Žalobkyně se domáhala žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, zaplacení částky 27 000 Kč, a to s odůvodněním, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o poskytnutí náborové odměny v rámci které, žalobkyně přislíbila žalovanému vyplacení odměny v maximální výši až 70 000 Kč za výkon zaměstnání na pracovní pozici posunovač, za splnění v dohodě vyjmenovaných podmínek, spočívajících mimo jiné v minimální délce odpracované doby od nástupu do povolání. V rámci dohody se žalovaný zavázal u žalobkyně setrvat v pracovním poměru po dobu 5 let od vzniku pracovního poměru s tím, že pakliže tento závazek žalovaný nesplní, je povinen žalobkyni navrátit poměrnou část náborového příspěvku. Dne , datum, došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru žalovaného, neboť opakovaně a zvlášť hrubým způsobem porušil své pracovní povinnosti, když od , datum, bez omluvy zameškal několik směn. Dle ustanovení § 4 zákoníku práce se pracovněprávní vztahy řídí zákoníkem práce, ale nelze-li tento použít, řídí se občanským zákoníkem. V souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 občanského zákoníku žalobkyně s žalovaným uzavřeli dohodu, s vazbou na pracovní poměr žalovaného na základě, které se žalovaný zavázal ke smluvní povinnosti, kterou nesplnil. Pro případ nesplnění uvedené povinnosti se žalovaný v předmětné dohodě zavázal k navrácení poměrné části příspěvku. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na navrácení části vyplacené náborového odměny ve výši 27 000 Kč. Žalovaný dosud ani přes tuto výzvu ničeho neuhradil.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. stejným způsobem jako žalovaný. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.3. Soud učinil z listinných důkazů (pracovní smlouva, dohoda o poskytnutí náborové odměny, okamžité zrušení pracovního poměru a výzva k úhradě pohledávky, upomínka na zaplacení předžalobní upomínka, výzva k úhradě) skutková zjištění a z nich vyvodil následující závěr o skutkovém stavu:4. Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným dohodu o poskytnutí náborové odměny, v rámci které žalobkyně přislíbila žalovanému vyplacení odměny v maximální výši až 70 000 Kč za výkon zaměstnání na pracovní pozici posunovač, za splnění v dohodě vyjmenovaných podmínek, spočívajících mimo jiné v minimální délce odpracované doby od nástupu do povolání. V rámci dohody se žalovaný zavázal u žalobkyně setrvat v pracovním poměru po dobu 5 let od vzniku pracovního poměru s tím, že pakliže tento závazek žalovaný nesplní, je povinen žalobkyni navrátit poměrnou část náborového příspěvku. Dne , datum, došlo k okamžitému zrušení pracovního poměru žalovaného, neboť opakovaně a zvlášť hrubým způsobem porušil své pracovní povinnosti, když od , datum, bez omluvy zameškal několik směn. Dle ustanovení § 4 zákoníku práce se pracovněprávní vztahy řídí zákoníkem práce, ale nelze-li tento použít, řídí se občanským zákoníkem. V souladu s ustanovením § 1746 odst. 2 občanského zákoníku žalobkyně s žalovaným uzavřeli dohodu, s vazbou na pracovní poměr žalovaného na základě, které se žalovaný zavázal ke smluvní povinnosti, kterou nesplnil. Pro případ nesplnění uvedené povinnosti se žalovaný v předmětné dohodě zavázal k navrácení poměrné části příspěvku. V důsledku výše uvedeného vznikl žalobkyni nárok na navrácení části vyplacené náborového odměny ve výši 27 000 Kč. Žalovaný dosud ani přes tuto výzvu ničeho neuhradil.5. Podle § 4 zákoníku práce pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů.6. Podle § 1746 odst. 2 OZ strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.9. Soud po provedeném dokazování s odkazem na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V dané věci má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena platná pracovní smlouva a současně inominátní smlouva o poskytnutí náborového příspěvku za smluvených podmínek, a to až do výše 70 000 Kč se závazkem práce u žalobkyně po dobu 5 let. Žalovaný svým povinnostem nedostál, neboť inominátní smlouvu porušil, když s ním musel být záhy rozvázán pracovní poměr z důvodu, že se nedostavil na několik pracovních směn. Za této situace pak žalobkyni náleží vrácení poměrné části náborového příspěvku. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni neuhradil částku 27 000 Kč ani na základě výzev k úhradě, za této situace proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně pak požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení, o které soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku, když je plně souladný s příslušnou zákonnou úpravou. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, soud přizná právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V dané věci byla žalobkyně plně procesně úspěšná, a proto žalobkyni svědčí vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1 080 Kč, dále se náklady řízení v celkové výši 10 626,90 Kč sestávají z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 2 180 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, žaloba, výzva k úhradě se skutkovým a právním rozborem věci), 3 paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 vyhl. za tytéž úkony právní služby, zvýšeno o 21 % DPH - 1 656,90 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, a to vše v pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně. Podmínka § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů řízení byla splněna.