Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a společností Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.), jako původním věřitelem a postupitelem. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.ferratum.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Dne , datum, uzavřel původní věřitel s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši , částka, . Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Úvěr byl převeden z bankovního účtu úvěrujícího na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí , částka, . Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CREKI a EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo vyhověno žádosti žalovaného o úvěr. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka, po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného, v celkové výši , částka, .3. V podání ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal dne , datum, částku ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, . Celkem žalovaný čerpal částku ve výši , částka, . Z platební historie je patrné, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil celkem částku ve výši , částka, . Žalobkyni byla postoupena pohledávka ve výši , částka, , která se skládá z jistiny ve výši , částka, , z náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, a z úroku za období čerpání úvěru ve výši , částka, . Po postoupení pohledávky žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně vzala žalobu částečně zpět ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z úroku ve výši , částka, od , datum, do budoucna.4. Soud řízení částečně zastavil usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do budoucna, v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu.5. Předmětem sporu zůstalo zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrada nákladů řízení.6. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Uvedl, že s návrhem nesouhlasí, protože žalobkyně žádným relevantním důkazem neprokázala oprávněnost tohoto vymáhaného dluhu. Předchůdkyně žalobkyně v úvěrové smlouvě uvedla nepřiměřené smluvní podmínky, které jsou v rozporu s dobrými mravy, a to roční úrokovou sazbu ve výši 146,949 % a RPSN ve výši 299,98 %. Jedná se o nepřiměřeně vysoké lichvářské úroky. Dále uvedl, že předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala jeho bonitu, neboť v té době měl již běžící úvěry a vysoké splátky u společnosti CreditKasa, a to úvěr ve výši , částka, , na základě smlouvy uzavřené dne , datum, , s měsíční splátkou , částka, a úvěr ve výši , částka, , na základě smlouvy uzavřené dne , datum, , s měsíční splátkou , částka, . Od předchůdkyně žalobkyně si půjčil částku ve výši , částka, zaplatil jí celkem ve splátkách částku , částka, , což znamená, že jistinu úvěru přeplatil o , částka, . Na základě těchto nepřiměřených smluvních podmínek by měla být úvěrová smlouva shledána jako neplatná od počátku a označena jako bezúročná a bez poplatků.7. K jednání, nařízenému na , datum, , se žalobkyně nedostavila, z nařízeného jednání se omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Žalovaný se k jednání dostavil a uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Odkázal na své písemné vyjádření, které soudu zaslal a namítl zejména neplatnost úvěrové smlouvy, jelikož předchůdkyně žalobkyně nezkoumala jeho schopnost úvěr splácet. Je OSVČ, žádné příjmy nedokládal, nedokládal ani žádné výdaje na bydlení a ostatní nezbytné životní náklady. Namítl, že úroková sazba 146,94 % je v rozporu s dobrými mravy, jde o nepřiměřeně vysoké úroky, které odpovídají lichvě. Úvěr si bral jako fyzická osoba, jednalo se o spotřebitelský úvěr. Smlouva byla uzavírána elektronicky, prostřednictvím komunikace na dálku. Celkem vyčerpal částku , částka, a celkem splatil částku , částka, . Při uzavření smlouvy a prvním čerpání neměl další úvěry, ale při dalším čerpání již měl další úvěry u společnosti CreditKasa a celková splátka se rovnala částce , částka, , což už pro něho bylo mimo jeho možnosti úvěr splácet. V minulosti prošel insolvencí, která byla v roce 2021 ukončena oddlužením.8. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c. (jako úvěrující) zavázala poskytnout žalovanému (úvěrovanému) úvěr až do výše maximálního úvěrového limitu ve výši , částka, . Částka prvního čerpání činila , částka, . Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Výpůjční úroková sazba činila 0,4626 % za den, 146,949 % z nesplaceného úvěru a RPSN činila 299,98 %. Celková splatná částka činila , částka, . Tento výpočet byl založen na předpokladu poskytnutí úvěru ve výši , částka, a roční nominální úrokové sazbě 146,949 % ve výši , částka, v jednom roce na základě následujících předpokladů: a) úvěr je poskytován na období jednoho roku počínaje dnem prvního čerpání a poslední platba provedená klientem pokryje nesplacený zůstatek jistiny a úroků a případné další poplatky, b) klient jistinu splácí ve stejných měsíčních platbách počínaje jeden měsíc po dni prvního čerpání. Celková splatná částka se liší v závislosti na tom, kolik z maximálního úvěrového limitu klient použije a jak rychle klient úvěr splácí. Klient platí úrok z poskytnuté částky úvěru průběžně. Úvěr měl být splácen v měsíčních splátkách odpovídajících minimální částce platby. Minimální splátku tvoří 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr nebo , částka, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Pokud je celková částka nesplaceného úvěru spolu se splatným úrokem a poplatkem za výběr nižší než , částka, , považuje se za celkovou částku minimální měsíční splátky nesplacený úvěr spolu s úrokem. Celkový počet splátek závisí na době trvání úvěru a skutečně čerpané částce (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru , datum, ). Dne , datum, uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost Multitude Bank p.l.c. (dříve Ferratum Bank p.l.c.) s žalovaným dne Dodatek o navýšení úvěrového limitu ke Smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne , datum, . Uzavřeným dodatkem došlo k navýšení úvěrového limitu na částku , částka, . Ostatní podmínky a ujednání použité v dodatku, pokud nejsou výslovně specifikovány, mají stejný význam a zůstávají v platnosti dle uzavřené smlouvy. S výjimkou výše uvedených ujednání zůstává smlouva platná a bez dalších změn (z Dodatku ze dne , datum, ). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na základě úvěrové smlouvy celkem vyčerpal částku , částka, (z potvrzení o provedené platbě, z tvrzení žalovaného) a uhradil částku , částka, (z tvrzení žalobkyně a žalovaného). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Téhož dne byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou (z předžalobní upomínky ze dne , datum, ).9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.17. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).21. Soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše částečné nebo žádné splácení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.22. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována na základě poměru mezi doložitelnými příjmy a výdaji a současně prostřednictvím lustrace ve veřejně dostupných registrech ISIR, CEE, CREKI a EUCB. Žalovaný naopak uvedl, že byl v době uzavření smlouvy osobou samostatně výdělečně činnou, přičemž žádné doklady o svých příjmech nepředkládal. Současně uvedl, že nedokládal ani své výdaje na bydlení a další nezbytné životní náklady. Namítal proto, že právní předchůdkyně žalobkyně jeho schopnost splácet úvěr řádně neprověřila.23. Soud konstatuje, že povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele představuje jednu ze základních povinností při poskytování spotřebitelského úvěru. Posouzení musí vycházet z dostatečných, věrohodných a ověřených informací o příjmech, výdajích a celkové finanční situaci spotřebitele. Pouhá obecná tvrzení o interním postupu věřitele či provedení lustrací v registrech bez doložení konkrétních podkladů nepostačují k závěru, že k řádnému posouzení úvěruschopnosti skutečně došlo. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty dokládající, jaké konkrétní údaje o příjmech a výdajích žalovaného měla její právní předchůdkyně při uzavírání smlouvy k dispozici, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny ani jak byla vyhodnocena schopnost žalovaného úvěr splácet. Nebylo doloženo ani to, že by byly zjišťovány pravidelné výdaje žalovaného nebo jeho další finanční závazky. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.24. S ohledem na to soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.25. Žalovaný načerpal za dobu trvání smluvního vztahu částku ve výši , částka, a uhradil částku , částka, . Žalovaný tedy splnil více než načerpal a bezdůvodné obohacení žalovaného nevzniklo. Z toho důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalovanému žádná další povinnost než vrátit vše, co získal, což již učinil.26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně dle jeho tvrzení mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.