Žalobkyně se obrátila dne 5. 3. 2026 ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáními ze dne 17. 6. 2026 a 28. 7. 2026, kterou odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným byla uzavřena dne 17. 3. 2024 smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému dne 18. 3. 2024 poskytla částku 15 000 Kč, splatnost úvěru byla stanovena na 17. 4. 2024. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, došlo mezi stranami k novaci závazku, a to na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 4. 2024, smlouvy č. , hodnota, ze dne 16. 5. 2024 a smlouvy č. , hodnota, ze dne 17. 6. 2024, ve kterých si strany sjednaly prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. , hodnota, do 7. 7. 2024. Žalovaný na svůj závazek ničeho neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně na žalobkyni. Vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně považuje smlouvu za neplatnou. Žalobkyně proto uplatnila nárok z titulu bezdůvodného obohacení, a to v částce 15 000 Kč, neboť žalovaný z poskytnuté částky žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění, avšak neúspěšně.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání řádně a včas omluvila a souhlasila s projednáním věci ve své nepřítomnosti a žalovaný se k jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán.4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:Společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, převedla dne 18. 3. 2024 částku ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, /viz oznámení o provedení příkazu k úhradě na č. l. 11 spisu, zpráva , právnická osoba, na č. l. 49 spisu/. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024 na žalobkyni, což žalovanému bylo oznámeno společně s výzvou k úhradě předžalobní výzvou odeslanou dne 22. 7. 2025 /viz smlouva o postoupení pohledávky (, Anonymizováno, x , právnická osoba, ) na č. l. 20 spisu, smlouva o postoupení pohledávky (, právnická osoba, x , právnická osoba, ) na č. l. 21-22 spisu, předžalobní výzva na č. l. 23 s podacím archem na č. l. 24 spisu, přehled postoupených pohledávek v systému CEPR/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani podle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, když žalobkyně soudu předložila pouze text takové smlouvy, jejíž součástí byly také předsmluvní formuláře právní předchůdkyně žalobkyně a všeobecné obchodní podmínky, která však neobsahuje podpis žalovaného ani právní předchůdkyně žalobkyně, a to ani vlastnoruční podpis ani podpis elektronický, když ve své elektronické podobě – tj. soudu předložené PDF dokumenty – neobsahují žádné záznamy o tom, že by k nim byly připojeny podpisy (tj. data v elektronické podobě, která by byla připojena k jiným datům – smlouvě), tj. žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva a její dodatky obsahovaly kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis (a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis ve smyslu ustanovení nařízení EU č. 910/2014 eIDAS). Je-li do textu písemnosti pojat údaj o tom, kdy k podpisu mělo dojít a jméno a příjmení žalovaného, včetně SMS kódu nejde o podpis, ale výlučně o grafický odraz nějakého tvrzení, nikoliv data připojená k jiným datum umožňujícím ověřit, že po jejich připojení již dokument nedoznal žádné změny /viz smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 9 - 10 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 12 - 13 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 14 - 15 spisu, předsmluvní formulář na č. l. 16 - 17 spisu, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na č. l. 18 - 19 spisu, všeobecné obchodní podmínky v systému CEPR/. Z těchto listin tak nelze podle názoru soudu uzavřít, že došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve znění jejích změn mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neboť nelze dovodit vůli žalovaného být vázán podmínkami upravenými v textu předložených listin o spotřebitelském úvěru. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání (ve znění před novelou č. 7/2009 Sb., nyní při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinností důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle § 118a odst. 3 o. s. ř.6. Nadto dospěl soud k závěru, že i kdyby byly mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena výše specifikovaná smlouva o spotřebitelském úvěru, musel by ji soud posoudit jako absolutně neplatnou, když nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalovaného s odbornou péčí před jejím uzavřením. Žalobkyně netvrdila, že by její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv o spotřebitelském úvěru, když dokonce sama uváděla, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti ze strany její právní předchůdkyně nedošlo, k prokázání splnění této zákonné povinnosti soudu žádný důkaz nedoložila.7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“).8. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).12. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.13. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně odeslala dne 19. 5. 2025 částku ve výši 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného, které žalovaný ani po výzvě nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2024 na společnost , právnická osoba, , a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024 na žalobkyni, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto přiznal žalobkyni částku 15 000 Kč odpovídající výši bezdůvodného obohacení. Soud pro úplnost uvádí, že splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění, za kterou lze považovat předžalobní výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.), vzhledem k tomu, že žalobkyně nárok na úrok z prodlení v řízení neuplatnila, soud žalobkyni přiznal pouze nárok na poskytnutou jistinu. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. (převzetí a příprava věci, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a z DPH ve výši 21 % v částce 315 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za podání ze dne 17. 6. 2026 a ze dne 28. 7. 2026, jimiž byla pouze doplněna žalobní tvrzení, která měla a mohla být uvedena již v samotné žalobě. Ohledně aplikace § 14b a. t. soud odkazuje na větší množství žalob tzv. formulářového typu v databázi soudu ISAS (viz například sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, ). Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku).