6 C 173/2021-61 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce (do 16. 5. 2017 vystupující pod obchodní firmou [právnická osoba]) se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhal proti žalovanému zaplacení celkem 22 161 Kč s odůvodněním, že se jedná o dluh dle smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené distančním způsobem prostřednictvím elektronických prostředků dne 28. 5. 2020. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 500 Kč s tím, že žalovaný se zároveň zavázal uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny tedy poplatek ve výši 2 500 Kč a sjednaný úrok ve výši 20 % měsíčně za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po měsíci, ve kterém došlo k čerpání úvěru až do zaplacení. V případě nastolení splatnosti celého dluhu najednou, se úrok snižuje na 15% p. a. a připisuje se k jistině. Jeho celková výše dle žaloby činí 10 190 Kč. V bodě 6.3. smlouvy bylo sjednáno, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení. Nárok na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90-ti dnů prodlení žalovaného a smluvní pokuta se stává součástí jistiny. Žalobkyně uplatnila nárok na celkovou smluvní pokutu 484 Kč. Žalovaný uhradil svůj dluh pouze částečně, a to ve výši 3 513 Kč, zbývá tak doplatit 22 161 Kč. Tuto částku však žalovaný již neuhradil, je v prodlení od 1. 12. 2020. Byla mu zaslána předžalobní výzva, na tuto nereagoval. Žalobkyně tak požaduje zaplatit žalovanou částku a rovněž si uplatňuje nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, a proto byl usnesením zdejšího soudu zrušen. Okresní soud ve věci nařídil jednání. Žalobce se z jednání omluvil, žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu bylo jednání bez jeho osobní účasti. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto vycházel z tvrzení žalobce a z důkazů, které označil k prokázání svých tvrzení. 4. Na základě předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a celkovému skutkovému závěru. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 28. 5. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 12 500 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, přičemž žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně, převodem na svůj bankovní účet. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách s tím, že do konce každého kalendářního měsíce uhradí minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Dle bodu 5.1. smlouvy se pak žalovaný zavázal uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tj. ve výši 2 500 Kč. Strany si ve smlouvě (bod 6.1.) dále ujednaly, že žalovaný zaplatí z jistiny úvěru úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení s tím, že v případě, že se celý dluh stane splatným, zaplatí z jistiny úvěru sjednaný úrok ve výši 15 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok v daném případě činil 10 190 Kč a dle ujednání účastníků se stával součástí jistiny dluhu žalovaného. Pro případ prodlení se splacením dluhu či jeho části (bod 6.3. smlouvy) se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 121 Kč za každých započatých 30 dní prodlení, přičemž nárok žalobce na smluvní pokutu vzniká po dobu prvních 90 dní prodlení žalovaného a činí 484 Kč. Žalobce v souladu se smlouvu zasílal žalovanému každý kalendářní měsíc výpis z úvěru obsahující aktuální výši dluhu, výši minimální splátky a datum splatnosti. Žalovaný je v prodlení od 1. 12. 2020. Dle bodu 6.5. smlouvy se tak dluh stal bez dalšího splatným, neboť žalovaný byl v prodlení se splacením dluhu po dobu delší než 60 dnů. Předžalobní výzvou byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k zaplacení dluhu. Dle poštovního podacího archu byla tato výzva odeslána žalovanému dne 8. 4. 2021. 5. Spor mezi účastníky soud posoudil podle ustanovení § 561 odst. 1, § 562 odst. 1, § [číslo] a násl., § 588, § 2991 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a dále podle § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. 6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Ve smyslu citované právní úpravy a zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žalobce neprokázal, že by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, když žalobce vycházel pouze z občanského průkazu žalovaného k ověření totožnosti a z výplatní pásky žalovaného a jiná šetření neprováděl. Důsledkem nesplnění této povinnosti věřitele je absolutní neplatnost smlouvy, ke které je soud povinen ze zákona přihlížet. Podle právního názoru [název soudu], v jeho rozhodnutí [číslo jednací] je třeba si uvědomit, že spotřebitel je slabší stranou, je tak vůči poskytovateli při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Na rozdíl od poskytovatele nemá znalost oboru, dostatek profesionální zkušenosti, právní poradenství, účetnictví, marketing, ekonomickou sílu, nemá možnost stanovovat si smluvní podmínky, kdy smlouvy bývají uzavírány jako adhézní a podobně. Současně již z podstaty věci peněžní prostředky ze spotřebitelského úvěru nejčastěji obstarávají osoby, které volných peněžních prostředků zpravidla nemají nazbyt, nebo je dokonce zcela postrádají a jejich cílem je úvěr za každou cenu získat. Svou schopnost úvěr splácet pak subjektivně často přeceňují a naopak podceňují rizika s jeho vzetím spojená. Právě proto zákon uložil poskytovatelům povinnost posuzovat úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy. Smyslem institutu posuzování úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, je vyhnout se situacím, kdyby úvěr mohl být poskytnut i osobám, u nichž by bylo důvodně možné pochybovat o tom, že budou schopni úvěr splácet. Je dán zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat a právní jednání zjevně narušující veřejný pořádek má za následek jeho absolutní neplatnost, ke které soud přihlíží i bez námitky dle § 588 občanského zákoníku. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje řádně) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]. 8. Soud proto nárok žalobce posoudil jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 občanského zákoníku, žalovaný převzal finanční částku 12 500 Kč bez právního důvodu, vrátil dosud toliko 3 513 Kč, tudíž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil o částku 8 987 Kč, zákonný úrok z prodlení pak odpovídá § 1968 občanského zákoníku, proto soud žalobě částečně vyhověl /výrok I./. 9. Na druhé straně soud žalobu ve zbývající části z důvodu absolutní neplatnosti zamítl, neboť z neplatně uzavřené smlouvy nemohl platně vzniknout nárok na zaplacení poplatků, smluvní pokuty či smluvního úroku /výrok II./. 10. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud rozhodl o nákladech řízení, neboť z procesního hlediska měl ve věci úspěch ve větší míře žalovaný, tomu však žádné náklady řízení nevznikly, proto si každý z účastníků ponese náklady ze svého.