26 C 5/2026-74 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 31 761,31 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., (dříve , právnická osoba, .,) se sídlem , adresa, (dále též jen „věřitel“), uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 31 761,31 Kč, který se zavázal uhradit do 14. 9. 2025. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla věřitelem posouzena. Žalovaný vyčerpal celkovou částku 25 500 Kč a zaplatil částku 28 837,70 Kč. Žalobkyně se dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky od 15. 9. 2025 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že uznává uplatněný nárok co do jistiny 31 761,31 Kč a žádal možnost úhrady ve splátkách (žalovaný tak neuznal nárok uplatněný v žalobě v plném rozsahu, když neuznal příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a nebylo možné rozhodnout rozsudkem pro uznání).3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:- Z úvěrové smlouvy vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice uzavřené dne 14. 6. 2024, ze Standardních podmínek úvěrové smlouvy, ze Standardních informací o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu a fotografie, že byla uzavřena dne 14. 6. 2024 mezi , právnická osoba, ., (dříve , právnická osoba, ,) se sídlem , adresa, , jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěru v maximálním úvěrovém limitu 20 000 Kč s úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Celková splatná částka při poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč byla 35 919,47 Kč. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na jeho účet č. , č. účtu, .- Z potvrzení o platbě, historie účtu, sdělení , banka, . a nesporných tvrzení účastníků, že žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 25 500 Kč na jeho účet, vedený u , banka, ., č. ú. , č. účtu, , žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci, pak zaplatil 28 837,70 Kč.- Z faktury variabilní symbol , var. symbol, , že byla vystavena právním předchůdcem žalobkyně žalovanému na zaplacení minimální částky 14 526,03 Kč z celkového dluhu 31 917,49 Kč, a to do 14. 9. 2025.- Ze smluv o postoupení pohledávek včetně příloh, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění Dodatku č. 2.- Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 10. 2025 a z výzvy k úhradě ze dne 18. 10. 2025 včetně potvrzení o podání doporučené zásilky, že právní zástupce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a dále jej vyzval k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím pošty dne 21. 10. 2025.4. Na základě provedených důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 6. 2024 úvěrovou smlouvu vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice, na základě které se právní předchůdce žalobkyně jako věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr v maximálním úvěrovém limitu 20 000 Kč s úrokovou sazbou 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru. Celková splatná částka při poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč byla 35 919,47 Kč. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovanému byl poskytnut úvěr v celkové výši 25 500 Kč na jeho účet, vedený u , banka, ., č. ú. , č. účtu, , žalobkyni, respektive jejímu právnímu předchůdci, pak žalovaný zaplatil 28 837,70 Kč. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 ve znění Dodatku č. 2. Právní zástupce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a dále jej vyzval k zaplacení dlužné částky nejpozději do tří dnů. Výzva byla žalovanému odeslána prostřednictvím pošty dne 21. 10. 2025.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.10. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.16. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.19. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela nedůvodná. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdce provedl řádné posouzení úvěruscho