Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřenou se společností , právnická osoba, . Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované úvěr ve výši , částka, , a to převodem z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc úrok přirostlý k jistině ve výši 40 % z jistiny měsíčně, a to vždy k 24. dni v měsíci. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Jistinu mohla žalovaná zaplatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení se splacením úvěru, ohledně čehož byla opakovaně upomínána. Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z nesplacené části jistiny ve výši , částka, a z nesplacené části smluvního úroku ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok za první měsíc čerpání ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny). Současně žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, , která byla smluvními stranami sjednána ve smlouvě o úvěru, ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaná ocitla v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, . Dne , datum, byla žalované odeslána předžalobní výzva, žalovaná na výzvu nereagovala a do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila.3. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství a aby uvedla, zda žalovaná na předmětný úvěr uhradila nějaké částky, pokud ano, kolik uhradila celkem., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované byla ze strany věřitele posuzována před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel při tomto posouzení vycházel jednak z údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, jednak z informací získaných z veřejně dostupných registrů a databází, zejména z ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna úvěr splatit, a že řádně zvážila své možnosti. Úvěruschopnost klienta ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu. Úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. S odkazem na Všeobecné obchodní podmínky, registrací na webových stránkách žalobkyně žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejich dluhů a povinností vůči společnosti. Žalovaná k dnešnímu dni nezaplatila na dluh žádnou částku.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.6. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost CentroFinance a.s., uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Úvěrující poskytla žalované částku ve výši , částka, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Smlouvou si strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala vždy nejpozději k 24. dni v měsíci splatit úrok přirostlý k jistině za uplynulé období, tedy částku , částka, měsíčně. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Částka ve výši , částka, byla žalované poskytnuta dne , datum, na účet číslo , č. účtu, (ze sdělení , právnická osoba, .). Žalovaná se dostala do prodlení se splácením jistiny, včetně sjednaného úroku ve výši , částka, za první měsíc čerpání. Dopisem ze dne , datum, bylo žalované oznámeno zesplatnění celého úvěru a od , datum, je žalovaná v prodlení s úhradou úvěru (z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, ). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Téhož dne byla žalovaná vyzývána k úhradě dluhu písemnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání). K dnešnímu dni dluží žalovaná žalobkyni jistinu ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, (40 % z dlužné jistiny ve výši , částka, ) a smluvní pokutu ve výši , částka, od , datum, do data odeslání předžalobní upomínky ze dne , datum, .7. Z „Žádosti o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, “ bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je vdova, bydlí v pronajatém bytě, je zaměstnaná u společnosti , právnická osoba, , s čistým měsíčním příjmem , částka, a její měsíční výdaje činí , částka, .8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.18. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.19. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).20. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše částečné nebo žádné splácení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.21. Soud se v řízení zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tvrdila, že při posouzení vycházela z údajů sdělených žalovanou v žádosti o úvěr, z informací získaných z registrů ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI a z interní metodiky spočívající ve srovnání příjmů a výdajů klienta. Současně poukazovala na prohlášení žalované obsažená v žádosti o úvěr a ve všeobecných obchodních podmínkách, podle nichž žalovaná potvrdila pravdivost poskytnutých údajů, existenci pravidelného příjmu a svou schopnost úvěr splácet. Soud však dospěl k závěru, že uvedené skutečnosti samy o sobě nepostačují k závěru, že věřitel splnil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti totiž nemůže být založeno pouze na údajích a prohlášeních poskytnutých samotným spotřebitelem, ale musí vycházet z dostatečného množství konkrétních, aktuálních a ověřených informací o jeho příjmových a majetkových poměrech. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by věřitel disponoval podklady, z nichž by bylo možno spolehlivě zjistit skutečnou výši pravidelných příjmů žalované a jejích běžných měsíčních výdajů. Žalobkyně sice poukazovala na interní výpočet založený na porovnání příjmů a výdajů klienta, avšak neprokázala, z jakých konkrétních ověřených údajů byl tento výpočet proveden a zda odpovídal skutečné finanční situaci žalované v době uzavření smlouvy. Ani pozitivní výsledek lustrací v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI nemohl sám o sobě nahradit řádné posouzení úvěruschopnosti. Tyto registry mohou poskytnout informace o existujících závazcích či platební historii spotřebitele, nevypovídají však bez dalšího o jeho aktuální schopnosti splácet nově poskytovaný úvěr. Rovněž skutečnost, že žalovaná prohlásila, že není v prodlení s plněním svých závazků a že je schopna úvěr splatit, nezbavovala věřitele povinnosti tyto údaje přiměřeným způsobem ověřit.22. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně a v souladu se zákonem. Poskytnutí úvěru žalované bylo v přímém rozporu s povinnostmi věřitele vyplývajícími z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).23. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.24. Žalovaná od předchůdkyně žalobkyně obdržela částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátila. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku , částka, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25. Pokud jde o počátek prodlení žalované, dne , datum, bylo žalované odesláno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů. Toto oznámení lze v souladu se zákonnou fikcí považovat za doručené třetí pracovní den, tj. , datum, , do , datum, měla žalovaná uhradit dlužnou částku a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.26. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu bylo zaplacení částky , částka, (, částka, jistina + , částka, úroky + , částka, smluvní pokuta). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 56 % z celkově uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky , částka, , tedy ze 43 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 13 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosoudní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění ke dni provedení úkonu právní služby za 3 úkony po , částka, (převzetí věci, podání žaloby, předžalobní výzva) a z náhrady hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, . Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 13 %, tedy částku ve výši , částka, .