13 C 166/2024-47 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalované zaplacení celkové částky 30 421,90 Kč s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 21 800 Kč. Žalobkyně se vedle jistiny domáhá zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 780 Kč, poplatku za službu „klidné spaní“ 330 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 511,90 Kč a úroku z prodlení z částky jistiny v zákonné výši od , datum, do zaplacení. Žalovaná neuhradila ničeho.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání soudu dne , datum, se bez omluvy nedostavila. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení (PZ žalobkyně i žalobkyně byli řádně omluveni).3. Soud učinil z níže uvedených provedených důkazů následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná dne , datum, uzavřely za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout úvěr až do výše 21 800 Kč a žalovaná se zavázala tento splatit v 1 splátce do , datum, spolu s poplatkem 5 450 Kč a poplatkem za službu „klidné spaní“ ve výši 330 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, ). Žalobkyně bezhotovostním převodem poskytla žalované úvěr ve výši 21 800 Kč, a to ve dvou platbách po 20 000 Kč a 1 800 Kč dne , datum, a dne , datum, (přehled bankovních transakcí vyplacených společností). Žalobkyně prohlásila, že v souladu se svými pravidly posoudila úvěruschopnost žalované a ověřila její příjem ve výši 16 866 Kč (listina označena identifikované příjmy). V ceníku žalobkyně jsou uvedeny výše jednotlivých poplatků, např. ověřovací poplatek, poplatek za poskytnutí úvěru, poplatek za odklad splatnosti, poplatek za službu „klidné spaní“, výše účelných nákladů žalobkyně (sazebník žalobkyně platný od , datum, ). V popise základních vlastností spotřebitelského úvěru žalobkyně popisuje druh úvěru jako bezúčelový, výši RPSN (1 564,08 %), náklady v případě prodlení se splácením (listina označena popis základních vlastností spotřebitelského úvěru). Ve všeobecných obchodních podmínkách žalobkyně uvádí podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho splácení (všeobecné obchodní podmínky platné od , datum, ). V obecných principech posuzování a filozofie společnosti žalobkyně uvádí své principy a postupy pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (listina Obecné principy posuzování a filozofie společnosti). Žalobkyně prohlásila, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalované zjistila počet členů ve společné domácnosti v počtu 3, z toho 2 s příjmem, výši výdajů na půjčky 2 000 Kč, výši měsíčních výdajů na bydlení 3 500 Kč, výši ověřeného čistého příjmu 16 866 Kč, výši uváděného příjmu spotřebitelem 17 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti). Právní zástupce zaslal žalované dne , datum, předžalobní výzvu s upozorněním, že nezaplatí-li svůj dluh do tří dnů, uplatní svůj nárok žalobou (předžalobní upomínka, podací lístek).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovanou za užití prostředků dálkové komunikace s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta bezhotovostním převodem částka 21 800 Kč. Jelikož žalovaná při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.14. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. , spisová značka, ).15. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18).16. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet