V řízení se žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), postupně od společnosti , právnická osoba, IČO , IČO, , domáhala po žalované, které bylo dle Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále „Smlouva“) vyplaceno dne , datum, bezhotovostně na účet , částka, , plnění ze Smlouvy. Dle Smlouvy měl být kromě jistiny zaplaceny poplatek za úvěr , částka, a úrok , částka, se splatností do 30 dní. Celkem bylo uhrazeno , částka, . K zaplacení zbývá dlužná jistina , částka, s příslušenstvím, poplatek za úvěr , částka, , poplatek za administraci prodlení ve výši , částka, , poplatek za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši , částka, , poplatek za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu ve výši , částka, , smluvní pokuta za prodlení , částka, , kapitalizovaný úrok , částka, a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení. Z celkové částky , částka, s příslušenstvím shora žalovaná ničeho přes písemnou předžalobní výzvu advokáta obsahující oznámení o postoupení pohledávky shora, nezaplatila.2. Ještě před jednáním vzala žalobkyně poté, co byla usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření Smlouvy, vzala žalobu z části zpět, a to co do kapitalizovaného úroku , částka, , poplatku za úvěr , částka, , poplatku za administraci prodlení ve výši , částka, , poplatku za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv ve výši , částka, , poplatku za upomínky formou písemných výzev k úhradě dluhu ve výši , částka, , smluvní pokuty za prodlení , částka, a co do celého příslušenství ve formě úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Soud tedy v této části řízení dle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil, aniž vyžadoval stanovisko žalované, avšak nikoliv pro chování žalované.3. O věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. na základě žalobkyní předložených listinných důkazů se souhlasem účastníků dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když tento postup byl zvolen poté, co žalobkyně byla s odkazy na konkrétní rozhodovací praxi předvídatelně poučena a vyzvána usnesením zdejšího soudu označeným v odstavci 2. odůvodnění shora, k doplnění tvrzení a důkazů především k procesu posuzování úvěruschopnosti žalované, jehož výsledkem bylo uzavření smlouvy o úvěru a žalobkyně svá tvrzení a důkazy doplňujícím podáním ze dne , datum, zcela vyčerpala s tím, že pokud by se soud neztotožnil s nárokem na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, požadovala žalobkyně, aby soud tento nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Nadále tak setrvala toliko na jistině, kterou právně posoudila jako bezdůvodné obohacení, když není „schopna ověření úvěruschopnosti doložit“.4. Dle údajů ve Smlouvě, ani v „Editaci profilu klienta“ nebylo prokázáno, a to ani poté, co k tomu byla žalobkyně vyzvána usnesením zdejšího soudu citovaného v odstavci 2. odůvodnění shora, že by poskytovatel úvěru řádně ověřoval schopnost žalované úvěr splácet, zejména nijak dále neověřoval klientem toliko tvrzené výdaje a spolehl se toliko na odhad jejich výše, neověřoval nájemní smlouvu žalované, výdaje za plyn, elektřinu a další služby s bydlením spojené (např. SIPO, Předpisem nájemného, Evidenčním listem nájemce), případné exekuce (např. v Centrální evidenci exekucí) vedené na žalovanou. Nebylo ověřováno, zda žalovaná má pracovní poměr na dobu určitou, či zda je ve zkušební době, nebyly vyžádány výplatní pásky za poslední měsíce před poskytnutím úvěru, zvláště když takto lze ověřit zejména výši tvrzené vyživovací povinnosti, či neexistenci exekucí. Poskytovatel úvěru tedy odpovědně neposuzoval strukturu výdajů shora a nemohlo mu tak být známo, zda žalovaná nežádá o další a další úvěr, ačkoliv předchozí nejsou předtím splaceny, když z uvedeného je patrno, že žalovaná nebyla schopna „ušetřit“ ani „použitelný příjem“ (k podrobnostem viz citované usnesení). S ohledem na shora uvedené v rámci tohoto odstavce odůvodnění, lze tedy učinit závěr, že poskytovatel úvěru nepostupoval při posuzování úvěruschopnosti řádně a odpovědně s ohledem na tehdejší zjištění, které měl (mít) k dispozici z důvodů shora již uvedených a dospěl k (chybnému) závěru o tom, že žalovaná je schopna úvěr splácet, což se ostatně projevilo tím, že žalovaná nesplnila žádnou ze splátek.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu bylo žalobě vyhověno v části 47 %, počítaje v to i příslušenství kapitalizované ke dni rozhodování (k částečnému zpětvzetí došlo nikoliv pro chování žalované viz shora), ačkoliv bylo prokázáno, že žalovaná pohledávka byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 a násl. o. z. a Smlouva dle svého obsahu splňuje náležitosti § 2395 a násl. o. z. smlouvy o úvěru. Nadto se však dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, (dále jen „ZoSÚ“), žalovanému poskytnuté plnění považuje za spotřebitelský úvěr, kterým je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ tedy měl poskytovatel při uzavření Smlouvy shora povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a jako poskytovatel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, a to absolutně, jak dovodil Nejvyšší soud ČR zejména v rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , z důvodu porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádným způsobem zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy předně zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně dostatečně zkoumal úvěruschopnost žalované a ze svých zjištění učinil přiléhavý závěr, že je schopna úvěr řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení (srovnej k tomu zejm. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V nyní projednávané věci poskytovatel úvěru neověřoval schopnost žalované úvěr splácet, jak již bylo uvedeno v odstavci 4. tohoto odůvodnění, na které se pro zjednodušení odkazuje, jakož i na poučení a výzvu soudu v usnesení zdejšího soudu označeného ve 2. odstavci odůvodnění. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobkyně řádně nesplnil povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované a Smlouvu shledal neplatnou pro rozpor se zákonem dle § 86 ZoSÚ a § 588 o. z. Jak již shora uvedeno, jedná se o neplatnost absolutní pro porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, což odporuje zákonu.6. U nároků žalobkyně uplatněných ze Smlouvy shora pak s ohledem na shora uvedené platí, že plnila-li by žalovaná na neplatnou Smlouvu, bylo by nutno tato dosavadní plnění dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ zohlednit vůči nároku žalobkyně. Podle ust. § 6 odst. 1, 2 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Pokud by k zohlednění plnění poskytnutého spotřebitelem úvěrující mohlo dojít jen na základě námitky vypořádání vzájemného plnění ve smyslu § 2993 o. z., pak by žalobkyně nepřípustně těžila z neplatného jednání, kterého se dopustil právní předchůdce žalobkyně při sjednávání úvěrové smlouvy, pokud neposoudil pečlivě úvěruschopnost žalované (srovnej k tomu zejména rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaná však ničeho z neplatné Smlouvy nezaplatila a není tak co započíst na jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Žaloba je proto částečně důvodná, a to ve výši , částka, (rozdíl mezi , částka, bezhotovostně vyplacenými a , částka, , když nebylo ničeho zaplaceno). Splatnost soudem přiznané jistiny nastala nejpozději v souvislosti s doručením žaloby v tomto řízení, coby kvalifikované výzvy k plnění dle § 1958 odst. 2 o. z.7. Jak již bylo shora uvedeno, žalobkyně vzala nikoliv pro chování žalované za řízení žalobu zpět v části 53 %, počítaje v to i kapitalizované příslušenství ke dni rozhodování (viz níže), vědoma si toho, že zde není takových nároků v důsledku neplatnosti Smlouvy, kdy jsou neplatná i vedlejší ujednání v ní.8. Pro účely výpočtu procesního úspěchu ve sporu bylo postupováno zejména v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 tak, že do hodnoty sporu bylo kromě jistiny zahrnuto též příslušenství, které je rovněž předmětem řízení, kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku. Hodnota sporu tak činí , částka, (, částka, jistina a , částka, příslušenství), žalobkyni bylo přiznáno , částka, (, částka, jistina a , částka, příslušenství) a úspěch žalobkyně tak činí 47 %.9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. za situace, kdy převážně procesně úspěšné žalované dle dosavadního obsahu spisu žádné náklady nevznikly.10. Lhůty k plnění jsou dány ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.