23 C 383/2021-95 — Obvodní soud pro Prahu 1

1. Žalobce se ve své žalobě domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení z neplatné úvěrové smlouvy na základě zastavení exekuce, resp. usnesení o zastavení exekuce, [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] vydaného dne [datum], které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze, č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne [datum]. Na základě této exekuce, kterou byla dne [datum] pověřena soudní exekutorka Mgr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], žalobce žalovanému zaplatil částku 93 654,39 Kč Tyto údaje vyplývají z vyúčtování exekuce ze dne [datum], kterou žalobci výše jmenovaný exekutorský úřad na žalobcovu žádost vyhotovil a zaslal. Žalobce ve své žalobě uvedl tyto rozhodné skutečnosti: Dne [datum] byl mezi žalobcem a žalovaným podepsán návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo]. Téhož dne [datum] žalobce a žalovaný uzavřeli i Rozhodčí smlouvu. Schválení daného úvěru žalovaným je datované dne [datum], doručením tohoto schválení žalobci byla předmětná úvěrová smlouva uzavřena. K uzavření rozhodčí smlouvy došlo před uzavřením smlouvy úvěrové, žalobce neměl možnost na úvěr dosáhnout bez toho, aniž by se zavázal k předložení všech případných sporů k jednomu z rozhodců předem vybraných ve formulářové Rozhodčí smlouvě žalovaným. Tato rutinní konstrukce užívaná žalovaným dokládá, že již od počátku bylo nemravné celé úvěrové schéma. Parametry smlouvy o revolvingovém úvěru byly tyto: Částka úvěru (jistina) 30 000 Kč, výše měsíční splátky 2 595 Kč, počet splátek 36, základní celková splatná částka 93 420 Kč, předpokládaná výše RPSN: 155,52 %. Z poskytnutého úvěru žalobce splatil žalovanému částku 15 500 Kč a se splacením dalších splátek se dostal do prodlení. Do problémů s pravidelným splácením úvěru se žalobce dostal brzy, neboť žalobcově manželce bylo diagnostikováno onkologické onemocnění a v souvislosti s biologickou léčbou se mu zvedly výdaje a důchody manželů nestačily na úhradu splátek. Žalovaný pro prodlení žalobce inicioval rozhodčí řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení]. Rozhodčím nálezem č. j.: [číslo jednací] přiznal žalovanému částku jistiny 109 300 Kč spolu s ročním úrokem z prodlení 8,05 %, smluvní pokutu ve výši 5 449,44 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 85 635 Kč od [datum] do zaplacení. Současně měl žalobce zaplatit náklady řízení ve výši 15 136 Kč. Rozhodčí nález byl podkladem pro výše zmíněnou exekuci zahájenou žalovaným, jakožto oprávněným. Na základě návrhu na její zastavení podaným žalobcem (v exekuci povinným) se podmínkami exekuce zabýval nejprve Obvodní soud pro Prahu 3, který exekuci jako nepřípustnou zastavil. Na základě odvolání potvrdil zastavení i Městský soud v Praze. Oba soudy došly ke shodnému závěru založenému zejména na aktuální judikatuře Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], tedy že oprávněnou požadované a Rozhodcem přisouzené plnění je natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení povinného, že je na místě exekuci zastavit. Dle § 268 odst. 1, písm. h) o.s.ř. bez ohledu na pasivitu povinného při uzavírání předmětné úvěrové smlouvy a v řízení před rozhodcem. Jde totiž o výjimečný případ, kdy nepřiměřenost rozhodcem přisouzeného plnění je natolik zjevná a zásadní, že další okolnosti případu se stávají podružnými. Úvěrová a s ní spjatá rozhodčí smlouva jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Žalobce kvalifikoval žalovaný nárok jako částku, která mu má být žalovaným zaplacena z titulu bezdůvodného obohacení. Po zmíněném zastavení exekuce vzájemné vztahy mezi žalobcem a žalovaným nebyly vypořádány. Úvěrovou smlouvu uzavřenou mezi žalobcem žalovaným je třeba považovat za absolutně neplatnou z důvodu rozporu s dobrými mravy dosahujícího mimořádné intenzity. Mezi žalobcem a žalovaným neexistuje žádný právní vztah vyplývající z jakékoliv písemné dohody, ale je mezi nimi nepochybně vztah reálný vyplývající ze skutečnosti, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k tokům financí v doložitelné výši, které skončily přebytkem na straně žalovaného. Žalobce požadoval, aby se s ním žalovaný vypořádal podle zásad o bezdůvodném obohacení a tedy, aby mu byl žalovaným vrácen přeplatek. Žalobce od žalovaného obdržel částku 30 000 Kč s tím, že sám žalovanému před zahájení exekuce zaplatil částku 15 500 Kč. Dle vyúčtování od exekutora ze dne [datum] bylo v exekuci žalovanému vyplaceno 93 654,39 Kč Celkem bylo tedy žalobcem žalovanému zaplaceno 109 154,39 Kč. Přihlédnuto k rozdílu (109.154 – 30.000 Kč = 79 154,39 Kč) částka 79 154,39 Kč je žalobcem považována za bezdůvodné obohacení. Žalobce tedy požadoval zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 79 154,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 79 154,39 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Usnesením ze dne [datum] soud přiznal žalobci osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu a ustanovil mu k ochraně jeho zájmu advokátku [celé jméno opatrovnice]. Toto usnesení bylo vydáno na základě prohlášení žalobce o majetkových a výdělkových poměrech, ze kterého soud zjistil, že jsou naplněny předpoklady podle § 138 o.s.ř., 3. Mezi účastníky byl nesporným skutkový stav, že žalovaný poskytl žalobci na základě Smlouvy o úvěru [číslo] podepsaného žalobcem [datum], úvěr ve výši 30 000 Kč. Tento měl být splacen ve 36 splátkách po 2 595 Kč. Žalobce se následně dostal do prodlení a dne [datum] byl úvěr zesplatněn. Pohledávka byla s ohledem na Rozhodčí smlouvu uplatněna v rozhodčím řízení, které skončilo vydáním rozhodčího nálezu rozhodce MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který se stal pravomocným a vykonatelným. Následně byla vedena exekuce u soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] z Exekutorského úřadu v [obec]. Tato exekuce byla zastavena a po jejím zastavení žalobce vznesl svůj nárok uplatněný v žalobě. Nesporné bylo i to, že na Smlouvu nebylo řádně hrazeno tak, jak bylo dohodnuto a že úvěr byl zesplatněn a byly uplatněny smluvní pokuty. 4. Žalovaný ve svém vyjádření nesouhlasil, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Veškeré vymožené plnění bylo dle jeho názoru plnění na platný dluh a není bezdůvodným obohacením. Pokud exekuce byla zastavena, tak přezkoumáván byl pouze exekuční titul, nikoliv dluh samotný. Dluh stále existuje. Exekuční soud o dluhu ani rozhodovat nemohl. Zejména stále existuje rozhodčí nález rozhodce Mgr. [jméno] [příjmení] z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci a stal se vykonatelným. Na této argumentaci žalovaný trval a dále tvrdil, že celkem obdržel platbu ve výši 95 901,40 Kč, nikoliv částku 109 154,39 Kč. Minimálně tedy v rozsahu částky 13 242,99 Kč je nárok žalobce nedůvodný. Dále poukázal na to, že ani zastavení exekuce nemá vliv na to, že zde existuje hmotněprávní závazek, a to závazek uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo]. 5. Žalobce ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že vychází z částky, která mu byla sdělena soudní exekutorkou, že žalovanému bylo vyplaceno 93 654,39 Kč s tím, že 15 570 Kč uhradil žalobce před zahájením exekuce, to je celková částka jím uhrazena činí [částka] a žalovaná částka je ponížena o jistinu ve výši 30 000 Kč. Dále žalobce poukazoval na to, že exekuční soud – Obvodní soud pro Prahu 3 v usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které bylo následně potvrzeno usnesením Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozhodl o zastavení předmětné exekuce s tím, že dospěl k jednoznačnému závěru že, předmětná úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, tj. absolutně neplatná. Z důvodu absolutní neplatnosti tak tvrzený hmotněprávní závazek – tj. závazek uhradit pohledávku z úvěrové smlouvy [číslo] nikdy platně nevznikl, ani neexistoval. V souladu s ustanovením § 135 odst. 2 o.s.ř. soud nalézací rozhodující o nároku na vydání bezdůvodného obohacení z těchto závěrů musí vycházet. Dále žalobce poukázal na to, že exekuční soud - Obvodní soud pro Prahu 3 a poté Městský soud v Praze dospěl k závěru, že Rozhodce neměl pravomoc ve věci rozhodnout, neboť byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy smlouva o úvěru, do níž byla rozhodčí doložka vtělena. 5. Žalobce ve svém vyjádření uvedl, že nesouhlasí se závěry v rozsudku [spisová značka] a má za to, že neobstojí tyto závěry ve světle judikatury. V této souvislosti poukazuje na závěry Městského soudu v Praze ve věci [spisová značka], který ve skutkově obdobné věci vyhověl, když mimo jiné konstatoval, že rozhodčí nález představuje rozhodnutí nicotné a je bez významu, zda bylo zrušeno či nikoliv. Argumentace městského soudu ve věci pod sp. zn. [spisová značka] vůbec neobstojí ve světle výše uvedené judikatury, když sám Nejvyšší soud již v roce 2014 poukazoval na dovození nicotnosti rozhodčího nálezu v důsledku specifických důvodů absolutní neplatnosti rozhodčí doložky dle § 39 občanského zákoníku, tj. pro rozpor s dobrým