Žalobkyně se svou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 15 572 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 5. 2. 2024 mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným. Žalobkyně uvedla, že na základě této smlouvy právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 572 Kč vrátit do 2. 3. 2024. Předmětná smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle Smlouvy o úvěru v části obchodních podmínek čl. III.1 pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 8 000 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 2. 3. 2024. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 5. 2. 2024 na bankovní účet , Anonymizováno, / , Anonymizováno, , který žalovaný uvedl. Prostředky pro potvrzení totožnosti klienta jsou uvedeny v článku I.23 smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . K ověření totožnosti je žalovaný kromě jména a příjmení, data narození, rodného čísla a adresy povinen uvést také druh a číslo průkazu totožnosti, datum platnosti tohoto průkazu apod. V článku II.5. zmíněné smlouvy se dále uvádí: „Úvěrující bude zjišťovat totožnost klienta v případě provádění úkonů zejména pomocí elektronických kanálů: jestliže jsou úkony prováděny přes internet – pomocí čísla mobilního telefonu klienta a hesla systémově generovaným kódem.“ Podpis je ve smlouvě nahrazen unikátním SMS kódem. Toto je blíže upraveno v článku III.2.: „…podpis klienta je u této smlouvy a souvisejících dokumentů nahrazen zadáním verifikačního ověřujícího podpisového kódu ze SMS (v tomto případě se jedná o kód 8746), který je klientovi zasílán úvěrujícím v době registrace žádosti o poskytnutí úvěru na číslo mobilního telefonu uvedené klientem ve formuláři žadatele o úvěr. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. Před podáním žaloby žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou odeslanou dne 20. 10. 2025 žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. K jednání nařízenému na den 29. 7. 2026 se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.4. Soud provedl důkazy navržené a předložené žalobkyní a učinil níže uvedená zjištění.5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 1. 2. 2024 soud zjistil, že jako věřitel je zde označena společnost , právnická osoba, . a jako klient je označen žalovaný. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 8 000 Kč na bankovní účet č. , Anonymizováno, / , Anonymizováno, . Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činil 7 572 Kč, splatnost úvěru byla dne 2. 3. 2024. V místě podpisu klienta chybí podpis žalovaného, kdy je zde pouze předtištěno jméno žalovaného a uveden SMS kód: , Anonymizováno, .6. Z Potvrzení o provedení úhrady ze dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že z účtu společnosti , právnická osoba, . byla dne 5. 2. 2024 provedena platba na účet , Anonymizováno, / , Anonymizováno, pod VS , var. symbol, , ve výši 8 000 Kč.7. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 19. 6. 2026 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu č. , Anonymizováno, / , Anonymizováno, byl v únoru 2024 žalovaný, který byl v zájmovém období jediným disponentem, přičemž dne 5. 2. 2024 byla na tento účet připsána částka 8 000 Kč od , právnická osoba, .8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2025 včetně přílohy č. , hodnota, seznam pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele společnosti , právnická osoba, . na žalobkyni.9. Z oznámení o postoupení pohledávky dne 16. 10. 2025 bylo zjištěno, že společnost , právnická osoba, . oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze spotřebitelského úvěru. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Poštovním podacím lístkem bylo prokázáno, že shora uvedené listiny byly žalovanému odeslány dne 20. 10. 2025.10. Z ostatních provedených důkazu soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., poskytla dne 5. 2. 2024 žalovanému na jeho bankovní účet vedený u společnosti , právnická osoba, . částku 8 000 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že žalovaný na tuto částku něčeho uhradil, když žalovaný žádné úhrady ani netvrdil. Žalobkyně sice předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, kde jsou jako smluvní strany uvedeny právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, jejímž předmětem je poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 8 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 40 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 572 Kč a splatností úvěru dne 2. 3. 2024, nicméně na této absentuje vlastnoruční podpis žalovaného či prostředek způsobilý tento podpis nahradit. Z žádné žalobkyní předložené listiny se uzavření smlouvy se žalovaným nepodává, v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, když žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva uzavřena a podepsána. Pro úplnost soud uvádí, že i v případě, že by předmětná smlouva o úvěru byla uzavřena, tato by byla dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 580 odst. 1 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z. „) absolutně neplatná, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně před uzavřením předmětné smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného. K této neplatnosti by byl soud povinen v souladu s § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. přihlédnout z úřední povinnosti. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2025 včetně přílohy č. , hodnota, - seznam pohledávek bylo prokázáno, že předmětná pohledávka byla společností , právnická osoba, . postoupena na žalobkyni. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného výzvou ze dne 16. 10. 2025, která byla žalovanému odeslána dne 20. 10. 2025 jako doporučená zásilka, vyzvala k zaplacení dlužné částky do 3 dnů.12. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Ze strany právní předchůdkyně žalobkyně byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč bez platného právního důvodu. Předmětná pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni podle § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a žalovaný je povinen toto obohacení v celkovém rozsahu 8 000 Kč vydat. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2025 odeslanou dne 20. 10. 2025, a to ve lhůtě 3 dnů. Výzva mu byla ve smyslu § 573 o. z. doručena třetí pracovní den po odeslání tedy dne 23. 10. 2025, splatnost pohledávky tak nastala dne 27. 10. 2025. Jelikož žalovaný ve lhůtě splatnosti celý dluh neuhradil, je ode dne následujícího po lhůtě splatnosti, tj. od 28. 10. 2025, v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Od uvedeného data tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,5 % ročně. Z důvodů shora uvedených soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 000 K s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II. rozsudku).13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalovaného. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ) a na základě porovnání procesního úspěchu a neúspěchu účastníků rozhodl v souladu se shora citovaným ustanovením tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly.14. Dlužnou částku včetně příslušenství byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.