10 C 194/2022-22 — Okresní soud v Nymburce

V žalobě, podané u nadepsaného soudu dne [datum], žalobkyně vymezila předmět uplatněného nároku tak, že tento zahrnuje plnění ve výši 10 000 Kč, jakožto bezdůvodné obohacení, jež žalované vzniklo vůči její právní předchůdkyni, společnosti [právnická osoba] (dále jen postupitel), která předmětnou pohledávku následně postoupila právě žalobkyni. S tím, že postupitel žalované předmětné plnění vyplatil na její bankovní účet, a to na základě závazku, jehož existenci však žalobkyně nebyla schopna doložit. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila. Žalovaná se k uplatněnému nároku nevyjádřila a k jednání se bez omluvy nedostavila, byť jí byly žaloba ([datum]) i předvolání k jednání ([datum]) řádně doručeny. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Postupitel k datu [datum] vyplatil ve prospěch bankovního účtu č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč. Tento bankovní účet byl ve [právnická osoba] [příjmení], a. s., evidován na jméno„ [jméno] [příjmení]“ ([datum narození]). V souvislosti s poskytnutým plněním postupitel, s odkazem na vlastní interní všeobecné obchodní podmínky, vystavil dokument označený jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“, datovaný taktéž k [datum], v jehož rámci se zavázal žalované poskytnout částku 10 000 Kč, oproti čemuž se měla žalovaná zavázat poskytnuté plnění splatit do 9. dne následujícího měsíce. Současně zde též bylo zakotveno, že postupitel nenese odpovědnost za situaci, kdy třetí osoba, potenciálně zneužívající autentizační údaje žalované, vstoupí na příslušný webový portál a jménem žalované požádá o poskytnutí dalšího plnění. Předmětný dokument opatřil zástupce postupitele vlastnoručním podpisem, žalovaná však zde není identifikována vůbec. Následně pak postupitel, oproti podpisu dokumentu označeného jako„ Smlouva o postoupení pohledávek“, datovaného k [datum], pohledávku z poskytnutého plnění převedl na žalobkyni, která o tomto aktu, cestou sdělení ze dne [datum], jež bylo téhož dne podáno k poštovní přepravě, vyrozuměla žalovanou a současně jí vyzvala, aby, pod sankcí následného soudního vymáhání, do 3 dnů celé poskytnuté plnění, vč. plnění odvozených od závazku ze„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, zaplatila. Při právním hodnocení projednávané věci vzal soud v úvahu, že žalobkyně nepostavila na jisto, zda a jakým způsobem žalovaná projevila souhlas se sjednáním tvrzeného závazku, jenž měl být založen shora označenou„ Smlouvou o spotřebitelském úvěru“. Přičemž tento závazek by dle svých znaků (poskytnutí zpoplatněného finančního plnění, nespojeného bezprostředně s poskytnutím, ale toliko se závazkem poskytnutí) odpovídal závazku z úvěru, ve smyslu § 2395 o. z., resp. z úvěru spotřebitelského, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. s. ú.“). Za daného stavu věci tak v řízení nebylo prokázáno, zda žalovaná, v souladu s § 1724 odst. 1 o. z. ve spojení s § 561 odst. 1 o. z., cestou elektronických prostředků či jinak provedla akceptaci příslušného závazku. K doplnění důkazních prostředků žalobkyně, která v tomto směru nesla tzv. důkazní břemeno, nebyla dále, ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř., poučována, neboť toto poučení lze poskytnout toliko účastníkovi přítomnému na soudním jednání. Nadto sama žalobkyně již dopředu avizovala, že okolnosti týkající se uzavření závazku ze„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ nebude schopna doložit. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neprokázala vznik a existenci řádného závazkově-právního poměru mezi postupitelem a žalovanou, v důsledku čehož bylo možné poskytnutí částky 10 000 Kč po právní stránce kvalifikovat toliko jako tzv. kvazizávazek z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Do prodlení s plněním na částku bezdůvodného obohacení se pak žalovaná, ve smyslu § 1968 o. z., za využití zákonné domněnky doručení, ve smyslu § 573 o. z., dostala k datu následujícímu po uplynutí třídenní lhůty k plnění vymezené v předžalobní výzvě, přičemž žalobkyně, ve smyslu § 1970 o. z., o své vůli uplatnila nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení až od data pozdějšího. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že se právo na jejich náhradu, ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., přiznává žalobkyni, která v řízení uspěla v plném rozsahu a žalovanou před podáním žaloby, v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř., vyzvala k dobrovolné úhradě. Vynaložené náklady zahrnují částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku odměny za 3 úkony právní služby (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), jejichž tarifní hodnotu, 200 Kč, soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť šlo v projednávané věci o řízení v tarifní hodnotě do 10 000 Kč zahájené na návrh podaný na ustáleném vzoru podávaném žalobkyní opakovaně, a to ve skutkově i právně obdobných věcech (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Dále žalobkyni náleží též právo na náhradu hotových výdajů za 3 shora uvedené úkony právní služby po 100 Kč ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) citované vyhlášky, to vše zvýšeno o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad povinen odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše náhrady nákladů přiznané žalobkyni činí 1 489 Kč. Tento rozsudek je, ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., zkráceně odůvodněn, neboť, ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř., proti němu není odvolání přípustné. Odůvodnění rozsudku tak obsahuje toliko vymezení předmětu řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení.