Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 18. 12. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 271 683,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její aktivní legitimace vyplývá ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 9. 2025 uzavřenou mezi žalobkyní a , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen „banka“). Banka uzavřela s žalovaným dne 29. 6. 2022 smlouvu o půjčce č. , hodnota, , ve které se banka zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 13, 4 % p. a. a s dalšími poplatky dle smlouvy a obchodních podmínek. Bank úvěr poskytla, žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení, banka proto dne 10. 10. 2024 úvěr zesplatnila. Při schvalování úvěru banka zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 271 184,17 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 20 834,66 Kč, z kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 448,18 Kč a z dlužných poplatků ve výši 499,00 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, žalovaný ničeho neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z ústního jednání nařízeného se žalobkyně a její právní zástupce omluvili, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Bylo tedy jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.).4. Ke zjištění skutkového stavu soud provedl tyto listinné důkazy, ze kterých učinil následující skutková zjištění:- z Návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne 29. 6. 2022 bylo zjištěno, že tento návrh učinil žalovaný s tím, že celková výše úvěru činila 300 000 Kč, při měsíční splátce ve výši 4 551 Kč, počtu splátek 120, zápůjční úrokové sazbě 13,4 % p. a., RPSN 14,24 % a návrh byl učiněn vůči , právnická osoba, .;- z Akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce č. , hodnota, bylo zjištěno akceptování shora uvedeného návrhu ze dne 29. 6. 2022 ze strany , právnická osoba, . jako úvěrující banky a žalovaným jako úvěrovým klientem, když byla sjednána celková výše úvěru 300 000 Kč, při měsíční splátce ve výši 4 551 Kč, počtu splátek 120, zápůjční úrokové sazbě 13,4 % p. a., RPSN 14,24 %. Dále bylo sjednáno číslo účtu pro splácení a převod prostředků;- z Produktových obchodních podmínek bylo zjištěno, že upravují poskytování bankovních služeb pro klienty, kteří jsou spotřebiteli;- z Prohlášení o okamžité splatnosti a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 10. 10. 2024 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ve výši 292 966,01 Kč;- z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 9. 2025 bylo zjištěno, že , právnická osoba, . oznámila žalovanému, že pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy a postoupení pohledávek na nového věřitele, a to společnost , Anonymizováno, ;- z Výzvy k úhradě dluhu ze dne 14. 10. 2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu na základě Smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem společností , Anonymizováno, ;- z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 15. 10. 2025;- ze smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023/20 uzavřené mezi žalobkyní, jako postupníkem, a společností , právnická osoba, ., jako postupitelem, bylo zjištěno, že na žalobkyni přešla pohledávka za žalovaným;- z výpisu z účtu bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje za žalovaným dluh na jistině ve výši 271 184,17 Kč.5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti, které by měly význam pro rozhodnutí soudu ve věci samé.6. Na základě výše provedených důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: , právnická osoba, . uzavřela s žalovaným dne 29. 6. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému částku 300 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/20, což bylo žalovanému oznámeno. Z výpisu z úvěrového účtu vzal soud za prokázáno, že dluh žalovaného na jistině činí 271 184,17 Kč.7. Soud naopak nevzal za prokázáno, jakým způsobem byla , právnická osoba, . ověřována úvěruschopnost žalovaného, když listiny, které k tomu žalobkyně doložila, jsou zcela nesrozumitelné, přičemž tím, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být poučena o tom, že soud listiny k eventuálnímu prokázání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje za dostatečné a nesrozumitelné.8. Zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících zákonných ustanovení:9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Dle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.12. Dle ustanovení § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Dle ustanovení § 1970 věta prvá o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.14. Dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložena platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).16. Dle ustanovení § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Po shora zjištěném skutkovém stavu soud dospěl na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:19. Soud nejprve uvádí, že Smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně, tedy společností , právnická osoba, . a žalovaným vyhodnocuje jako Smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena žalobkyní, jako podnikatelkou, v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným, jako spotřebitelem, v důsledku čehož na Smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci pak mají v projednávaném sporu citované ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho potvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměru dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.20. Dále soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takovéhoto smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „Směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standart ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, to je povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňuje požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 Směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, to je neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v 3leté promlčecí době.21. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem Směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ustanovení § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané Smlouvy dle § 588 Občanského zákoníku, ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.22. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky 271 184, 17 Kč, když tuto částku má za prokázanou. Žalovaný uzavřel smlouvu s , právnická osoba, ., která mu poskytla finanční prostředky do úvěrového rámce 300 000 Kč. Žalovaný své povinnosti neplnil a předmětná pohledávka za žalovaným byla touto společností platně postoupena žalobkyni. Vzhledem k tomu, že předmětná smlouva nebyla shledána platnou ve smyslu § 1879 a § 1880 o. z., vzniklo žalovanému bezdůvodné obohacení za poskytnuté finanční prostředky, jejichž výše byla prokázána pouze co do částky 271 184,17 Kč. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 15. 10. 2025 výzvu k úhradě dluhu do sedmi dnů od odeslání výzvy, kdy poslední den lhůty připadl na den 22. 10. 2025, a proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 23. 10. 2025, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně zbývajících dílčích nároků soud žalobu zamítl (výrok II.)23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem III. rozsudku v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť neúspěch žalobkyně se týkal toliko nepatrné části, proto ji byly přiznány účelně vynaložené náklady řízení, a to 10 868 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení v celkové výši 35 828,10 Kč. Náklady právního zastoupení se skládají z odměny za zastoupení spočívající ve 3 úkonech právní služby, a to za přípravu a převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby á 9 420 Kč podle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhláška), příslušného počtu režijních paušálů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky a 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.24. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného