27 C 316/2021-20 — Okresní soud v Ostravě

Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 8 169,07 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému 5 000 Kč, což se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 169,07 Kč vrátit, ale do podání žaloby tak neučinil (svou aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). K ústnímu jednání dne [datum] se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování u jednání dospěl k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne [datum] dohodl s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že tato mu poskytne 5 000 Kč, což následně žalovaný právní předchůdkyni s dalšími poplatky vrátí, přičemž však žalovaný právní předchůdkyni ani žalobkyni oproti obdržení peněžních prostředků doposud nezaplatil ničeho; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně svůj nárok převedla na žalobkyni. Po takto zjištěném skutkovém stavu dospěl soud k právnímu posouzení věci: Soud v prvé řadě konstatuje, že vzal za prokázánu aktivní legitimaci žalobkyně, která se podává ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu. Dále soud pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vyhodnocuje jakožto smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného (jako spotřebitele) nedostála, když toto v řízení žalobkyně sice tvrdila, nicméně neprokázala, neboť k tomuto svému tvrzení žádné důkazy nepředložila. Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost takové smlouvy ze dne [datum] pro rozpor se zákonem (ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, ust. § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. § 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaný povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 5 000 Kč vrátit (uvedenou částku žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, což bylo zjištěno ze sdělení banky, avšak doposud nebylo žalovaným uhrazeno ničeho). Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dne 6. 4. 2021 do tří dnů od doručení výzvy, kterážto výzva mu byla stejného dne i odeslána, pročež má soud podle ust. § 573 o. z., za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 9. 4. 2021 a po uplynutí tří dnů (tj. od 13. 4. 2021) tak má žalobkyně podle ust. § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť po provedení celkové kapitalizace předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005) byl procesní úspěch resp. neúspěch obou účastníků přibližně stejný. Pro úplnost soud dodává, že v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje toliko předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.