5 C 61/2026-62 – Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se dne 16. 3. 2026 obrátila ke zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním doručeným soudu dne 17. 6. 2026, v níž se domáhala zaplacení částky 49 798,94 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že dne 23. 7. 2025 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalované poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit společně s pojištěním a úrokem ve výši 13,49 % ročně v měsíčních splátkách po 1 205 Kč se splatností vždy k 12. dni v měsíci počínaje dnem 12. 9. 2025. Žalované také vznikla povinnost uhradit poplatek za zprostředkování úvěru v částce 1 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byla i rámcová pojistná smlouva a úvěrové podmínky. Úvěruschopnost žalované byla před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumána. Žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou o výši jejího čistého měsíčního příjmu, pravidelných výdajů, rodinném stavu a počtu vyživovaných dětí, které ověřila pomocí výpisů z bankovního účtu žalované a dostupných registrů včetně rejstříku SOLUS, NRKI/BRKI, insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí. Žalobkyně vypočetla disponibilní čistý měsíční příjem žalované po zohlednění ověřené výše jejího měsíčního příjmu ve výši 27 000 Kč na částku 20 260 Kč a dospěla k závěru, že je žalovaná schopna úvěr s měsíční splátkou ve výši 1 107 Kč hradit. Žalovaná uhradila pouze splátky od 12. 9. 2025 do 12. 11. 2025, následně již na svůj dluh ničeho nezaplatila. Žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru k 12. 2. 2026. Dlužnou částku představuje nesplacená jistina ve výši 48 504,94 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v částce 1 629,84 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 000 Kč, pojistné v částce 294 Kč, smluvní úrok ve výši 13,49 % ročně z nesplacené jistiny od 12. 2. 2026 do 12. 3. 2026, smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně z nesplacené jistiny od 13. 3. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z nesplacené jistiny od 22. 2. 2026 do zaplacení. Žalovaná ani přes předžalobní výzvu doposud ničeho neuhradila.2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.3. Pro úplnost soud poznamenává, že jde věc s významným cizím prvkem, neboť žalovaná je státní příslušnicí Slovenska. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení Brusel I bis). Podle čl. 17 odst. 1 nařízení Brusel I bis ve věcech týkajících se smlouvy uzavřené spotřebitelem pro účel, který se netýká jeho profesionální nebo podnikatelské činnosti, se příslušnost určuje podle tohoto oddílu, aniž jsou dotčeny článek 6 a čl. 5 bod 7 jedná-li se o koupi movitých věcí na splátky; b) jedná-li se o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí, nebo c) ve všech ostatních případech, kdy byla smlouva uzavřena s osobou, která provozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, nebo pokud se jakýmkoli způsobem taková činnost na tento členský stát nebo na několik členských států včetně tohoto členského státu zaměřuje, a smlouva spadá do rozsahu těchto činností. Podle čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 4 odst. 2 nařízení Brusel I bis se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. V dané věci žalobkyně, jakožto provozovatelka podnikatelské činnosti v členském státě, v němž má spotřebitel bydliště, uplatňuje právo na úhradu dluhu ze smlouvy, spadající do její podnikatelské činnosti, proti žalované, která je spotřebitelem, když bylo zjištěno, že žalovaná má na území České republiky faktické bydliště ve smyslu článku 62 nařízení Brusel I bis ve spojení s § 80 zákona č. 89/2012 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a to na adrese , adresa, . V České republice je žalovaná také zaměstnána, což bylo potvrzeno jejím zaměstnavatelem včetně adresy jejího bydliště, která se shoduje s adresou, která je uvedena ve smluvní dokumentaci a v dalších předložených dokumentech. Mezinárodní příslušnost českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána podle čl. 17 odst. 1 písm. c) ve spojení s čl. 18 odst. 2 nařízení Brusel I bis, rozhodným právem je právo české podle článku 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I).4. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaná se k jednání soudu bez řádné a včasné omluvy nedostavila, ač byla k jednání předvolána, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.5. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která odpovídají skutkovému závěru:Žalobkyně s žalovanou uzavřely dne 23. 7. 2025 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které byly dne 23. 7. 2025 poukázány na bankovní účet vedený na jméno žalované. Žalovaná měla poskytnuté prostředky splácet spolu s úrokem ve výši 13,49 % ročně v 66 měsíčních splátkách po 1 205 Kč, které byly splatné vždy k 12. dni v měsíci. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky Zonky. Za účelem podpisu předmětné smlouvy o úvěru, resp. jejího odsouhlasení, byla žalované zaslána potvrzovací SMS s kódem pro podpis smlouvy. Totožnost žalované žalobkyně ověřila prostřednictvím občanského průkazu a cestovního pasu /viz smlouva o úvěru na č. l. 8 - 10 spisu, formulář pro standardní informace na č. l. 13 - 15 spisu, úvěrové podmínky na č. l. 19 - 20 spisu, potvrzení o zaslání potvrzovací SMS na č. l. 11 spisu, potvrzení o vyplacení úvěru na č. l. 12 spisu, splátkový kalendář na č. l. 18 spisu, zpráva , právnická osoba, . na č. l. 49 spisu, kopie OP žalované na č. l. 58 - 59 spisu, kopie cestovního pasu žalované na č. l. 60 spisu/. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je zaměstnána s čistým měsíčním příjmem ve výši 27 000 Kč, je svobodná, bezdětná, žije v nájmu a její celkové měsíční výdaje včetně splátek úvěrů dosahují výše 20 000 Kč /viz potvrzení o prověření úvěruschopnosti na č. l. 21 spisu/ Žalobkyně měla k dispozici výpis z účtu žalované za období od března do června 2025. V březnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 26 911 Kč a výdaje částky 22 721,92 Kč s tím, že počáteční zůstatek činil 200 Kč. Příjmy žalované byly tvořeny mzdou od zaměstnavatele společnosti , právnická osoba, ., ve výši 26 611 Kč a vkladem hotovosti v částce 300 Kč na bankovní účet. V dubnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 26 566 Kč, která představovala příjem ze zaměstnání, a výdaje částky 26 892,01 Kč. V květnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 28 225 Kč, která představovala příjem ze zaměstnání a výdaje dosahovaly částky 29 219,99 Kč. V červnu 2025 dosahovaly příjmy žalované částky 129 134 Kč, které byly tvořeny mzdou ve výši 29 134 Kč a výplatou dříve sjednaného spotřebitelského úvěru v částce 100 000 Kč, přičemž měsíční výdaje dosahovaly částky 29 119,96 Kč /viz výpis z bankovního účtu žalované (3/2025 – 6/2025) na č. l. 22 - 31 spisu/. Žalovaná celkem uhradila tři měsíční splátky ve výši 4 840 Kč /viz splátkový kalendář na č. l. 18 spisu/. Žalovaná měla v době žádosti o spotřebitelský úvěr, jež je předmětem tohoto řízení, existující osobní úvěr ze smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2025 ve výši 100 000 Kč s výší měsíční splátky 2 270 Kč /viz úvěrová zpráva na č. l. 16 - 17 spisu/. Žalobkyně vyhotovila dne 12. 2. 2026 předžalobní výzvu, jejíž odeslání nebylo prokázáno /viz předžalobní výzva na č. l. 32 spisu/.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), ve znění pozdějších předpisů.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných