Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 131 547,47 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně s žalovaným dne 19. 5. 2017 uzavřela Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne 9. 9. 2025 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 125 330 Kč. Žalovanému byl úvěr schválen a dne 9. 9. 2025 vyplacen na běžný účet žalovaného v plné výši. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 1 655 Kč sestávajících ze splátky jistiny a úroku ve výši 9,9 % ročně vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem 20. 10. 2025 s tím, že předpokládané datum splacení celého úvěru bylo stanoveno na 20. 9. 2035. Podle žalobkyně byla první splátka úvěru splatná dne 20. 10. 2025 žalovaným uhrazena, na splátku splatnou dne 20. 11. 2025 bylo žalovaným uhrazeno pouze 21,27 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku započetla na úhradu jistiny splátky. Další splátky úvěru již žalovaný neuhradil. Počínaje splátkou splatnou dne 20. 11. 2025 tak nebyly splátky žalovaným uhrazeny řádně a včas. Žalobkyně tedy úvěr ke dni 20. 1. 2026 zesplatnila a po žalovaném požaduje uhrazení částky 125 047,47 Kč jako nesplacené jistiny, částky 3 105,51 Kč jako nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku za dobu trvání úvěru, smluvního úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 125 047,47 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 125 047,47 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení (tedy až od desátého dne následujícího po zesplatnění úvěru podle interních pravidel žalobkyně). Dne 3. 11. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 5 000 Kč. Žalovanému bylo používání kontokorentu schváleno dne 3. 11. 2024 a dále mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. , č. účtu, . Ke dni zesplatnění kontokorentu (20. 1. 2026) pro jeho nesplácení činila výše nesplacené jistiny kontokorentu částku 5 000 Kč. Žalobkyně tedy po žalovaném požaduje uhrazení částky 5 000 Kč jako nesplacené jistiny kontokorentu, částky 207,01 Kč jako nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku za dobu čerpání kontokorentu, smluvního úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 5 000 Kč od 20. 1. 2026 do 2. 4. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 3. 4. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 30. 1. 2026 do zaplacení (tedy až od desátého dne následujícího po zesplatnění kontokorentu podle interních pravidel žalobkyně). Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím předmětného úvěru a kontokorentu provedla řádné vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného, který se v rozporu se smluvními podmínkami na svém běžném účtu č. , č. účtu, dostal do nepovoleného debetu ve výši 1 500 Kč, který žalobkyně po žalovaném podanou žalobou rovněž požaduje vrátit.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.3. Jelikož žalobkyně je právnickou osobou se sídlem na území České republiky, ale žalovaný je státním příslušníkem Rumunska, poměr mezi účastníky, který je předmětem tohoto sporu, je poměrem s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a jakým právem se tento poměr účastníků řídí. Na poměry s mezinárodním prvkem dopadá režim zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „ZMPS“), v platném znění, kterého se však použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, či přímo použitelných ustanovení práva Evropské Unie (§ 1 a 2 ZMPS). Podle čl. 17 odst. 1 a 18 odst. 2 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti, uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, může být žalovaný, který je spotřebitelem, žalován pouze u soudů členského státu, na jehož území měl v době zahájení tohoto řízení své bydliště. Žalovaný bydlí na území České republiky, a proto má zdejší soud pravomoc k rozhodnutí této věci. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem v této věci právo obvyklého místa bydliště žalovaného, který je spotřebitelem, tedy české právo.4. Na základě provedeného dokazování učinil soud ve věci následující skutková zjištění:5. Dne 19. 5. 2017 uzavřeli žalobkyně se žalovaným Rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného vést běžný bankovní účet č. , č. účtu, na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal k dodržování obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy (Rámcová smlouva č. , hodnota, ).6. Dne 9. 9. 2025 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o úvěr ve výši 125 330 Kč, který se zavázal žalobkyni splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně ve 120 měsíčních splátkách ve výši 1 655 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru (Dodatek č. , hodnota, ).7. Dne 9. 9. 2025 byl žalovanému žalobkyní vyplacen úvěr ve výši 125 330 Kč, který žalovaný čerpal na svůj bankovní účet č. , č. účtu, (Doklad o načerpání úvěru č. , IBAN, ).8. Žalovaný řádně a včas uhradil první splátku úvěru splatnou dne 20. 10. 2025, na splátku splatnou dne 20. 11. 2025 bylo žalovaným uhrazeno pouze 21,27 Kč, přičemž žalobkyně tuto částku započetla na úhradu jistiny úvěru, na splátku splatnou dne 20. 12. 2025 neuhradil žalovaný nic, žalobkyně proto ke dni 20. 1. 2026 úvěr zesplatnila (Splátkový kalendář, Přehled plateb).9. Dne 3. 11. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní Dodatek č. , hodnota, k Rámcové smlouvě, kterým se žalobkyně na základě žádosti žalovaného zavázala umožnit žalovanému čerpat kontokorent ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný kontokorent žalobkyni splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně pravidelnými měsíčními splátkami ze svého běžného účtu č. , č. účtu, , přičemž pro případ nemožnosti stržení měsíčních splátek kontokorentu si strany ujednaly možnost stažení do záporného zůstatku na účtu žalovaného (Dodatek č. , hodnota, ).10. Žalovaný dne 30. 10. 2025 čerpal sjednaný kontokorent ve výši 4950,47 Kč, přičemž na jeho běžném účtu nebyly v listopadu a prosinci 2025 ani lednu 2026 finanční prostředky ke splácení čerpaného kontokorentu. Z bankovního účtu žalovaného byly strženy finanční prostředky k úhradě obchodních úroků z čerpaného kontokorentu, čímž se zůstatek na běžném účtu žalovaného ke dni 20. 1. 2026, kdy byl zesplatněn kontokorent v nesplacené výši 5 000 Kč, snížil na zápornou částku -1 500 Kč (Přehled čerpání a splácení kontokorentu).11. Ke dni 7. 4. 2026 činil konečný zůstatek na běžném bankovním účtu č. , č. účtu, zápornou částku -1 500 Kč (Výpis z běžného účtu č. , č. účtu, za období do 7. 4. 2026).12. Výzvou ze dne 20. 1. 2026 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu (Výzva k zaplacení).13. Ze smluvních podmínek pro používání úvěru a kontokorentu jakož ani ceníků žalobkyně ze dne 16. 2. 2027 a 5. 9. 2025 soud nezjistil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.14. Z uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o relevantním skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 19. 5. 2017 rámcovou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně pro žalovaného vedla běžný bankovní účet č. , č. účtu, . Dne 9. 9. 2025 uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek k rámcové smlouvě, na jehož základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 125 330 Kč, který se zavázal žalobkyni splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně ve 120 měsíčních splátkách ve výši 1 655 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Žalovaný řádně a včas uhradil první splátku úvěru splatnou dne 20. 10. 2025, na splátku splatnou dne 20. 11. 2025 bylo žalovaným uhrazeno pouze 21,27 Kč. Žalobkyně ke dni 20. 1. 2026 úvěr zesplatnila. Dne 3. 11. 2024 uzavřel žalovaný se žalobkyní dodatek k rámcové smlouvě, na jehož základě žalobkyně žalovanému umožnila čerpat kontokorent ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný kontokorent žalobkyni měsíčně splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 18,90 % ročně. Ke dni 20. 1. 2026 žalovaný čerpal kontokorent ve výši 5 000 Kč, přičemž konečný zůstatek na účtu žalovaného činil zápornou částku -1 500 Kč. Žalobkyně tohoto dne vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek.15. Soud v rámci právního posouzení vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o prodlení dlužníka (§ 1968 a násl. občanského zákoníku) a nař. vl. č. 351/2013 Sb. o výši úroků z prodlení.16. Soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. Jednáním účastníků došlo k uzavření platných smluv o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, přičemž žalobkyně plnila své povinnosti z těchto smluv poskytnutím peněžních prostředků jednak formou kontokorentu, jednak formou úvěru ve výši 125 330 Kč. Žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok. Vzhledem k prodlení žalovaného se splácením splátek úvěru žalobkyně přistoupila ke kapitalizaci (zesplatnění) úvěru a žalovaný tak byl povinen uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr a kontokorent spolu s dohodnutými obchodními úroky a poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovaným výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. Částku 1 500 Kč pak soud posoudil jako bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému dostalo na úkor žalobkyně, když žalovaný porušením svých smluvních povinností zapříčinil vznik nepovoleného debetu na svém bankovním účtu. Žalobkyně tak má podle § 2991 občanského zákoníku právo na vydání tohoto bezdůvodného obohacení. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni dlužné částky uhradil. Žalovaný takto nepostupoval, nárok žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny a smluvního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní (resp. toto vůbec netvrdil), uložil soud žalovanému žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení, jejichž výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta k plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšná a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady řízení žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 262 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 262 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.