Žalobkyně podala dne 26. 2. 2026 ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 19. 5. 2026, č.j. 14 C 39/2026-14 byla žalovaná vyzvána (žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila v rámci podaného návrhu) ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanoviska k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), žalovaná proti tomuto postupu neměla námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO žalobkyně, , sídlem , adresa, ) uzavřela se žalovanou dne , datum, distančním způsobem smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, za dohodnutých podmínek, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a 7 000 Kč dne 25. 7. 2024 a 11 018 Kč dne 6. 9. 2024, první splátka byla splatná dne 24. 8. 2024 a konec kreditovaného rámce měl nastat dne 16. 1. 2026. V důsledku nesplácení úvěru včas a řádně vypověděla žalobkyně smlouvu žalované e-mailem ze dne 24. 2. 2025, od 25. 2. 2025 je žalovaná v prodlení, žalobkyni neuhradila 28 216,58 Kč (27 749,11 Kč na jistině a 467,47 Kč na poplatku za vyplacení tranší úvěru) a na smluvní pokutě dalších 93,74 Kč, přestože byla o zaplacení upomenuta (§ 2395 a následující, § 2048 věty první občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla jí zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení ve smyslu § 1968 věty první § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušnému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.. V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně (předchůdkyně žalobkyně) dostatečným způsobem ověřila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V rozdílu pak byla podaná žaloba zamítnuta a to do částky 27 274,41 Kč na smluvním úroku, neboť smluvenou výši 0,93 % denně z nesplacené jistiny nepovažoval prvostupňový soud za přiměřenou, naopak sjednanou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení mezi účastníky, neboť poměr úspěchu a neúspěchu u žalobkyně byl obdobný a žalované náklady s vedením tohoto sporu prozatím nevznikly, a proto soud vyslovil, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, takže každý si hradí náklady, které mu případně s vedením tohoto řízení vznikly, sám.