26 C 164/2020-160 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 31.7.2020 domáhá na soudu vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný [číslo] byl vyloučen z projednání a rozhodnutí sporu v rozhodčím řízení vedeném o žalobě [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [číslo], sídlem [adresa], [příjmení] [příjmení] [jméno] ze dne 4. 6. 2020 proti žalobci o zaplacení částky 140 570 412,32 Kč s příslušenstvím, a to s následujícím odůvodněním. Podáním ze dne 4. 6. 2020 adresovaným žalovanému č. 1 zahájila žalovaná č. 2 z pozice žalobce rozhodčí řízení vedené proti žalobci coby žalovanému o zaplacení částky 140 570 412,32 Kč s příslušenstvím. Rozhodčí řízení bylo dle vyrozumění ze dne 15. 6. 2020 převzato k řešení žalovaným č.1 podle jeho řádu a je evidováno pod sp. zn. Rsp 280 a vedeno u stálého rozhodčího soudu na základě rozhodčí doložky obsažené v čl. VIII odst. 2 ve spojení s čl. IX odst. 1 dohody o úhradě pohledávek z úvěru„ [příjmení]“ ze dne 31. 1. 2017 a její znění je následující:„ Smluvní strany se dohodly, že všechny spory z této smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány s konečnou platnosti dle platného práva na území České republiky u [anonymizována tři slova] [příjmení] [anonymizováno] [země] [anonymizována tři slova] [země] podle jeho řádu jediným rozhodcem jmenovaným předsedou Rozhodčího soudu.“ Žalovaný [číslo] působí jako stálý rozhodčí soud na základě ust. § 13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen„ RozŘ“) a § 19 zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, přičemž působí a má povinnost podle zákona působit jako nezávislý orgán pro rozhodování sporů nezávislými rozhodci podle předpisů o rozhodčím řízení. Aby mohl žalovaný č. 1 svoji misi nestranného a nezávislého orgánu pro rozhodování sporů založenou zákonem v každém jednom rozhodčím řízení naplnit, podobně jako jsou misi nestranného rozhodování povinny naplňovat soudy v občanském soudním řízení, musí být v každém jednom rozhodčím řízení před ním vedeným dána absence jakékoliv pochybnosti o jeho nepodjatosti. Právní teorií i praxí je přitom obecně přijímán závěr, že složkami nepodjatosti v konkrétní civilněprávní věci rozhodujícího orgánu (rozhodce/soudce; rozhodčího soudu/obecného soudu), jsou i nezávislost rozhodujícího orgánu a nestrannost rozhodujícího orgánu. Při absenci, byť jen jedné z těchto složek, resp. při samotné pochybností o jejich ne-absenci, je dán důvod k vyloučení takového rozhodujícího orgánu z věci z důvodu podjatosti. Žalobce je z níže uvedených důvodů přesvědčen o tom, že takový důvod je dán právě v této věci. Žalovaný č. 1 jako celá instituce stálého rozhodčího soudu zřízeného dle zákona, je vyloučen z rozhodování sporu mezi žalobcem a žalovanou č. 2. Dle ust. § 8 odst. 1 RozŘ platí, že rozhodce je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný č. 1 je vyloučen z projednávání a rozhodnutí předmětného sporu dle ust. § 8 odst. 1 RozŘ, neboť zde je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti se zřetelem na jeho poměr k právnímu zástupci žalobce advokátovi [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Rozhodčí řízení je podobně jako řízení soudní součástí tuzemského justičního systému a všechny závěry dovozené judikaturou soudů ve vztahu k soudci nebo k obecnému soudu se plně uplatní i při aplikaci na rozhodčí řízení a že žalobci svědčí ve smyslu ust. § 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“) právo na nestranný soud. Námitku podjatosti žalovaného č. 1 (spojenou s žádostí o vyslovení nedostatku pravomoci či jiným legálním způsobem nemeritorního ukončení rozhodčího řízení) vznesl žalobce ve svém podání ze dne 29. 6. 2020 po převzetí právního zastoupení současným zástupcem. Do data podání této žaloby však nebylo o jeho námitce rozhodnuto, a aniž by byl ve věci ustaven konkrétní rozhodce, jsou vůči žalobci ze strany žalovaného č. 1 činěny procesní úkony, které zasahují do jeho práv, resp. kterými jsou mu orgánem, o jehož pravomoci nebylo dosud rozhodnuto, ukládány povinnosti. Dne 15. 6. 2020 byl žalobce vyzván žalovaným č. 1 k podání vyjádření k žalobě. Na tento procesní úkon žalovaného č. 1 reagoval žalobce vyjádřením ze dne 29. 6. 2020, jehož obsahem byly námitky vůči nedostatku pravomoci žalovaného č. 1, mj. i námitka nedostatku pravomoci z důvodu poměru k právnímu zástupci žalobce. Žalovaný č. 1 a o jedné z těchto námitek nejen, že nerozhodl bez zbytečného odkladu, ale nerozhodl prozatím vůbec, čímž došlo ze strany žalovaného [číslo] k porušení ust. § 19 odst. 2 RozŘ, podle kterého platí, že„ Není-li uzavřena dohoda podle odstavce 1 nebo není určen postup podle odstavce 4, postupují rozhodci v řízení způsobem, který považují za vhodný. Vedou rozhodčí řízení tak, aby bez zbytečných formalit a při poskytnutí stejné příležitosti k uplatnění práv všem stranám byl zjištěn skutkový stav věci potřebný pro rozhodnutí sporu.“. Rozhodnutí o pravomoci pole § 15 odst. 1 RozŘ je přitom rozhodnutím procesní povahy, které musí být učiněno na samém začátku rozhodčího řízení, aby bylo postaveno na jisto, zda je orgán, který má následně ve věci činit procesní úkony vůči účastníkům řízení, vůbec k takové činnosti oprávněn. Pořadí práva je tedy zřejmé, nejprve jmenování rozhodce, následně rozhodnutí o pravomoci a teprve poté může rozhodující orgán začít činit procesní úkony vůči účastníkům rozhodčího řízení. Jiný postup je z procesního hlediska pochybný a vůči účastníkům řízení nehospodárný, a díky tomu, že procesní úkony činí namísto rozhodce (ne) jmenovaného k rozhodnutí sporu tajemnice žalovaného č. 1, rovněž netransparentní. Žalovaný č. 1 naopak v rozporu se zákonem pokračoval v činění dalších procesních úkonů vůči žalobci, a dalším procesním úkonem ze dne 2. 7. 2020 zamítl žádost právního zástupce žalobce o prodloužení lhůty k vyjádření ve věci samé v jím požadované délce 30 dnů, ač mu bylo známo, že žalobce se dlouhodobě nachází na území Tanzánie a osobní spojení s jeho právním zástupcem a tedy i možnosti osobní konzultace právní obrany s jeho právním zástupcem jsou v důsledku této skutečnosti snížené a omezují se na telefonické a e-mailové spojení a že za účelem osobní konzultace bude právní zástupce muset vycestovat za žalobcem a vzniknou tím náklady na právní zastoupení, kterých by jinak nebylo. Lhůta k vyjádření ve věci samé nebyla prodloužena v situaci, kdy žalovaný č. 1 ještě ani nejmenoval rozhodce do funkce a ještě předtím, než autoritativně rozhodl o své pravomoci. Stalo se tak ještě předtím, než žalovaný č. 1 obdržel vyjádření od žalovaného č. 2 a žalovaného č. 3, a v procesní situaci, kdy se žalovanému č. 1 ještě ani nepodařilo jim doručit žalobu. Tímto postupem porušuje žalovaný č. 1 § 18 věta prvá RozŘ, podle kterého mají strany v rozhodčím řízení rovné postavení, neboť vůči žalobci jako žalovanému č. 1 je od počátku rozhodčího řízení postupováno odlišně, než vůči dalším žalovaným, kteří jsou tak jako on účastníky rozhodčího řízení. Díky postupu žalovaného č. 1, který mu ukládá povinnosti prostřednictvím své tajemnice, aniž by byl ve věci vůbec ustaven rozhodce, vynakládá žalobce značné finanční prostředky na svoji právní obranu. Procesní kroky činí tajemnice, tedy osoba, která není ani statutárním orgánem žalovaného č. 1 a ve věci ustaveným rozhodcem a z tohoto důvodu ji nezavazuje požadavek mlčenlivosti, kogentně vyjádřený v. § 6 odst. 1 RozŘ, podle kterého platí, že„ Rozhodci jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dozvěděli v souvislosti s výkonem funkce rozhodce, pokud nebyli této povinnosti zproštěni.“. Z uvedeného ustanovení, jež je kogentní povahy, vyplývá, že požadavek mlčenlivosti nelze delegovat na třetí osobu bez souhlasu strany sporu. Žalobce takový souhlas nikdy neposkytl. Podle Řádu žalovaného č.1 je procesní úkony v rozhodčím řízení oprávněna činit i tajemnice rozhodčího soudu, která není v právním postavení rozhodce ve smyslu ust. §§ 5 a 6 RozŘ. Dotčená ustanovení Řádu jsou tak v rozporu s ust. § 6 RozŘ a procesní kroky žalovaného č. 1 a neplatnými právními jednáními ve smyslu ust. § 588 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Postup žalovaného č. 1 odporuje § 6 odst. 1 RozŘ a zjevně narušuje veřejný pořádek, neboť není pochyb o tom, že řádný postup rozhodčího soudu v rozhodčím řízení je součástí veřejného pořádku a že i vnitřní předpisy žalovaného č. 1 podléhají jako soukromoprávní jednání korektivu souladu s ústavními principy a s veřejným pořádkem. Při předpokládaném vztahu subordinace mezi tajemnicí žalovaného č. 1 a jeho statutárním orgánem postup tajemnice vůči žalobci vzbuzuje další pohybnosti o nepodjatosti žalovaného č. 1 v posuzovaném rozhodčím řízení. Veškerá výše uvedená procesní aktivita žalobce ve vztahu ke vznesené námitce podjatosti žalovaného č. 1 se obešla bez jediné reakce žalovanéh