23 C 201/2020-81 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobkyně domáhala po původním žalovaném, Ing. Mgr. [celé jméno původního účastníka], Ph.D., nar. dne [datum], posl. bytem [adresa], zemř. dne [datum] zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Původní žalovaný byl vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v bytovém domě na adrese [adresa žalobkyně] (dále jen„ byt“). Žalobkyně je společenstvím vlastníků jednotek, které vzniklo na základě zákona č. 72/1994 Sb., zákona o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o vlastnictví bytů“). S ohledem na výše uvedenou skutečnost byl žalovaný ve smyslu § [číslo] odst. 1 a § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, povinen hradit příspěvky na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech domu, jakož i zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu. Původní žalovaný dle tvrzení žalobkyně tyto zálohy neuhradil za měsíce říjen [rok] až únor [rok], za měsíc září [rok] pak dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze část zálohy. Dlužná částka byla žalobkyní vyčíslena na celkovou částku 15 423 Kč. Žalobkyně proto původnímu žalovanému zaslala předžalobní upomínku ve smyslu § 142a občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), kterou jej vyzvala k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Jelikož původní žalovaný neuhradil na dlužnou částku ničeho, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud. Šetřením ve věci bylo soudem zjištěno, že původní žalovaný dne [datum] zemřel. Pozůstalostní řízení po původním žalovaném bylo skončeno usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Dle tohoto usnesení za všechny závazky původního žalovaného odpovídá [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa žalovaného]. Usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví původního žalovaného ve smyslu § 107 a násl. o.s.ř. Procesním nástupcem se stal [celé jméno žalovaného]. 2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že z podání žalobkyně není patrné, za co byly jednotlivé částky účtovány, dále absentuje specifikace jednotlivých částek a rovněž způsob výpočtu konečných částek není správná. Žalovaný dále upozornil na nepřehlednost jednotlivých příloh, jakož i na jejich neúplnost. Současně žalovaný poukázal na chybějící přehled dlužných úhrad ze dne [datum]. 3. Z provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav: Z přehledu dlužných úhrad za přesně stanovená období ke konkrétnímu datu, a to [datum]. V předložených výpisech dlužných úhrad je poté uvedena u každé dlužné částky její splatnost, jakož i penále v podobě úroku za dlužné období. Následně je proveden součet jednotlivých dlužných plateb za konkrétní období. Soud po provedení těchto důkazů zkonstatoval, že se jedná o shrnutí dlužných plateb s tím, že výše příspěvku na správu domu (srov. § 1208 písm. c) o.z.) nebyla těmito listinami prokázána. 4. Z provedeného dokazování soud učinil tento skutkový závěr: Výše doložené listiny neprokazují vyúčtování nákladů za období, za které je žalobní nárok požadován, neboť bez tohoto vyúčtování není možné učinit jednotlivé dlužné částky splatnými (srov. § 1208 písm. c) o.z.). Vyúčtování obsahuje dvě složky, a to skutečnou výši nákladů a dále záloh na jednotlivé služby (srov. § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o službách“)). Skutečná výše nákladů ve smyslu § 1181 o.z. ve spojení s § 7 odst. 1 zákona o službách, jakož i výše příspěvku na správu domu a pozemku ve smyslu § 1180 odst. 1 o.z., se prokazuje doručením vyúčtování schváleném shromážděním ve smyslu § 1208 písm. c) o.z.) Zaslání příslušného vyúčtování služeb a příspěvku na správu domu, resp. nebylo prokázáno. Rovněž absentuje doložení výzvy ve smyslu čl. 9 odst. 1 Stanov, kdy z obsahu žaloby, resp. doložených důkazů ze strany žalobkyně plyne, že žalobkyně zaslala pouze tzv. předžalobní upomínku, a to dne [datum], žádné další upomínky žalovaného z dřívější doby však žalobkyně nedoložila. 5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. dle § 1180 odst. 1 o.z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. Dle § 1181 o.z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala. Dle § 1208 písm. c) o.z. do působnosti shromáždění patří schválení rozpočtu, účetní závěrky, vypořádání výsledku hospodaření a zprávy o hospodaření společenství vlastníků a správě domu a pozemku, jakož i celkové výše příspěvků na správu domu a pozemku pro příští období a rozhodnutí o vyúčtování nebo vypořádání nevyčerpaných příspěvků. Dle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Dle § 120 odst. 2 o.s.ř. soud může provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy jsou potřebné ke zjištění skutkového stavu a vyplývají-li z obsahu spisu. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Dle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Dle § 118a odst. 1 o.s.ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. „ V důsledku zásady projednací se soud může zásadně zabývat pouze skutečnostmi, které byly tvrzeny účastníky řízení. Hybnou silou, která pomáhá odvíjet běh konkrétního řízení, je proto zájem účastníků na výsledku řízení. Civilní proces však musí disponovat i prostředky pro případ, že požadovaná aktivita účastníků není vyvíjena (§ 101 1). Těmito prostředky jsou povinnost tvrzení (§ 101 2), následovaná povinností důkazní a jim odpovídající břemena. Nedostojí-li účastník některé z těchto povinností, a neunese tedy v konkrétním případě břemeno, které jej v řízení tíží, bude ve sporu neúspěšný. Takový následek, a nikoliv například uložení pořádkové pokuty, je v souladu s tím, že v civilním sporném řízení je poskytována ochrana soukromým subjektivním právům (VS v Praze 11 Cmo 1/96, PR 5/1996 s. 222. Pořádkovou pokutu lze však uložit, jde-li o nerespektování výzvy soudu k předložení požadovaných listin – například IV. ÚS 3037/10). Pro určení rozsahu skutečností, o nichž má účastník přednést svá tvrzení, je podstatná hypotéza právní normy (zpravidla hmotněprávní). Základní podřazování (substancování) skutečností pod hypotézu právní normy provádí již žalobce ve své žalobě, a pak žalovaný v připravované obraně. Protože však platí zásada, že za právní hodnocení je odpovědný soud (iura novit curia), je na soudu, aby podle dosud tvrzených skutečností a podle uplatněného nároku sám vybral odpovídající právní normu (obdobně postupuje soud při posuzování obrany žalovaného). Poté soud zjišťuje, zda byly tvrzeny všechny skutečnosti významné z hlediska zvolené právní normy. Zjistí-li v tvrzeních nedostatek, poskytne o povinnosti tvrzení poučení tomu z účastníků, v jehož zájmu je, aby ona právní norma došla své aplikace (§ 118a u).“ (in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 610-616). „ Důkazní břemeno je procesním institutem, který pomáhá soudu rozhodnout v případě, kdy po provedeném dokazování nemůže přijmout závěr ani o pravdivosti tvrzení účastníka, ani o tom, že by bylo nepravdivé (stav non liquet). Řešením této situace totiž nemůže být, že by soud odmítl o věci rozhodnout. Ve sporném řízení ovládaném zásadou projednací se soud v průběhu řízení zabývá nejprve subjektivním důkazním břemenem, které stanoví, k čemu musí ten který z účastníků vést důkaz, chce-li být v řízení úspěšný (používá se též termín břemeno vedení důkazu). Účastník označuje zpravidla sám důkazní prostředky k prokázání svých tvrzení o rozhodných skutečnostech. Pokud tak nečiní, musí jej soud o jeho důkazní povinnosti poučit.“ V ustanovení § 118a se upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého dův