Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši , částka, a náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřenou se společností De Vries , právnická osoba, ., která ji nabyla smlouvou o postoupení pohledávky ze dne , datum, uzavřenou se společností AvaFin , právnická osoba, . Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností AvaFin , právnická osoba, . dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. CAGUZUNU, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému úvěr ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, který žalobkyně požaduje pouze za jeden kalendářní měsíc od posledního čerpání úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z nesplacené jistiny ve výši , částka, a z nesplacené části smluvního úroku ve výši , částka, (kapitalizovaný úrok za první měsíc čerpání ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny). Současně žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši , částka, za období od , datum, do , datum, . Dne , datum, byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, žalovaný na výzvu nereagoval a do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradil.3. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel zejména lustrací ve veřejně dostupných databázích, a to zejména v Insolvenčním rejstříku, Centrální evidenci exekucí, databázích SOLUS, NRKI a BRKI. Současně žalovaný odesláním žádosti o úvěr prohlásil, že je osobou starší 18 let, má trvalý pobyt na území České republiky a dosahuje pravidelného měsíčního příjmu. Dále potvrdil, že je schopen úvěr splatit, řádně zvážil své možnosti splácení a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění jeho závazků, není v prodlení se splácením závazků vůči třetím osobám a není evidován v databázích dlužníků. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit.5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.6. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost AvaFin , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru označenou identifikačním číslem CAGUZUNU. Úvěrující poskytla žalovanému částku ve výši , částka, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, . Smlouvou si strany sjednaly úrokovou sazbu ve výši 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal 1x měsíčně splácet úrok přirostlý k jistině za uplynulé období, tedy částku , částka, . Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Jistinu úvěru byl žalovaný povinen splatit nejpozději při ukončení smlouvy. Pro případ prodlení se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ID CAGUZUNU ze dne , datum, ). Částka ve výši , částka, byla žalovanému poskytnuta dne , datum, na účet číslo , č. účtu, (ze sdělení , právnická osoba, .). Žalovaný se dostal do prodlení se splácením jistiny, včetně sjednaného úroku ve výši , částka, za první měsíc čerpání. Dopisem ze dne , datum, bylo žalovanému oznámeno zesplatnění celého úvěru a od , datum, je žalovaný v prodlení s úhradou úvěru (z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru ze dne , datum, ). Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena společnosti De Vries , právnická osoba, ., která následně téhož dne postoupila pohledávku žalobkyni (ze Smluv o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Téhož dne byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu písemnou předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně potvrzení o odeslání). K dnešnímu dni dluží žalovaný žalobkyni jistinu ve výši , částka, , smluvní úrok ve výši , částka, (40 % z dlužné jistiny ve výši , částka, ) a smluvní pokutu ve výši , částka, od , datum, do data odeslání předžalobní upomínky ze dne , datum, .7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.13. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.15. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).19. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše částečné nebo žádné splácení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.20. V projednávané věci soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že původní věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně k žalobě nepředložila žádné listiny ani jiné důkazy, z nichž by bylo možné zjistit, jaké konkrétní informace o příjmech, výdajích a celkové finanční situaci žalovaného měl původní věřitel k dispozici a jakým způsobem je vyhodnotil. Žalobkyně pouze tvrdila, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím lustrací ve veřejně dostupných registrech a databázích, a že žalovaný k takovému ověřování udělil souhlas. Samotná lustrace úvěrových registrů a prohlášení spotřebitele však bez dalšího nepostačují k závěru o řádném posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně nepředložila žádné podklady dokládající zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žalovaného ani způsob vyhodnocení jeho schopnosti dostát závazkům ze smlouvy o úvěru. Nebylo tedy prokázáno, že by původní věřitel disponoval dostatečnými informacemi umožňujícími kvalifikovaně posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr řádně splácet po celou dobu jeho trvání. K tomu soud dodává, že sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, mnohonásobně přesahuje běžnou úrokovou míru poskytovanou bankovními institucemi v místě bydliště žalovaného a představuje excesivní cenu peněz, která je v rozporu s dobrými mravy.21. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a v souladu se zákonem. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo v přímém rozporu s povinnostmi věřitele vyplývajícími z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, s zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.24. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, dne , datum, bylo žalovanému odesláno oznámení o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dlužné částky, a to do 3 dnů. Toto oznámení lze v souladu se zákonnou fikcí považovat za doručené třetí pracovní den, tj. , datum, , do , datum, měl žalovaný uhradit dlužnou částku a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný úspěch, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci, při zohlednění zamítnuté smluvní pokuty a příslušenství (smluvních a části zákonných úroků z prodlení), byl úspěch obou stran přibližně poloviční. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.