Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 21 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 300 Kč od , datum, do zaplacení, na zaplacení smluvní pokuty ve výši 765 Kč a na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Podanou žalobu následně doplnila podáním ze dne , datum, . Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Ty byly žalovanému zaslány dne , datum, na bankovní účet. Žalovaný se za poskytnutí zápůjčky zavázal uhradit žalobkyni poplatek ve výši 6 300 Kč. Jistina a poplatek byly splatné ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne , datum, . Žalovaný smluvní závazky neuhradil řádně a včas a ke dni podání návrhu na svůj dluh uhradil pouze 2 730 Kč, když o tuto částku byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně poskytla zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, kde si žalovaný nastavil dostupné parametry - splatnost a výši zápůjčky. Následně vyplnil formulář „žádost o poskytnutí zápůjčky“, do kterého zadal své osobní údaje, včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Tím žalovaný učinil návrh na uzavření smlouvy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy o zápůjčce a seznámil se s Všeobecnými obchodními podmínkami. Smlouva o zápůjčce byla podepsána elektronicky, a to PIN kódem, který žalobkyně zaslala žalovanému na jím uvedené telefonní číslo, a to za využití ověření totožnosti žalovaného pomocí korunové bezhotovostní platby ve výši 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně měla též k dispozici kopii OP žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Vyžádala si informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Údaje žalobkyně zanesla do karty zákazníka. Od žalovaného bylo zjištěno, že je na plný úvazek zaměstnán jako technik u společnosti AAC Technologies Solutions, a to na dobu neurčitou s čistým měsíčním příjmem 35 000 Kč. K délce doby zaměstnání byla uvedena doba do 3 měsíců. Příjmy žalovaného byly ověřeny výplatními páskami, kdy v dubnu 2025 činila čistá mzda 34 659 Kč, v květnu 38 052 Kč a průměrný výdělek tedy činil 36 355 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Ke svým výdajům žalovaný uvedl měsíční výdaje ve výši 12 000 Kč. Tvrzené výdaje tedy byly nižší než částka nezabavitelného minima, která činila 13 027 Kč, a proto žalobkyně vycházela z částky tohoto minima. Nahlédnutím do centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádný záznam V rámci vyhodnocení úvěruschopnosti tak žalobkyně dospěla po zohlednění příjmů a výdajů k částce 23 328 Kč, kdy se částka, kterou měl žalovaný vrátit, nacházela v tomto limitu. Celkem žalovaný dluží žalobkyni na jistině a poplatku částku ve výši 23 300 Kč a na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále nárokovala právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč od , datum, do dne vyhotovení žaloby, tj. do , datum, , ve výši 3 495 Kč, resp. ve výši 765 Kč, když došlo k ponížení o částečnou úhradu žalovaného. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky před podáním žaloby dopisem ze dne , datum, . Žalovaným však na svůj dluh již ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně vygenerovala dne , datum, smlouvu o zápůjčce, v níž se zavázala poskytnout zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Dle smlouvy měl žalovaný uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6 300 Kč, zápůjční úroková sazba činila 0 % a zápůjčka měla být vrácena ve třech splátkách s poslední splátkou splatnou devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky. Pro případ prodlení byla v článku II. bod 2.4. upravena povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den z prodlení. V článku II. bod 2.5. a 2.6. byla upravena povinnost dlužníka zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s prodlením dlužníka a dále zákonný úrok z prodlení. Součástí smlouvy o zápůjčce měly být všeobecné obchodní podmínky. U smlouvy o zápůjčce je v místě podpisu žalovaného uvedeno jeho jméno, datum (, datum, ), čas (18:51:11) a PIN kód (4331). Shodné údaje jsou uvedeny ve všeobecných obchodních podmínkách. Smlouva o zápůjčce obsahuje osobní údaje žalovaného /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 12 - 13, VOP na č. l. 8 - 11 spisu/. Dne , datum, a dne , datum, bylo prováděno ověřování vlastnictví účtu s výsledkem vlastnictví na jméno žalovaného /viz protokol o vlastnictví na č. l. 14 p.v. - 16 spisu/. Dne , datum, žalobkyně na bankovní účet žalovaného vyplatila částku ve výši 15 000 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 14, sdělení banky na č. l. 44, potvrzení na č. l. 45 spisu/. Žalobkyně provedla dne , datum, lustraci žalovaného v exekučním rejstříku a dne , datum, v insolvenčním rejstříku, a to s negativním výsledkem. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného /viz výsledek hledání - exekuce na č. l. 36, výsledek hledání - insolvence na č. l. 35, kopie OP na č. l. 37 - 38 spisu/. Za měsíc duben 2025 činila čistá mzda žalovaného 34 659 Kč a na účet mělo být žalovanému vyplaceno celkem 38 052 Kč, když tato částka byla žalovanému na účet připsána dne , datum, /viz výplatní páska na č. l. 33, potvrzení o provedení transakce na č. l. 34, sdělení banky na č. l. 44 spisu/. Žalobkyně vyhotovila několik upomínek k úhradě dluhu a dne , datum, bylo vytvořeno oznámení o zesplatnění úvěru /viz upomínka na č. l. 17, upomínka na č. l. 18 p.v., oznámení na č. l. 18, opakovaná výzva na č. l. 17 p.v. spisu/. Dne , datum, byla žalovanému prostřednictvím právní zástupkyně odeslána předžalobní výzva k úhradě dluhu do 3 dnů. Zásilka byla žalovanému poprvé doručována dne , datum, /viz výzva k úhradě na č. l. 19, podací lístek na č. l. 20, výpis ke sledování zásilky , Anonymizováno, na č. l. 48 spisu/.5. Skutkový závěr ve věci je takový, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky, která byla žalovanému poprvé doručována dne , datum, . Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Žalovaný netvrdil a ani v řízení nevyšlo jinak najevo, že by uhradil dlužnou částku nad rozsah úhrady tvrzené žalobkyní nebo jeho dluh zanikl z jiného důvodu.6. Provedenými důkazy naopak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou o zápůjčce předloženého obsahu, neboť na tomto dokumentu absentuje jakékoliv hodnověrné zachycení potvrzení vůle žalovaného, když v místě podpisu je ve formě prostého textu uvedeno jeho jméno, datum, čas a PIN kód. S ohledem na skutečnost, že na účet žalovaného byly žalobkyní vyplaceny finanční prostředky ve výši částka ve výši 15 000 Kč, se lze maximálně domnívat, že žalovaný s žalobkyní o uzavření smlouvy jednal. Nebylo však již prokázáno, jaký obsah smlouvy žalovaný odsouhlasil.7. Soud z hlediska zjištěného skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že žalobkyně poskytla úvěr po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, když toto nemá za prokázané.8. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.9. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 1740 odst. 1 o. z. osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou.11. Podle § 1745 o. z. smlouva je uzavřena okamžikem, kdy přijetí nabídky nabývá účinnosti.12. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.13. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.14. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. V řízení nebylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný spolu ve smyslu § 1745 o. z. ve spojení s § 2395 o. z. uzavřeli smlouvu o zápůjčce předloženého znění, neboť nebylo prokázáno, že žalovaný dle § 1740 odst. 1 o. z. projevil vůli být touto smlouvou vázán. Před smlouvou, datovanou dnem , datum, , sice mělo dojít k ověřování vlastnictví daného bankovního účtu (dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , datum, ), ale z žádných jiných důkazů nevyplynulo, že by žalovaný projevil vůli být předloženou smlouvou vázán. Takovou skutečnost nelze dovodit ani z toho, že žalobkyně měla k dispozici občanský průkaz žalovaného a výplatní pásku za měsíc duben 2025 vč. potvrzení o vyplacení mzdy. Žalobkyně tak měla nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o. z. (plněno bez právního důvodu, právní důvod nebyl v řízení prokázán). V řízení bylo prokázáno, že na bankovní účet žalovaného odeslala žalobkyně dne , datum, finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to bez právního důvodu. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil ve prospěch žalobkyně doposud částku ve výši 2 730 Kč (kterou žalobkyně dle svého tvrzení započetla na smluvní pokutu), stíhá tak žalované nadále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 12 270 Kč (15 000 Kč - 2 730 Kč), o kterou se ve vztahu k ní bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalovaného, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne , datum, , kdy byla zásilka žalovanému doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Žalobkyně ve výzvě poskytla žalovanému lhůtu k vrácení dluhu do tří dnů. Lhůta ke splnění uplynula dne , datum, a od následujícího dne, tedy od , datum, , se žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni od tohoto dne náleží nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).20. Ve zbylém rozsahu [tj. co do částky ve výši 9 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 300 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 030 Kč od , datum, do zaplacení, do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a pro zaplacení částky ve výši 765 Kč] soudu nezbylo, než nárok žalobkyně zamítnout, když nebylo v řízení prokázáno uzavření platné smlouvy o zápůjčce, ani dřívější dojití výzvy k plnění (výrok II. tohoto rozsudku).21. Pouze pro úplnost soud uvádí, že i kdyby bylo uzavřeno, že předložená smlouva o zápůjčce, byla mezi účastníky sjednána, nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Tato okolnost by vedla k tomu, že taková smlouva byla uzavřena dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatně. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila a k tomuto předložila i některé listinné důkazy, avšak soud nedospěl k závěru, že by zkoumání úvěruschopnosti bylo ze strany žalobkyně provedeno řádně, když tato skutečnost nebyla v řízení prokázána. Žalobkyně doložila provedení lustrací v insolvenčním a exekučním rejstříku. Rovněž předložila, že za měsíc duben 2025 činil příjem žalovaného 38 052 Kč, který mu byl také vyplacen na jeho účet. Pokud žalobkyně tvrdila, že měla k dispozici doklady o příjmech žalovaného za dva měsíce, z čehož činila průměrný výdělek, pak toto není pravdou. Jednalo se o příjem za jeden měsíc (výplatnice za měsíc duben) s doložením skutečnosti, že daná částka byla na účet žalovaného následně vyplacena. Nicméně žalobkyně přistoupila alespoň k ověřování příjmu žalobce. Ze strany žalobkyně však nedošlo ke zkoumání osobních a majetkových poměrů, když žalobkyně toliko vycházela z údajů, které jí měl sdělit žalovaný. Odborná péče však předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by nějak ověřovala skutečnou výši výdajů žalovaného, tj. že by zkoumala a ověřovala náklady žalovaného na bydlení, jakož i jeho další životní náklady. Nebylo pak ani dokládáno, zda byly prověřovány případné jiné závazky žalovaného (např. v registru bankovních, nebankovních poskytovatelů finančních služeb). Žalobkyně se tedy vůbec nezabývala zkoumáním a ověřováním výdajů žalovaného, když toliko poměřila příjem žalovaného a výdaje stanovené v částce odpovídající nezabavitelnému minimu. Takovýto postup soud vyhodnotil jako nedostatečný.22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl jednak úspěšnější pouze v nepatrné části a žádné náklady mu nevnikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).23. Pro úplnost pak soud dodává, že při písemném vyhotovení rozsudku opravil výrok II. rozsudku, když při vyhlášení rozsudku došlo v uvedeném výroku k chybě v psaní, jelikož bylo nesprávně uvedeno, že se žaloba zamítá v části zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 300 Kč (místo správně odpovídající výše zákonného úroku 11,5 %) od , datum, do , datum, a dále bylo nesprávně uvedeno, že se zamítá zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 030 Kč (místo správně odpovídající výše zákonného úroku 11,5 %) od , datum, do zaplacení, když v tomto původně nesprávně uvedeném rozsahu nebyl zákonný úrok z prodlení žalobkyní ani požadován.24. Soud proto postupem dle § 164 o. s. ř. tuto chybu, spočívající v psaní při písemném vyhotovení rozsudku opravil.