17 C 76/2022-40 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 2. 12. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 4 364 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel se žalovaným dne 30. 5. 2016 smlouvu o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části„ dokumenty k ověření“. Na základě smlouvy o půjčce poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti finanční prostředky ve výši 4 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 800 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 200 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti ve 43 týdenních splátkách po 148 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, od uzavření smlouvy do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 3 541,16 Kč, dlužného poplatku ve výši 822,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 030,69 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 773,63 Kč, úroku ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], právní moc dne 19. 2. 2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Olomouci jako soudu místně příslušnému. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 4. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 30. 5. 2016 smlouvu o půjčce, jejíž nedílnou součástí byly i Smluvní podmínky, a na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 4 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal půjčku splácet v pravidelných týdenních splátkách po 148 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 364 Kč a poplatky ve výši celkem 2 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalovaný vyplnil tzv. kartu zákazníka, ve které uvedl své osobní údaje, adresu trvalého pobytu, že nemá žádnou vyživovací povinnost a že bydlí v nájmu. Dále uvedl údaje o svém zaměstnavateli, u nějž byl zaměstnán od ledna 2015, výši měsíční mzdy 14 000 Kč a měsíční výdaje zahrnující výdaje na bydlení ve výši 4 100 Kč, výdaje na domácnost ve výši 3 800 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 187 Kč. Údaje měly být podle karty ověřeny nájemní smlouvou, SIPO a výplatními páskami. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 7. 1. 2020, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 8. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2 993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 30. 5. 2016 smlouvu o zápůjčce. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčcě řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr