27 C 251/2022-14 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení 15 388 Kč spolu s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení z částky 11 088 Kč od 3. 12. 2020 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 2. 11. 2020 prostřednictvím internetu smlouvu o zápůjčce ve znění dodatků, kdy žalovanému byla bezhotovostně na účet poskytnuta celkem částka 8 600 Kč a tuto částku spolu s poplatkem ve výši 2 488 Kč byl žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Zápůjčka byla splatná dne 2. 12. 2020, přičemž žalovaný do tohoto dne poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný neuhradil na dluh ničeho. Žalovaný tak byl povinen uhradit krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 11 088 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 300 Kč. Výše smluvní pokuty byla vypočtena jako 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení od 3. 12. 2020 do 19. 5. 2022. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, na což reagováno nebylo. 2. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Žalovaný svou neúčast neomluvil. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 3. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti: 4. Z listiny označené jako Smlouva o zápůjčce opatřené datem 2. 11. 2020, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 4 500 Kč na účet číslo [bankovní účet] a žalovaný vrátit poskytnutou částku včetně poplatků ve výši 1 463 Kč. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou a e-mailem. Na konci listiny v části podpisy smlouvy je u jména žalovaného uveden [příjmení] kód [číslo]. 5. Z listiny označené jako Dodatek ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] opatřené datem 2. 11. 2020, že žalobkyně se zavázala navýšit zápůjčku o 1 000 Kč, tedy se žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 5 500 Kč a žalovaný se se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně poplatků ve výši 1 713 Kč. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou a e-mailem. Na konci listiny v části podpisy smlouvy je u jména žalovaného uveden [příjmení] kód [číslo]. 6. Z listiny označené jako Dodatek ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] opatřené datem 2. 11. 2020, že žalobkyně se zavázala navýšit zápůjčku o 3 100 Kč, tedy se žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve výši 8 600 Kč a žalovaný se se zavázal vrátit poskytnutou částku včetně poplatků ve výši 2 488 Kč. Žalovaný je v listině označen svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště, doručovací adresou a e-mailem. Na konci listiny v části podpisy smlouvy je u jména žalovaného uveden [příjmení] kód [číslo] 7. Z listiny označené jako Potvrzeních o platbách ze dne 21. 2. 2022, že žalobkyně zaslala dne 2. 11. 2020 peněžní prostředky v celkové výši 8 600 Kč na účet žalovaného č. [bankovní účet], a to 3 samostatnými platbami ve výši 4 500 Kč, 1 000 Kč a 3 100 Kč. 8. Z listiny označené jako Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 1. 2022 ve spojení s podacím lístkem, že dne 1. 2. 2022 žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce na adresu žalovaného uvedenou ve smlouvě předžalobní výzvu, jíž se po žalovaném domáhala zaplacení žalobou požadované částky do tří dnů od doručení výzvy. 9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné další podstatné skutečnosti, které by měly význam pro právní hodnocení skutkového stavu. Pokud přitom jde např. o jednotlivé upomínky, jež měly být zaslány žalovanému, toto v řízení prokázáno nebylo, neboť k nim nebyly předloženy např. doklady o odeslání, tudíž je soud pro nadbytečnost výše nevymezuje. 10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaný se dne 2. 11. 2020 dohodl s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 8 600 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaný bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaný obdržel od žalobkyně právě částku 8 600 Kč a doposud neuhradil ničeho; žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalobou požadované částky dne 31. 1. 2022. 11. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ). 14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci: 18. Soud nejprve uvádí, že smlouvu uzavřenou mezi účastníky vyhodnocuje jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva jako taková přitom byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, jak má na mysli ust. § 562 odst. 1 o. z. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Ne