Okresní soud v Novém Jičíně 7 C 82/2026-23 – Smlouva o úvěru
Okresní soud v Novém Jičíně · 2. 9. 2026
Aplikovaná ustanovení
Související právní otázky
O co šlo
o 60 495,40 Kč s příslušenstvím
Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne , datum, uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , smlouvu o úvěru, na základě které poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.zaplo.cz, na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. Úvěr byl převeden z bankovního účtu úvěrujícího na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , VS , var. symbol, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z nesplacené jistiny ve výši , částka, a ze smluvního úroku ve výši , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradil.3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství, aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr k dnešnímu dni uhradil a odstranila rozpor ve věci splatnosti úvěru a výše smluvního úroku, kdy v žalobě uvádí, že úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, a smluvní úrok činil , částka, , z předložené Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, vyplývá doba splatnosti úvěru 12 měsíců od poskytnutí úvěru celková výše spotřebitelského úvěru , částka, při jistině , částka, ., právnická osoba, doplnění žaloby, ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný dle odst. 1.2. Obchodních podmínek prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností.5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný k dnešnímu dni na daný úvěr neuhradil ničeho. Úvěr měl být splacen ve 12 pravidelných měsíčních splátkách, přičemž poslední z nich měla být splatná dne , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu a již dne , datum, byl kvůli svému prodlení upomínán. Dále byl žalovaný upomínán dne , datum, a naposledy dne , datum, , kdy mu byla věřitelem poslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu, v níž mu bylo sděleno, že je úvěr zesplatněn. Smluvní úrok ve výši , částka, žalobkyně dovozuje z upomínky zaslané původním věřitelem žalovanému dne , datum, . V textu upomínky na řádku druhém je uvedeno „smluvní úrok , částka, “. Výši žalobkyně dovozuje dle sdělení původního věřitele z rozpisu splátek uvedeném ve Smlouvě o úvěru.6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, . Úvěr byl sjednán na 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 12měsíčních splátkách po , částka, . Zápůjční úroková sazba činila 112 % ročně a RPSN činila 191,80 %. Celková částka splatná klientem činila , částka, (ze Smlouvy o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, do prodlení s úhradou dlužné částky se dostal již dne , datum, . Následně byl předchůdkyní žalobkyně upomínán dne , datum, a dne , datum, , kdy byl úvěr zesplatněn. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neuhradil žádnou částku a k dnešnímu dni dluží na jistině částku , částka, na smluvním úroku částku , částka, . Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Téhož dne byl žalovaný vyzýván k úhradě dluhu písemnou předžalobní upomínkou (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne ze dne , datum, , z předžalobní upomínky ze dne , datum, ).8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Podle ustanovení § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.18. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumat schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.19. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK).20. Soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše částečné nebo žádné splácení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.21. V projednávané věci žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla před uzavřením smlouvy posouzena na základě tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, dále prostřednictvím lustrací v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a s přihlédnutím k jeho úvěrové historii. Současně však uvedla, že dokumentací, vztahující se k provedeným lustracím ani podklady týkajícími se tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, již nedisponuje. Žalobkyně v této souvislosti poukazovala na prohlášení žalovaného obsažené v obchodních podmínkách.22. Soud konstatuje, že povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele nelze splnit toliko převzetím prohlášení spotřebitele o jeho finanční situaci. Posouzení úvěruschopnosti musí být založeno na dostatečných, relevantních a ověřitelných informacích o příjmech, výdajích a celkových majetkových poměrech spotřebitele. Důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti přitom nese věřitel. Žalobkyně nepředložila žádné listiny, z nichž by bylo možné ověřit, jaké konkrétní údaje o příjmech, výdajích a dalších závazcích žalovaného měla při uzavírání smlouvy k dispozici, jakým způsobem byly tyto údaje ověřovány ani jak byly vyhodnoceny. Nebyly předloženy ani výstupy z tvrzených lustrací v registrech dlužníků. Soud proto neměl za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla řádné a dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzení, že právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.23. S ohledem na to soud shledal předmětnou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.24. Žalovaný od předchůdkyně žalobkyně obdržel částku , částka, , kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.25. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní výzva ze dne , datum, byla žalovanému odeslána dne , datum, a byla mu doručena v souladu se zákonnou fikcí třetí pracovní den, tj. , datum, . Dle předžalobní výzvy měl žalovaný dlužnou částku uhradit do 3 dnů, tj. do , datum, a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.26. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při výpočtu odměny za jeden úkon právní služby soud vycházel z tarifní hodnoty , částka, , když k příslušenství se nepřihlíží. Celková žalovaná částka činila , částka, , přičemž jistina představovala částku , částka, a zbývající částka ve výši , částka, představovala příslušenství pohledávky (kapitalizovaný úrok). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 74,4 % z uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky , částka, , tedy z 25,6 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 48,8 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , z odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši , částka, podle § 14b odst. 1, písm. c) vyhlášky č. 177ú1996 Sb., tj. za 3 úkony právní služby (převzetí věci, podání žaloby a předžalobní upomínka) po , částka, , 3 x režijního paušálu po , částka, ve výši , částka, podle § 14b odst. 5, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž odměna a náhrady jsou zvýšeny o 21 % DPH. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 48,8 %, tedy částku ve výši , částka, . Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu na ustáleném vzoru opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech například pod spisovými značkami , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a další.