27 C 196/2021-18 — Okresní soud v Ostravě

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 5 791 Kč s úrokovým příslušenstvím, jak je toto uvedeno ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], na jejímž základě poskytla žalovanému 8 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se jej zavázal s dalšími poplatky vrátit, což však učinil toliko v rozsahu částky 7 448 Kč, pročež žalobkyně požaduje žalovanou částku. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s žalobkyní, že žalobkyně mu poskytne finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které následně žalovaný žalobkyni s dalšími poplatky vrátí, přičemž žalovaný oproti obdržení peněz žalobkyni doposud zaplatil 7 448 Kč; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu soud vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že žalovaného prověřovala prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a že posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného, toto však z důkazů žalobkyní předložených nevyplývá. Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 552 Kč vrátit (žalobkyně zaslala na účet žalovaného 8 000 Kč a žalovaný doposud zaplatil 7 448 Kč). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky do 30 dnů od sepsání upomínky ze dne 12. 3. 2021, která mu byla odeslána dne 15. 3. 2021, a od 12. 4. 2021 má tak žalobkyně podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (odeslání jiných – dřívějších – výzev žalovanému žalobkyně neprokázala). Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost soud uvádí, že za dobu od 12. 4. 2021 do 4. 5. 2021 byl úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 552 Kč kapitalizován částkou ve výši 6,74 Kč. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnějšímu žalovanému podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.