30 C 379/2021-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou okresnímu soudu dne 22. 9. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 5 213 Kč s příslušenstvím, což odůvodnila tak, že žalovaný v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012, občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřel dne 4. 6. 2020 s žalobkyní [příjmení] smlouvu. Jedná se o bezúčelový spotřebitelský úvěr. K uzavření Úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti [právnická osoba], [webová adresa]. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného, v tomto případě byla částka 6 000 Kč zaslána dne 4. 6. 2020 na číslo účtu uvedené ve Smlouvě: [bankovní účet]. Účet, který žalovaný uvedl při uzavírání Smlouvy, je v ní uveden, a to konkrétně části " Smluvní strany". Žalovaný hradil v následujících datech (součástí plateb jsou i platby zaslané za účelem prodloužení splatnosti, pokud tak žalovaný v průběhu trvání Smlouvy učinil): dne 4. 12. 2020 byla uhrazena částka 1 500 Kč, dne 23. 3. 2021 byla uhrazena částka 2 800 Kč, dne 15. 6. 2021 byla uhrazena částka 594 Kč. Dne 22. 10. 2020 ve výši 500 Kč a dne 11. 8. 2020 ve výši 500 Kč byla žalovanému účtována smluvní pokuta. V souladu se zněním Smlouvy, konkrétně ustanovení části„ Ukončení smlouvy z naší strany“ byl úvěr ke dni 26. 10. 2020 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána dlužníkovi doporučeně. V souvislosti s tímto dopisem byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč. S ohledem na výše uvedené, eviduje žalobkyně ke dni sepsání žalobního návrhu za žalovaným pohledávku ve výši 5 213 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 4 211 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, úroků v celkové výši 294 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 100 Kč, smluvních pokut v celkové výši 509 Kč. Ačkoliv žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzývala, dlužná částka zůstala neuhrazena. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Žalobkyně i žalovaná souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a věc projednal a rozhodl bez jednání. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že ze strany žalované nebyla žádná skutková tvrzení přednesena a nebyly ani označeny žádné důkazní návrhy, soud závěr o skutkovém stavu učinil z jednotlivých skutkových zjištění, učiněných z důkazních návrhů, navržených žalobkyní, tedy z listin, které žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení označila, a které soud posoudil při jejich vzájemné souvislosti jako listiny způsobilé dokázat skutková zjištění tak, jak je uvedeno níže. Jednalo se o listiny nazvané: formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrová smlouva ze dne 4. 6. 2020, výpisy z účtu, výzva před zesplatněním vč. dodejky, výzva ke splacení s podacím archem, splátkový kalendář, sazebník poplatků, předžalobní upomínka s poštovním podacím archem. 5. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem. Podle § 3028 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti. 6. Pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřenou smlouvu soud posoudil jakožto úmysl stran uzavřít spolu smlouvu o úvěru podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), na kterou nutno rovněž aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také jen ZoSÚ), přičemž podle §§ 86 a 87 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. Podepsaný soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované nedostála, když sice v žalobě tvrdila, že žalovanou prověřovala prostřednictvím registrů NRKI, BRKI, [příjmení], Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku a že posuzovala příjmovou a výdajovou stránku žalované, toto však z důkazů žalobkyní předložených nevyplývá. Soud přitom byl připraven žalobkyni poučit dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., avšak žalobkyně se nedostavila k jednání před soudem, čímž se připravila o možnost být ze strany soudu poučena, neboť soud činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o. s. ř. Z toho důvodu dovodil soud absolutní neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 3. 12. 2019 pro rozpor se zákonem (§ 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pro úplnost lze doplnit, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C [číslo]). Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích a smluvních pokutách. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § [číslo] odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z.; soud vzal v řízení za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 6 000 Kč a žalovaná žalobkyni zaplatila 4 894 Kč, žalovaná tak je povinna vrátit žalobkyni obohacení ve výši 1 106 Kč. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.; ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.). 7. Výrokem III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně převážně úspěšnější žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. 8. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, soud v odůvodnění uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.