Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 12 121 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, ., dne 5. 4. 2025 smlouvu o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky a sazebník, na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 8 500 Kč a žalovaný se zavázal vrátit jej včetně příslušenství ve splátkách. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně, převodem na účet. Žalovaný po odsouhlasení smlouvy a všeobecných obchodních podmínek a čerpání úvěru tento úvěr nesplácel řádně a včas, původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Předmětem žaloby je nevrácená jistina 8 500 Kč, úrok ve výši 127,50 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 963,50 Kč a zákonný úrok z prodlení z nesplacené jistiny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. V souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl o ní v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila, a žalovaný, který byl k jednání řádně a včas předvolán z adresy hlášeného trvalého pobytu, se k jednání bez omluvy nedostavil. Při svém rozhodování soud vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Soud provedl důkazy listinami založenými do spisu, zejména smlouvou o spotřebitelském úvěru, předsmluvním formulářem o spotřebitelském úvěru, potvrzením o platbě a smlouvami o postoupení pohledávek, a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Předně soud na základě provedeného dokazování nemá za prokázané, že by mezi původním věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Žalobkyně sice předložila k důkazu smlouvu o úvěru, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy mezi účastníky nepodává, respektive nebylo v řízení jednoznačně prokázáno, že by text této smlouvy odpovídal projevu žalovaného. Jedná se totiž o smlouvu ručně nepodepsanou, podle jejího závěru byla ze strany žalovaného podepsána „SMS kódem“. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně uzavřena právě mezi těmito účastníky, když žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým způsobem a zejména kým byla smlouva skutečně uzavřena. Dále soud nemá za prokázané, že by žalobkyně při uzavření smlouvy dostatečně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Právním následkem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku je pak povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. V řízení naopak má soud za prokázané (mimo jiné zprávou banky o připsání částky 8 500 Kč na účet žalovaného), že na účet žalovaného byla skutečně z účtu původního věřitele připsána částka 8 500 Kč. Vzhledem k tomu že žalovaný v řízení netvrdil, že by byl dán jiný právní titul k tomuto plnění, je nutno uzavřít, že se v rozsahu tohoto plnění na úkor žalobkyně (resp. původního věřitele) bezdůvodně obohatil a je tedy povinen z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalobkyní bez právního důvodu poskytnuté plnění ve výši 8 500 Kč vrátit. Současně v souladu ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku soud zavázal žalovaného k zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 8 500 Kč. Z uvedených důvodů tedy soud zavázal ve výroku I. žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč (odpovídající částce, kterou od ní přijal) spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky.5. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí byla žaloba zamítnuta v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení ostatních nároků vyplývajících z výše citované smlouvy, tj. smluvní pokuty a obchodního úroku, a to s ohledem na výše odůvodněnou neplatnost smlouvy, jejímž důsledkem je, že nebyly mezi účastníky sjednány další platební povinnosti uvedené v žalobě.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně měla ve věci převažující procesní úspěch, soud proto přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, přičemž ale při výpočtu náhrady nákladů řízení vycházel toliko z přiznané částky 8 500 Kč. Soud žalobkyni přiznal odměnu advokáta ve výši 4 500 Kč (za 3 úkony právní služby ve výši po 1 500 Kč, za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby, podle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dále náhradu hotových výdajů 1 350 Kč (za 3 úkony po 450 Kč podle § 13 odst. 3 téže vyhlášky), DPH z uvedených položek ve výši 1 228,50 Kč a zaplacený soudní poplatek 800 Kč, celkem tak žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 7 878,50 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. je nutno zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.7. Lhůta k plnění stanovená ve výroku I. tohoto rozhodnutí byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.