Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, poté, co byla ověřena platební schopnost žalovaného splácet úvěr. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář a registraci dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu a uvedenými kroky uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, , totožným s rodným číslem žalovaného. Žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr nejpozději 12. den každého měsíce. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, proto byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení byla v úvěrové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předmětem řízení je pohledávka ve výši , částka, , skládající se z nesplacené části jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku v kapitalizované výši , částka, (úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání) a smluvní pokuta ve výši , částka, ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru , datum, (datum prodlení žalovaného) do data odeslání předžalobní výzvy , datum, . Žalobkyně upomínala žalovaného dopisem ze dne , datum, k úhradě dlužné částky, dlužná částka nebyla do dnešního dne uhrazena.3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a aby uvedla, zda žalovaný na předmětný úvěr hradil nějaké částky, pokud ano, kolik uhradil celkem., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným a dále lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115 a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost spotřebitelský úvěr formou revolvingového úvěrového rámce až do výše , částka, s možností opakovaného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vždy nejpozději do 12. dne každého měsíce vrátit spolu s přirostlým úrokem ve výši 40 % měsíčně. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalobkyně převedla na účet žalovaného č. , č. účtu, , pod variabilním symbolem , var. symbol, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, (ze sdělení , právnická osoba, .). Žalovaný se však se splácením jistiny, včetně sjednaného úroku za první měsíc čerpání ve výši , částka, , dostal do prodlení. Ke dni , datum, žalobkyně úvěr zesplatnila a od , datum, je žalovaný v prodlení s úhradou úvěru. Žalovaný neuhradil žalobkyni žádnou částku (dle tvrzení žalobkyně). K dnešnímu dni dluží žalovaný žalobkyni jistinu ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, a smluvní pokutu ve výši , částka, od , datum, do data odeslání předžalobní upomínky ze dne , datum, .7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.16. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovolil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.17. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).18. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.19. Soud se nejprve zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zejména tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, lustrací veřejně dostupných databází (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI) a vlastním interním vyhodnocením rozdílu mezi deklarovanými příjmy a výdaji. Podle tvrzení žalobkyně bylo podmínkou poskytnutí úvěru, aby klientovi po úhradě závazků zůstala rezerva alespoň ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, minimálně však ve výši životního minima. Soud však dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí vyžadovanou právními předpisy. Z předloženého bankovního reportu totiž nevyplývají žádné doložitelné příjmy žalovaného z pracovního poměru, naopak je zřejmé, že žalovaný v období před uzavřením posuzované smlouvy čerpal další úvěry a současně realizoval opakované transakce související s hazardními hrami. Takové skutečnosti představují významné indikátory zvýšeného úvěrového rizika, které měla žalobkyně při náležité odborné péči zohlednit. Žalobkyně své rozhodnutí o poskytnutí úvěru založila převážně na údajích a prohlášeních žalovaného, obsažených v žádosti o úvěr, podle nichž byl schopen úvěr řádně splácet, neměl závazky po splatnosti a nebyl evidován v registrech dlužníků. Takový postup však nelze považovat za dostatečné splnění zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Povinnost věřitele provést kvalifikované a odpovědné posouzení nelze přenést na spotřebitele ani splnit pouhým převzetím jeho tvrzení bez jejich odpovídajícího ověření. Nadto z dokazování nevyplynulo, že by žalobkyně řádně zjišťovala a hodnotila skutečné výdaje žalovaného, které jsou pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr rovněž podstatné. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že smlouva obsahovala ujednání o úroku ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně. Takto sjednaná úroková sazba mnohonásobně převyšuje obvyklé úročení spotřebitelských úvěrů poskytovaných na finančním trhu a je v hrubém nepoměru k poskytovanému plnění. Soud proto dospěl k závěru, že takové ujednání je v rozporu s dobrými mravy.20. S ohledem na uvedené skutečnosti soud uzavírá, že při uzavření předmětné smlouvy nebyly splněny zákonné požadavky na odpovědné posouzení úvěruschopnosti žalovaného a současně smlouva obsahovala ujednání odporující dobrým mravům. Proto soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatné právní jednání. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).21. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, které ovšem soudu nejsou známy.22. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.23. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému odeslána dne , datum, a byla mu doručena v souladu se zákonnou fikcí dne třetí pracovní den, tj. v pátek , datum, . Následující pracovní den, tj. v pondělí , datum, měl žalovaný zaplatit dlužnou částku a ode dne , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.24. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 64,2 % uplatněného nároku z žalované částky , částka, (jistina , částka, + smluvní úrok , částka, + smluvní pokuta , částka, ). Neúspěšná byla ohledně částky , částka, (35,8 %). Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 28,4 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve věci , částka, podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, . Celkem náklady žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 28,4 % nákladů řízení, tedy částku ve výši , částka, .