8 C 240/2020-25 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala na žalované zaplacení částky 12 654,50 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 033,23 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 247,96 Kč, úroku z prodlení z částky 8 767,88 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 28 % ročně z částky 8 767,88 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Schopnost žalované splácet úvěr byla ověřena na základě údajů uvedených v zákaznické kartě. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit 8 807 Kč jako součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 724 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 250 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala zaplatit v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Žalovaná však zápůjčku řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla uhrazena dne [datum]. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající neuhrazené částky, která činí na dlužné jistině 8 767,88 Kč a na dlužném poplatku 3 886,62 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne [datum] a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem z téhož dne. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalovaná se bez omluvy nedostavila na jednání a žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že pokud shledá soud dosud tvrzené a dokládané skutečnosti za dostatečné, žádá, aby byla vyzvána soudem k jejich doplnění a jednání bylo odročeno. S ohledem na to, že žádost žalobkyně o odročení jednání byla podmíněna tím, že soud vyhodnotí dosud tvrzené a prokazované skutečnosti za nedostatečné, k této žádosti o odročení ve smyslu § 41a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), nepřihlížel, neboť se jedná o úkon vázaný na podmínku. Soud proto rozhodoval v nepřítomnosti účastníků ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. 4. Na základě provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. 5. Původní věřitel a žalovaná podepsali dne [datum] listinu označenou jako smlouva o zápůjčce. Jejím obsahem je ujednání o uzavření smlouvy o zápůjčce ve výši 10 000 Kč. Součástí ujednání je prohlášení, že žalovaná převzala peněžní prostředky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit poplatek ve výši 8 807 Kč sestávající z úroků ve výši 1 724 Kč, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 250 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve 5 833 Kč. Žalovaná se zavázala celkovou dlužnou částku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Dále bylo ujednáno, že součástí smlouvy jsou smluvní podmínky. Žalovaná naposledy zaplatila 400 Kč dne [datum], celkem zaplatila 2 750 Kč. Dne [datum] byla podepsána žalobkyní listina označená jako smlouva o postoupení pohledávek, jejímž obsahem je ujednání mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem o postoupení pohledávek dle příslušné přílohy. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby dopisem ze dne [datum]. Z podacího lístku vyplývá, že zásilka s výzvou byla odeslána dne [datum]. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 1751 odst. 1 o.z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen“ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst.2). 11. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. 12. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 13. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, 14. Na základě shora provedeného dokazování ve světle citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Zákon o spotřebitelském úvěru do právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele úvěru) před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které byl spotřebitelský úvěr sjednán, neplatná. Posouzení schopnosti spotřebitele úvěr splácet je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. K tomu je nutné zejména podrobně analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet spotřebitele, a to obě jeho strany, tedy jak příjmy, tak výdaje. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě nepostačuje. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází pouze veřejně dostupných informací a informací poskytnutých spotřebitelem, ale vyvíjí aktivní činnost k ověřování informací uvedených spotřebitelem. 15. V projednávané věci byla žalobkyně vyzvána, aby dotvrdila, že byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr s odpornou péčí. Žalobkyně sice již v žalobě uvedla, že vycházela ze skutečností uvedených v zákaznické kartě s tím, že tyto byly ověřeny dle dokladů v ní uvedených. Žalobkyně však ani přes výzvu soudu neoznačila ani nepředložila žádný důkaz k prokázání svého tvrzení, a to ani uvedenou zákaznickou kartu. Soud tak uzavírá, že dosud nebylo prokázáno, že původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet zápůjčku s odbornou péčí. S ohledem na to, že se žalobkyně neúčastnila jednání, nemohla využít dobrodiní poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazů. V tomto ohledu tak neunesla břemeno důkazní. 16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr je v ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru zjevně stanovena nikoli pouze na ochranu zadlužujícího se spotřebitele, ale současně též na ochranu dotčeného věřitele (v jehož prospěch je, aby spotřebitel, jenž se vůči němu úvěrově zavazuje, byl skutečně schopen svým závazkům dostát), tak i na ochranu všech dalších (i potenciálních) věřitelů dotčeného spotřebitele, u nichž by řádné splácení jejich pohledávek daným spotřebitelem v případě jeho předlužení (dalšími závazky, které na sebe bere) mohlo být ohroženo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018). Zadlužování společnosti je obecně nežádoucím jevem, kterému má právě uvede