Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřela žalovaná s žalobkyní Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Nedílnou součástí smlouvy se staly úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná stvrdila, že se s nimi seznámila a souhlasí s nimi. Sjednaný úvěrový rámec činil , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,60 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky jako například poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, pokud není v úvěrové smlouvě uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku , částka, a na poskytnutý úvěr celkem uhradila , částka, . Žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas a žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni , datum, . Žalovaná po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku. Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši , částka, , sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši , částka, (tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalovaného, které byly započteny na jistinu, jedná se v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), nákladů na vymáhání ve výši , částka, (jedná se o měsíční náklady vynaložené žalobkyní na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobkyně)a smluvních pokut ve výši , částka, (naúčtována v souvislosti s prodlením splátky žalované, v případě, že by výše dlužné splátky byla nižší než , částka, , byla žalobkyně oprávněna naúčtovat smluvní pokutu pouze ve výši dlužné splátky). Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný úrok ve výši , částka, (vypočtený sazbou 23,9 % ročně z dlužné jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ) a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, (vypočtený sazbou 11,5 % ročně z jistiny, poplatků a smluvní pokuty od , datum, do , datum, ).3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství. V doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování nejprve provedla výpočet maximálního limitu splátky (zkráceně MLS), který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalované, včetně případných výdajů na již existující závazky. K ověření příjmové a výdajové stránky si žalobkyně od žalované vyžádala Výplatní pásku za měsíc červen 2025. Žalovaná při kontraktačním procesu s žalobkyní uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, . Z výplatní pásky si žalobkyně ověřila příjem žalované od uvedené společnosti, který činil , částka, . Ověřený příjem tak sice nedosahoval tvrzené výše ve smlouvě (, částka, ), nicméně i při výpočtu limitu splátky s ověřenou výší příjmu došlo k pozitivnímu vyhodnocení, a to i přesto, že žalobkyně tuto skutečnost již následně nepromítla do zpracovaného výpočtu MLS. Výpočet MLS klienta s ověřeným příjmem tak činí , částka, , MLS domácnosti , částka, . Do výpočtu MLS (co do výdajové stránky) užila žalobkyně částku životního minima a normativních náklad. Žalobkyně dle výše uvedeného rovněž s ohledem na skutečnost, že například i insolvenční správci užívají výši životního minima (k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb dlužníka) při stanovování předpokládané výše měsíční splátky dlužníka ve zprávě pro oddlužení, považuje tento způsob za vysoce spolehlivý. Výdaje na bydlení ověřeny nebyly, žalobkyně tak užila do výpočtu částku normativních nákladů ve výši , částka, , kdy tato částka byla částkou nejvyšší v porovnání rovněž s tvrzenými náklady žalované. Žalovaná jako typ bydlení uvedla vlastní dům/byt. Vzhledem k tomu, že se jedná o neformální typ bydlení a neexistuje žádný dokument jako nájemní smlouva, není žádný jiný způsob, jak náklady na bydlení ověřit. Dále žalobkyně zjistila, zda má žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. To je patrné ze zprávy NRKI, ze které lze zjistit, jaké závazky žalovaná v minulosti měla, jaké současně má, kolik na existující závazky měsíčně hradí a zda se dostala do prodlení se splácením. V daném případě byly předchozí závazky a měsíční splátky na ně zjištěny, a to ve výši , částka, u ryze osobních závazků včetně kreditních karet, kdy byly následně zahrnuty do výpočtu MLS. Tato částka byla částkou nejvyšší rovněž b porovnání s měsíčními výdaji na úvěry z žádosti tvrzenými žalovanou. V rámci uzavírání smlouvy č. , hodnota, provedla žalobkyně lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Na základě uvedených zjištění, s ohledem na výši úvěru a na výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovanou schopným splácet předmětný úvěr.4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.5. Z účastníky předložených listinných důkazů soud zjistil, že žalobkyně se Smlouvou o úvěru č. , hodnota, , uzavřenou dne , datum, , zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr a přenechat jí peněžní prostředky až do výše úvěrového rámce , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve formě měsíčních splátek ve výši 2,597 % z dlužné částky, tj. , částka, . Roční úroková sazba činila 23,90 % a RPSN činila 26,7 %. Splatnost měsíční splátky byla stanovena na 20. den v měsíci. Pro případ, že žalovaná nevrátí úvěr v den jeho splatnosti, je žalobkyně oprávněna účtovat účelně vynaložené náklady na vymáhání, které jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Ke dni uzavření smlouvy byla výše nákladů vypočtena na , částka, za měsíc vymáhání. Tato částka se mohla měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Dále je žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu ve výši , částka, (v případě, že výše dlužné částky bude nižší než , částka, , může být naúčtována smluvní pokuta ve výši dlužné částky) a úrok z prodlení ve výši dle platného nařízení vlády. Smlouva obsahuje formulář, ve kterém žalovaná uvedla, že je zaměstnána od června 2025 u , právnická osoba, ., její čistý měsíční příjem činí , částka, a příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, . Výdaje na bydlení činí , částka, měsíčně, splátky všech úvěrů , částka, měsíčně a ostatní výdaje , částka, měsíčně. (zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). V průběhu úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, . Žalobkyně účtovala žalované úrok ve výši , částka, – po započtení částky , částka, zaplacené žalovanou zbývá k úhradě částka , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, , obchodní úrok ve výši , částka, a úrok z prodlení ve výši , částka, , kdy tyto částky nebyly žalovanou uhrazeny. Dne , datum, žalobkyně revolvingový úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě částky ve výši , částka, nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad, ze zesplatňujícího dopisu ze dne , datum, ).6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. Žalobkyně vycházela z informací poskytnutých žalovanou, že žije v druhovském poměru, bydlí ve vlastním bytě/domě, má dvě vyživovací povinnosti, je zaměstnaná od června 2025 s čistým měsíčním příjmem , částka, , příjmy ostatních členů domácnosti jsou , částka, a měsíční výdaje uvedené žalovanou činí , částka, . Žalobkyně předložila výplatní pásku žalované za měsíc červen 2025, ze které bylo zjištěno, že v tomto měsíci činil čistý měsíční příjem žalované , částka, (zjištěno výplatní pásky žalované za 06/2025, z Úvěrové zprávy, z ověření bonity MLS a z Karty klienta).7. Předžalobní výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, (zjištěno z výzvy ze dne , datum, a podacího archu).8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).19. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.20. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně vycházela především z údajů sdělených žalovanou, z výplatní pásky za měsíc červen 2025, z údajů získaných z registrů SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a z vlastního výpočtu maximálního limitu splátky (MLS). Soud považuje za významné, že žalovaná v žádosti o úvěr uvedla čistý měsíční příjem ve výši , částka, , zatímco z předložené výplatní pásky za měsíc červen 2025 vyplynul čistý příjem pouze ve výši , částka, . Žalobkyně sama připustila, že ověřený příjem nedosahoval výše příjmu tvrzeného žalovanou, avšak tuto skutečnost následně nezohlednila ve zpracovaném výpočtu MLS. Přestože tvrdila, že i při započtení nižšího ověřeného příjmu by výsledek posouzení byl příznivý, tato úvaha nebyla promítnuta do dokumentace zpracované před uzavřením smlouvy. Současně soud dospěl k závěru, že žalobkyně dostatečně neověřila pravidelné výdaje žalované. Náklady na bydlení nebyly zjišťovány ani doloženy konkrétními podklady a žalobkyně místo jejich ověření použila částku normativních nákladů na bydlení. Obdobně vycházela u ostatních životních nákladů pouze z částek životního minima. Takový postup sám o sobě neposkytuje dostatečný obraz o skutečné finanční situaci konkrétního spotřebitele, neboť částky životního minima a normativních nákladů představují pouze zákonem stanovené orientační hodnoty a nevypovídají o reálných měsíčních výdajích dané osoby. Za nedostatečné považuje soud rovněž zjišťování příjmové situace žalované. Žalobkyně své závěry opřela pouze o jedinou výplatní pásku za měsíc červen 2025, aniž by ověřovala stabilitu a dlouhodobost příjmu žalované za delší časové období. Z jediného dokladu o příjmu nelze bez dalšího spolehlivě usoudit na skutečné a dlouhodobé finanční poměry spotřebitele. Skutečnost, že žalovaná nebyla vedena v registrech dlužníků ani v insolvenčním rejstříku, nevypovídá bez dalšího o její schopnosti splácet nově poskytovaný úvěr.21. Na základě všech uvedených skutečností soud uzavírá, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nezískala dostatečné, aktuální a ověřené informace o příjmech a výdajích žalované, které by jí umožňovaly kvalifikovaně posoudit její úvěruschopnost. Posouzení úvěruschopnosti tak nebylo provedeno s odbornou péčí vyžadovanou zákonem o spotřebitelském úvěru.22. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).23. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaná od žalobkyně načerpala, odečetl částku, kterou již žalovaná zaplatila, tedy částku ve výši , částka, . Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku , částka, (, částka, – , částka, ), která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní výzva ze dne , datum, , byla žalované odeslána dle podacího archu dne , datum, . Dle předžalobní výzvy měla žalovaná dlužnou částku zaplatit do , datum, a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.26. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobkyně byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, proto jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši , částka, , sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , odměny advokáta za 3 úkony právní služby po , částka, dle č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva), 3 režijní paušály po , částka, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. s tím, že odměna náklady jsou navýšeny o 21 % DPH z částky , částka, , tj. , částka, .