26 C 243/2025-90 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 720,62 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 27. 2. 2025 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 5 900 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, smluvním úrokem ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny a s poplatkem za sjednanou volitelnou službu „, Anonymizováno, “ ve výši 165 Kč. Žalovaná čerpala dne 27. 2. 2025 úvěr ve výši 5 000 Kč, ve sjednané lhůtě splatnosti však finanční prostředky žalobkyni nevrátila. Žalobkyně tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 99,50 Kč, smluvního úroku ve výši 6 375,13 Kč, poplatku za službu , Anonymizováno, ve výši 165 Kč a dále požaduje smluvní pokutu ve výši 80,99 Kč za prodlení s úhradou pohledávky. Žalovaná ničeho neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 17. 10. 2025.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu na den 10. 2. 2026 se nedostavila. Žalobkyně a její právní zástupce se z jednání omluvili. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Soud učinil z provedených důkazů, a to z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, z VOP, z informací pro spotřebitele, ze souhlasu se zpracováním osobních údajů, z autorizace ověření totožnosti, z upomínky, z předžalobní výzvy, z potvrzení o podání doporučené zásilky, ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, z předpisu denních splátek, z přehledu bankovních transakcí, z bankovního ID výpisu, ze zprávy , banka, ., následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu:4. Žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalované dne 27. 2. 2025 úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 28. 2. 2025. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na den 22. 8. 2026. Celková výše RPSN činila 1 328,24 %, úroková denní sazba činila 0,866 %. Žalovaná si dále ve smlouvě sjednala volitelnou službu „, Anonymizováno, “, za kterou se zavázala zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za expresní vyplacení každé. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala e-mailem ze dne 30. 6. 2025. V souladu s čl. 6.4 VOP je žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalované s úhradou požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení. Dopisem ze dne 8. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.5. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti včetně identifikovaných příjmů a obecných principů posuzování a filozofie společnosti soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť se jedná o interní dokumenty vygenerované žalobkyní, ze kterých není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně přišla k informacím v těchto dokumentech uvedeným.6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.9. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.14. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.17. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základ