29 C 27/2026-90 – Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 0,98 % denně. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované, a to na základě náhledu do databází a na základě informací získaných od dlužníka, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalované ve výši , částka, . Podle žalobkyně se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně ke dni , datum, úvěr zesplatnila. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná na dlužnou jistinu uhradila pouze , částka, . Předmětem žalobního nároku je dlužná část jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, , poplatek na službu „Informační SMS servis“ ve výši , částka, , úrok z prodlení z částky , částka, ve výši 11,5 % p. a. od , datum, do zaplacení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru kapitalizovaná částkou , částka, .2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala. Dne , datum, byl soudu doručen e-mail, ze kterého se podává, že žalovaná žádá o odročení soudního jednání dne , datum, v 9:15 hod. z důvodu nemoci – chřipky. K uvedenému e-mailu není připojen elektronický podpis, ani žádná listina, která by prokazovala důvodnost žádosti o odročení či totožnost autora uvedeného e-mailu. Soud proto uvedenou omluvu nevyhodnotil jako včasnou a důvodnou a při splnění podmínek uvedených v § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti žalované vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.3. Z provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:Žalobkyně (pod dřívější obchodní firmou , právnická osoba, .) se žalovanou dne , datum, vyjádřili vůli zavázat se smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, jejíž nedílnou součástí jsou mj. všeobecné obchodní podmínky. Žalobkyně se v této smlouvě zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše , částka, a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 0,983 % denně žalobkyni splácet v pravidelných denních splátkách. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na , datum, , RPSN při čerpání celého kreditního rámce činí 1 795,11 % (Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním osobních údajů, Všeobecné obchodní podmínky, Předpis denních splátek). Žalobkyně ověřovala totožnost žalované prostřednictvím služby BankID (Autorizace ověření totožnosti, BankID výpis). Žalobkyně vyplatila žalované platbami na její bankovní účet č. , č. účtu, částku , částka, dne , datum, a částku , částka, dne , datum, , celkem tedy částku , částka, (Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalovaná žalobkyni uhradila na jistinu pouze částku , částka, (Žalovaná netvrdila opak). Dopisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalované „vypovězení smlouvy o půjčce s okamžitou platností“ z důvodu nehrazení závazků žalované (Oznámení o vypovězení smlouvy z , datum, ). Právní zástupkyně žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva právní zástupkyně žalobkyně).4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z obecných principů posuzování úvěruschopnosti a z identifikovaných příjmů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil, neboť se jedná o interní dokumenty vygenerované žalobkyní, ze kterých není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně přišla k informacím v těchto dokumentech uvedeným.5. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná se dne , datum, dohodli na obsahu smlouvy, na jejímž základě žalobkyně žalované poskytla částku , částka, . Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 0,987 % denně (tj. 360,255 % ročně). Žalovaná na dlužnou jistinu uhradila pouze , částka, . Před uzavřením smlouvy žalobkyně zřejmě posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů, jejichž původ však soudu nedoložila. Žalovaná byla vyzvána k úhradě svého dluhu.6. Soud v rámci právního posouzení vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud však dospěl k závěru, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.8. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).9. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když z předložených listin vygenerovaných samotnou žalobkyní není vůbec zřejmé, jakým způsobem žalobkyně dospěla k informacím v těchto listinách uvedeným a jakým způsobem tyto informace ověřovala. Žalobkyně svá tvrzení v tomto směru nedoplnila a ani neoznačila žádné důkazy k prokázání splnění své zákonné povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalované, přestože k tomu byla soudem vyzvána usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, . Žalobkyně na uvedené usnesení nijak nereagovala, k nařízenému jednání se nedostavila a sama se zbavila práva být soudem poučena dle § 118a o. s. ř. ve smyslu § 5 o. s. ř. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že řádně a úplně posoudila před uzavřením úvěrové smlouvy schopnost žalované úvěr splácet.10. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohla žalobkyni sjednaný úvěr ve lhůtě splatnosti uhradit. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 , právnická osoba, nadbytečnost se tedy soud nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku z důvodu výše smluvního úroku, ačkoli sjednaný úrok ve výši 0,987 % denně (tj. 360,255 % ročně) se již na první pohled jeví jako zjevně rozporný s dobrými mravy.11. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu v řízení neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně ne