Žalobkyně podala dne 7. 5. 2026 ke zdejšímu soudu shora uvedený návrh na vydání elektronického platebního rozkazu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 25. 5. 2026, č.j. 14 C 73/2026-11, byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek.2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, ) uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, za dohodnutých podmínek, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou, v důsledku jeho nesplácení řádně a včas se dostal do prodlení, v poslední upomínce ze dne 16. 9. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru k datu upomínky a vyzván k jeho úhradě, dosud žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč a smluvní pokutu 8 200 Kč neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut, pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (§ 2395 a následující, § 1879 a následující a § 2048 věty první občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla mu zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 věty první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř., neboť soud neshledal okolnosti, pro které by měl v tomto konkrétním případě určit lhůtu k plnění delší ve smyslu § 160 odst. 1 věty za středníkem o.s.ř., nebo stanovit, že peněžité plnění může být ve splátkách, neboť žalovaný na svoji obranu nic netvrdil. V daném případě soud uzavřel, že žalobkyně (právní předchůdkyně) s náležitou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, takže její postup nebyl v rozporu s příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. V rozdílu pak byla podaná žaloba zamítnuta, a to do částky 8 000 Kč s příslušenstvím na smluvním úroku, neboť smluvenou výši 40 % měsíčně z jistiny, byť pouze za první měsíc doby čerpání úvěru, nepovažoval prvostupňový soud za přiměřenou, naopak sjednanou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení a uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně 3 945 Kč, když žalobkyně měla procesní úspěch do výše tří čtvrtin a plná výše nákladů pak činila 5 260 Kč (1 810 Kč soudní poplatek, tři úkony právní služby po 700 Kč a tři režijní paušály po 450 Kč).