Žalované bylo postoupení obou pohledávek oznámeno společně s výzvou k úhradě předžalobní výzvou odeslanou dne 22. 7. 2025 a 13. 10. 2025 /viz smlouva o postoupení pohledávky (, Anonymizováno, x , právnická osoba, ) na č. l. 13 spisu, smlouva o postoupení pohledávky (, Anonymizováno, x , právnická osoba, ) na č. l. 24 spisu, smlouva o psoteoupení pohledávky (, právnická osoba, x , právnická osoba, ) na č. l. 27 - 28 spisu, smlouva o postoupení pohledávky (, právnická osoba, x , právnická osoba, ) na č. l. 44 - 45 spisu, předžalobní výzva na č. l. 29 s podacím archem na č. l. 30 spisu, předžalobní výzva na č. l. 42 s podacím archem na č. l. 43 spisu, přehled postoupených pohledávek v systému CEPR, přehled postoupených pohledávek v systému ISAS (ID , č. účtu, , položka 4)/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřela jednotlivé smlouvy o spotřebitelském úvěru, které uváděla žalobkyně v žalobě, když předložila texty takových smluv, jejichž součástí byly také předsmluvní formuláře právní předchůdkyně žalobkyně a všeobecné obchodní podmínky, které však neobsahují podpis žalované ani právní předchůdkyně žalobkyně, a to ani vlastnoruční podpis ani podpis elektronický, když ve své elektronické podobě – tj. soudu předložené PDF dokumenty – neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva a její dodatky obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít a jméno a příjmení žalované, včetně SMS kódu nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz předsmluvní formulář na č. l. 9 – 10 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 11 – 12 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 14 – 15 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 16 – 17 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 18 – 19 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 20 – 21 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 22 – 23 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 49 – 50 spisu, všeobecné obchodní podmínky (účinné 10.6.2024, 21.10.2024) v systému CEPR/. Z těchto listin tak nelze podle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru ve znění jejich změn mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, neboť nelze dovodit vůli žalované být vázána podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byly mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřeny výše specifikované smlouvy o spotřebitelském úvěru, musel by je soud posoudit jako absolutně neplatné, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí před samotným uzavřením daných smluv o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru, naopak uváděla, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti před uzavřením daných smluv nedošlo, k prokázání splnění této zákonné povinnosti soudu žádný důkaz nedoložila.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 8. 5. 2024 částku 2 000 Kč a dne 1. 5. 2024 částku 15 000 Kč na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované, žalovaná uhradila pouze částku 4 150 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na společnost , právnická osoba, a ta následně na žalobkyni, ta je tedy aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 12 850 Kč, odpovídající uplatněnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení. Soud pro úplnost uvádí, že splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, za kterou lze považovat předžalobní výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.), vzhledem k tomu, že žalobkyně nárok na úrok z prodlení v řízení neuplatnila, soud žalobkyni přiznal pouze nárok na poskytnutou jistinu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 850 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a z DPH ve výši 21 % v částce 315 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za podání ze dne 22. 6. 2026 a ze dne 2. 7. 2026, jimiž byla pouze doplněna žalobní tvrzení, která měla a mohla být uvedena již v samotné žalobě. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (viz například sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).