Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 26. 5. 2026 domáhá, aby jí žalovaná zaplatila 16 338,15 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 16 338,15 Kč od 21. 8. 2024 do zaplacení.2. Žalobkyně uvedla, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 21. 8. 2023 uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 20. 8. 2024. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 6 338,15 Kč, který byl splatný dne 20. 8. 2024. Podle žalobkyně byla žalovaná před poskytnutím úvěru lustrována z veřejně dostupných databází , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.3. Právní předchůdkyně žalobkyně své pohledávky ze smlouvy o úvěru vůči žalované postoupila žalobkyni.4. Žalovaná ve věci neuvedla ničeho.5. V projednávané věci soud za splnění podmínek § 115a o. s. ř. rozhodl bez nařízení jednání.6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní se podává:i. Dne 21. 8. 2023 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru, na základě které jí následující den poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru, potvrzením o platbě a výpisem z účtu za měsíc srpen 2023).ii. Podle smlouvy o úvěru byla žalovaná povinna vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně poplatku za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 6 338,15 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1 416 Kč, RPSN úvěru bylo 193,44 % (prokázáno smlouvou o úvěru).iii. Dne 2. 10. 2025 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávky vůči žalované žalobkyni. Prokázáno dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 9. 2025 a seznamem pohledávek.iv. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně měla informovat žalovanou o tom, že postoupila svou pohledávku na žalobkyni a výzvou z téhož dne ji měla vyzvat k uhrazení 27 272,91 Kč. Dopis byl žalované odeslán dne 20. 10. 2025 (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, výzvou k úhradě před podáním žaloby a „Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky“). Doručení zásilky nebylo prokázáno.v. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.7. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.9. Podle § 87 odst. 1 věta první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.10. Podle § 1958 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.13. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty, k níž soud je povinen přihlédnout z úřední povinnosti.14. V projednávané věci bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, žalobkyně proto byla povinna prokázat, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudila schopnost žalované tyto finanční prostředky vrátit, zejména to, jak zkoumala příjmy a výdaje žalovaného.15. Žalobkyně k povinnosti její právní předchůdkyně prověřit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované uvedla toliko to, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databází , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Ani toto (k řádnému prověření úvěruschopnosti nedostatečné) tvrzení však neprokázala, a soud tak má za to, že její právní předchůdkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet řádně.16. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, je smlouva o úvěru (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má nárok pouze na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovanou získaný majetkový prospěch ve výši 10 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, které má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni (§ 2993 věta první o. z.).17. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu poté, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že byla před podáním žaloby žalovanému doručena výzva zaplacení pohledávky. Žalovaná tak byla vyzvána k úhradě dluhu až okamžikem, kdy se dostala do její dispozice žaloba, tj. okamžikem, kdy měla možnost vyzvednout si zásilku obsahující žalobu 14. 7. 2026 (viz doručenka na čl. --------------- spisu). Soud lhůtu bez zbytečného odkladu určil jako třídenní. Lhůta k plnění uplynula dne 17. 7. 2026 a od 18. 7. 2026 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Z tohoto důvodu soud zamítl žalobu také co do úroků z prodlení, jejichž vznik měl podle žaloby předcházet 18. 7. 2026. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.18. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.19. Předpisem, který stanoví výši úroků z prodlení podle právě citovaného zákonného ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle jehož § 2 odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.20. Žalobkyně při vymezení svého nároku vycházela z toho, že její pohledávka se stala splatnou 20. 8. 2024 a k prodlení žalované strany došlo následujícího dne, přičemž výše repo sazby stanovená Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, tj. k 1. 7. 2024, činila 4,75 %. Soud však dospěl k závěru, že se pohledávka žalobkyně stala splatnou 17. 7. 2026, a tudíž k počátku k prodlení žalované došlo 18. 7. 2026 (k tomu viz výše). K 1. 7. 2026 činila repo sazba stanovená Českou národní bankou 3,75 %, a proto má žalobkyně nárok na úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně (součet 8 procentních bodů a reposazby 3,75 %). Soud tedy co do rozdílu výše úroků žalobu zamítl.21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal, neboť procesní úspěšnost obou byla rovnocenná. Při určení míry úspěchu ve věci vycházel nároku kapitalizovaného ke dni vydání tohoto rozsudku.