ECLI: ECLI:CZ:OSOL:2026:22.C.112.2026.1 Datum: 2026-07-20 Předmět: o 26 460 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 419 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 1879 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z. č. 89/2012 Sb., § 2991 z. č. 89/2012 S neplatnost právního jednáníbezdůvodné obohacenísmlouva o úvěrupostoupení pohledávky
O co šlo: o 26 460 Kč s příslušenstvím (§ 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 419 z. č. 89/2012 Sb., § 580 z. č. 89/2012 Sb., § 1879 z. č. 89/2012 Sb., § 2395 z)
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s obchodní společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 24. 3. 2024. V rámci prověření úvěruschopnosti zkoumala příjmy z výpisů z účtu zaslaných žalovaným, výdaje stanovila tak, jak byly deklarovány žalovaným. Všechny uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 24. 3. 2024, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč; žalovaný se zavázal uvedenou částku prostřednictvím splátek společně s úrokem vrátit (zjištěno ze smlouvy a z potvrzení o platbě).5. Právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy neověřovala údaje o úvěruschopnosti žalovaného (zjištěno ze skutečnosti, že právně zastoupená žalobkyně ve stanovené lhůtě nijak nereagovala na výzvu soudu).6. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na obchodní společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, (dále jen „, Anonymizováno, “, písemností ze dne 20. 7. 2025 (zjištěno z oznámení). Společnost , Anonymizováno, se dohodla s žalobkyní na postoupení mimo jiné pohledávky plynoucí z výše uvedené smlouvy na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 6. 2025 vč. přílohy).7. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).8. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.9. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný se dne 24. 3. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta finanční částka 15 000 Kč, žalovaný se zavázal k jejímu vrácení společně s úrokem. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, , tato společnost se dohodla s žalobkyni na postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.10. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).11. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k jejich postoupení na společnost , Anonymizováno, , která pohledávku platně postoupila na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.13. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověření úvěruschopnosti nijak neověřovala faktické výdaje žalovaného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).14. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025), nadto z výpisů z účtů za listopad 2023 až únor 2024 plyne, že až na poslední měsíc výdajové transakce převyšovaly příjmové transakce, přičemž příjmová složka je tvořena mj. i různými půjčkami.15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je povinen vrátit poskytnutou částku 15 000 Kč. Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Takto hodnoceno byl úspěch obou účastníků srovnatelný (poměr úspěchu žalobkyně 47 % a žalovaného 53 %), proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.