10 C 32/2022-29 — Okresní soud v Nymburce

1. V žalobě, podané u nadepsaného soudu dne 10. 11. 2021, ve znění vyjádření ze dnů 21. 2. 2022, 7. 3. 2022 a 4. 4. 2022, žalobkyně vymezila předmět uplatněného nároku tak, že tento zahrnoval nesplacenou jistinu poskytnuté zápůjčky ve výši 9 000 Kč a zákonný úrok z prodlení jdoucí z uvedené částky od 17. 2. 2018 do zaplacení. Nárok na zaplacení předmětného plnění byl založen z titulu„ smlouvy o půjčce [číslo]“ ze dne 23. 12. 2016 (dále jen„ Smlouva [číslo]“), oproti jejímuž podpisu žalobkyně poskytla žalovanému hotovostní plnění ve výši 10 000 Kč, z něhož však bylo následně splaceno toliko 1 000 Kč. Jako den prodlení žalovaného žalobkyně určila datum 17. 2. 2018, jakožto první den následující po datu splatnosti poslední splátky, předepsané dle Smlouvy [číslo] Tyto splátky zahrnovaly též částky smluvního úročení a poplatků, jež však žalobkyně nenárokovala. V mezích doplňujících vyjádření ze dnů 21. 2. 2022 a 4. 4. 2022 žalobkyně dále sdělila, že žalobu bere zpět co do nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od 17. 2. 2018 do 12. 6. 2019, přičemž dále uvedla, že v souvislosti s poskytnutím zápůjčky byla tzv. úvěruschopnost žalovaného přezkoumávána, a to na základě údajů, které žalovaný sdělil v tzv. zákaznické kartě, a dále též na základě listin, jež však nebyly archivovány, a nelze je tudíž soudu předložit. 2. Žalobkyně, ve smyslu § 96 odst. 4 o. s. ř., k částečnému zpětvzetí uplatněného nároku přistoupila dřív, než bylo ve věci zahájeno jednání, a tak soud, ve smyslu § 96 odst. 2 o. s. ř., řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil, a to výrokem I. tohoto rozsudku. 3. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně, žalovaný formou fikce, ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání. Soud proto dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalovanému doručena i s uvedenou výzvou dne 14. 3. 2022, a to poté, co uplynula 10 denní lhůta k vyzvednutí. Nato bylo oznámení o doručení vyvěšeno na úřední desce soudu. 4. Z předložených listin soud učinil níže rozvedený závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně k datu 23. 12. 2016 vyplatila žalovanému částku 10 000 Kč, a to v hotovosti, oproti podpisu listiny označené jako„ Smlouva o zápůjčce - zelená v hotovosti“, [číslo] ve znění všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen„ Smlouva č. [číslo]“), v níž se žalovaný mj. zavázal, že poskytnuté plnění, navýšené o smluvní úročení (1 724 Kč), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení (2 620 Kč) a poplatek za administrativní činnost a komfortní splácení (4 463 Kč), splatí formou 60 týdenních splátek po 314 Kč, resp. 212 Kč. V souvislosti s podpisem Smlouvy [číslo] žalovaný v rámci listiny, označené jako„ Zákaznická karta“, sdělil, že je svobodný, má učňovské vzdělání, žije v nájmu a je zaměstnán jako stavební dělník ve [právnická osoba] stavební [právnická osoba], kde t. č. pobíral mzdu ve výši 11 970 Kč čistého. Své další příjmy žalovaný, bez bližší konkretizace, vymezil částkou 3 500 Kč, výdaje, zahrnující splátky dalších závazků a běžné měsíční výdaje, částkou 2 500 Kč. Po poskytnutí částky 10 000 Kč však žalovaný splatil toliko 1 000 Kč a následně již nebylo zaplaceno ničeho. Byť byl žalovaný k úhradě dodatečně vyzván zástupcem žalobkyně, upomínkou datovanou k 5. 6. 2019, jež byla k poštovní přepravě podána dne 6. 6. 2019. Splatnost plnění dle předmětné upomínky byla stanovena k datu 12. 6. 2019. 5. Co do právního hodnocení projednávaného nároku je třeba uvést, že závazek, sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným z titulu podpisu Smlouvy [číslo] sám o sobě vykazuje znaky úročené zápůjčky, ve smyslu § 2390 o. z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o. z. Současně však nebylo možné pominout, že s ohledem na postavení smluvních stran tento závazek vykazuje též znaky spotřebitelského úvěru, ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k 23. 12. 2016 (dále z. s. ú.). Za daného stavu věci tak byla žalobkyně, ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., povinna s odpovídající odbornou péčí, ve smyslu § 75 z. s ú., přezkoumat majetkové poměry žalovaného stran jeho úvěruschopnosti, přičemž splnění této zákonné povinnosti je soudy zkoumáno z úřední povinnosti a pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. (obdobně viz např. závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ OPR-Finance“ C -679/18 ze dne 5. 3. 2020). V podmínkách konkrétní věci nicméně nebylo postaveno na jisto, zda a v jakém rozsahu postupitelka úvěruschopnost žalovaného přezkoumávala, a lze tedy uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla tzv. důkazní břemeno. Ostatně, žalobkyně na prokázání splnění této své hmotněprávní povinnosti od samého počátku rezignovala, což avizovala již písemně a uplatnila toliko nárok zaplacení nesplacení jistiny, nikoli již poplatků či smluvního úročení. V rámci částečného zpětvzetí pak žalobkyně korigovala i výši nárokovaného zákonného úroku z prodlení, a to v návaznosti na datum stanovené nikoli s odkazem na splátky dle Smlouvy [číslo] ale s odkazem na datum uvedené v předžalobní výzvě. Právo postupitelky na vrácení poskytnutého finančního plnění, v nesplacené části, ve smyslu § 2993 o. z., tak lze odvozovat toliko z tzv. kvazi závazku z bezdůvodného obohacení, ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z. Co se pak týče určení data prodlení žalovaného, toto soud, ve shodě se žalobkyní a s ohledem na absolutní neplatnost sjednané zápůjčky, neodvodil od data splatnosti poslední sjednané splátky, ale od data, kdy žalovanému uplynula lhůta určená k plnění, stanovená žalobkyní v předžalobní výzvě. Žalovaný se tak, ve smyslu § 1968 o. z., do prodlení dostal až k datu 13. 6. 2019. A to s ohledem na skutečnost, že takto učiněná výzva představuje první doloženou výzvu k uhrazení plnění, právně kvalifikovaného jako bezdůvodné obohacení (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ze dne 7. 4. 2010). Při stanovení data prodlení soud dále vycházel ze zákonné vyvratitelné domněnky zakotvené v § 573 o. z., dle které k doručení vnitrostátní poštovní zásilky dochází k 3. pracovnímu dni po odeslání. S tím, že v projednávané věci žalobkyně, dle podacího lístku, oznámení o postoupení odeslala 6. 6. 2019 (ve čtvrtek), a k doručení tak došlo k 11. 6. 2020 (v úterý), přičemž k datu následujícímu byla stanovena splatnost. Od data 13. 6. 2019 tedy žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, v jí udávané výši. 6. O nákladech řízení rozhodl soud, s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že se žalobkyni přiznává právo na úhradu poměrné části náhrady nákladů řízení, neboť žalovaného před podáním žaloby vyzvala k dobrovolnému plnění, ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. V tomto směru vzal soud v úvahu, že žalobkyně, vč. příslušenství (jež soud pro účely výpočtu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku), vůči žalovanému nárokovala 12 173,18 Kč. Z této částky nicméně bylo žalobkyni přiznáno toliko 11 169,24 Kč (opět včetně kapitalizovaného příslušenství), tedy cca 92 % uplatněného nároku, zatímco ve zbytku byl procesně úspěšný žalovaný. Procesní úspěch žalobkyně tak odpovídá 84 %, neboť tato ke zpětvzetí žaloby přistoupila z toho důvodu, že nebyla schopna prokázat, zda bylo nárokované plnění poskytnuto z titulu řádně sjednané zápůjčky, resp. spotřebitelského úvěru. Tarifní hodnotu projednávané věci soud určil s odkazem na § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen a. t.), neboť v projednávané věci byl žalobní návrh podán formou ustáleného - formulářového žalobního návrhu, podávaného žalobkyní, prostřednictvím totožného zástupce, opakovaně (viz např. věci projednávané nadepsaným soudem pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]). Náklady právní pomoci pak, vedle úhrady soudního poplatku ve výši 400 Kč, zahrnují též náklady za 3 úkony právní služby po 200 Kč, ve smyslu § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t) (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a žaloby), 3 paušální náhrady po 100 Kč, ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a, ve smyslu § 137 odst. 3 písm. a) a. t., též náhradu za DPH ve výši 21%, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem. Celkem tedy jde o 84 % z 1 489 Kč, tedy o 1 250,76 Kč. 7. Splatnost plnění vymezených ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku soud, dle § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovil v zákonné, 3 denní lhůtě. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen provést k rukám zástupce žalobkyně, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. 8. Tento rozsudek je zkráceně odůvodněn, ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř., podle něhož soud v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.