10 C 254/2024-43 — Okresní soud v Olomouci

1 Žalobou podanou u soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené , datum, mezi žalobkyní a žalovaným distančním způsobem na webové stránce www., Anonymizováno, .cz. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 13 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím dle podmínek smlouvy. Před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Úvěr ve výši 13 000 Kč byl vyplacen , datum, na účet žalovaného , Anonymizováno, /, Anonymizováno, s datem splatnosti , datum, . Žalovaný dosud neuhradil žádnou částku a je v prodlení. Celková nesplacená pohledávka k dnešnímu dni činí 16 510 Kč, z toho jistina činí 13 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru činí 3 510 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu dle všeobecných obchodních podmínek.2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3 Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne , datum, omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.4 Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, kterou mu dne , datum, odeslal. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 19 585,50 Kč, dále byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů řízení. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného prostřednictvím , Anonymizováno, . Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, ., soud zjistil, že žalobkyně o žalovaném zjistila, že tento žil v době sjednávání úvěru sám, výše ověřeného příjmu žalovaného činila 14 397 Kč čistého, výše měsíčního příjmu udávaného žalovaným byla 19 000 Kč, vypočítané minimální výdaje činily 5 110 Kč, rezerva 500 Kč, disponibilní příjem činil 9 200 Kč. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru č. ú. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla odeslána částka 13 000 Kč s poznámkou , Anonymizováno, Vaše , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, sazebníku, informacích o úvěru a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že dne , datum, byla podepsána smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do výši 13 000 Kč. Dle smlouvy byl žalovaný povinen úvěr vrátit do , datum, , přičemž celková částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit byla 16 510 Kč. Celková výše poplatku za sjednání úvěru tak činila 3 510 Kč a RPSN činila 1732,08%. Z ostatních důkazů (souhlas se zpracováním osobních údajů, bankovní ID výpis) soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaný dne , datum, podepsali prostřednictvím webového rozhraní smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně žalovanému vyplatila 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 510 Kč vrátit do , datum, , přičemž RPSN činila 1732,08%.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.13. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka 13 000 Kč. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.16. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).17. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústav